"Myslím, že divák je čím dál otrlejší a jednou budeme vysílat i gladiátorské zápasy. Stačí poptávka, pořad není problém vyrobit," řekl tehdy skupince novinářů, mezi nimiž jsem byl, podnikavý Nizozemec: "Lidi udělají pro peníze cokoliv. Nedivil bych se ani ruské ruletě. Záleží jen na výši částky, kvůli níž má smysl riskovat život."

Televize dobře tuší, že Jan de Mol je sice chladný a arogantní, ale má v zásadě pravdu. Lidé jsou ochotni udělat "téměř" cokoliv. A proto je dobré je ždímat a hrát si s nimi. Vždyť kolik stresových situací vytvořily týmy kolem reality show, aby nás pobavily? Jak neustále navádějí toho, či onoho soutěžícího k plnění tajného úkolu?

A až na výjimky soutěžící úkoly plní. Jsou jak školáci ve výchovném ústavu. Dokonce je to baví.

Právě fakt, že člověk musí úplně odhodit svou svobodu a je podřízen vnější autoritě, která si s ním za vidinu snadné milionové výhry dělá, co chce, mě asi irituje nejvíc. A pak mě taky štve, že ani nyní, kdy je ve Vile i Domě už jen několik soutěžících, nikoho nenapadlo ukázat autoritě soutěže dlouhý nos. Opravdu zaútočit.

Proč se soutěžící nedohodnou: Výhru si rozdělíme a skrytým kamerám se vysmějeme? Proč některý soutěžící divákům nenavrhne, že když mu pošlou hlasy, udělá za milion oslavu na Václavském náměstí?

Proč nikdo nemá chuť organizátorům tu jejich radost z manipulování rozbít na padrť?

Nikdo by neměl nabízet zisk, který bere svobodu. Ani na 100 dnů. Ani když nás to baví.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT