Pro ty, kteří se narodili v 60. a 70. letech, jde o vzpomínku na dětství nebo dospívání. Tragický příběh rodiny Jelínkových, jejíž jeden člen se rozhodl ukončit život tak děsivým způsobem, vzbuzoval nekonečnou představivost a dohady.
Kolik školních přestávek nebo čekání na oběd jsme strávili jen tím, že jsme donekonečna klábosili, jak to mohlo nebo nemohlo být. Jak často jsme používali hlášku "otec byl toho dne poněkud neklidný" a napodobovali herce Františka Crhu, který se v roli starého Brůny nepříčetně kýval se sekerou v ruce a šíleným úsměvem na rtech.
Stejně starý známý, který bydlí nedaleko ode mne, říká, že se nikdy nebál u žádného filmu tak jako u Studny, šestadvacátém díle Majora Zemana. Kolega z redakce zase vzpomíná, jak se v rodině traduje, že sousedka babičky byla u toho, když našli mladého Jelínka zmateného a zkrvaveného v Černošicích. Angličané mají svého Jacka Rozparovače, Američané Leatherface z Texaského masakru motorovou pilou (v tomto případě ale filmové zpracování moc neodpovídá skutečnosti), Češi mají Studnu. Specifický kulturně-historický fenomén, národní true crime.
Samozřejmě je tady ještě případ Otýlie Vranské. Ten jediný může co do věhlasu Studni konkurovat, protože ho tehdy vyšetřovatelé nedokázali uzavřít. Událost přitahovala pozornost i tím, že se o ní nedalo nic zjistit. Nikde o tom nepsali, nedala se koupit žádná kniha, jen kolovaly zvěsti a drby mezi lidmi.
V komunistickém Československu se nikdy nenatáčely horory, ani se nekupovaly do kin ze zahraničí. Podle tehdejší kulturní politiky to byl brak. Studna, i když šlo o díl propagandistické slátaniny, možná nechtěně hororem byla. Z majora Zemana jsme měli legraci, ale Studna byla prostě jiná. Hláška "na hřbitově se stalo něco divnýho" a pak policisté stojící uvnitř hrobky, z toho mrazilo.
Série na platformě Voyo první dílem naznačila, že "hororu" vtiskne takzvaně lidskou tvář. Jak osamocenost rodiny Jelínkových, strach otce z postihu či ostudy a zdravotní problémy syna vedly k osudové události 13. února 1968. Tvůrci nové série začali děj docela originálně rokem 1980, kdy stále žijící Stanislav Jelínek mladší, úspěšný vědec, zjistí, že příštím dílem Majora Zemana bude příběh jeho rodiny. Série potěšila i retro momentem, kdy pasáž zachycující hořící dům je v podstatě totožná se záběrem z dílu majora Zemana.
Jen při záběrech, kdy Jelínek mladší sleduje díl v televizi, se tvůrci dopustili chyby, možná vědomě. Do znělky seriálu mluví hlasatel České televize, tak tomu ale nebylo. Hlasatel mluvil vždy před začátkem každého dílu ze studia.
Mimochodem: onen kolega, který měl babičku v Černošicích, říká, že ona studna už je zasypaná.
