Nicméně je pravdou, že životní styl většinové romské populace asi většině národa příliš nevyhovuje. Chápu, že start do života mají romské děti těžší, než ty většinové, díky mizivým znalostem a kvalifikaci a možná také předsudkům těžko najdou práci a když se k tomu přičte potřeba mít velkou rodinu - jak tu vlastní, tak žít v okruhu příbuzných, tak je na problém zaděláno.
Nechápu však, že za 40 let, co do Čech a na Moravu tito Romové přišli (ti naši byli vyhlazeni za války), se jejich životní styl nezměnil. Troufám si říci, že napětí mezi českou většinou a Romy není obrazem rasismu, ale je jen velmi křiklavým sociálním problémem, kdy tato menšina má značně odlišné hranice toho, co je běžné a co je možné. Žít okamžikem, nemyslet na zítřek a když mám hlad, tak si vzít, co mě napadne, jde opravdu jen v teplých krajích a tam, kde je osídlení řídké.
Celý problém je jednodušší, když si uvědomíme zrůdnost bytové politiky, která byla realizována za minulého režimu. Komunisté jednak cíleně mísili jednotlivé sociální vrstvy mezi sebe, jednak přemisťovali Romy ze slovenského a rumunského venkova do měst, ve kterých žít neuměli a dodnes zjevně nedokáží. K tomu je třeba přičíst aspekt toho, že byt dostali přidělený - v jejich očích asi zadarmo; princip nájemního bydlení řada z nich zjevně dodnes příliš nechápe. To zcela logicky vyústilo v devastaci bytového fondu a neskutečné náklady na opravy.
K tomu je třeba přičíst bezzubost systému na úrovni občanského soužití - jak je asi třeba chirurgovi, který druhý den bude operovat a kterému se o patro výše o půlnoci veselí a tančí 20-30 Romů? Tomu v dané chvíli nepomůže ani policie (ta je jen napomene nebo je druhý den předevede na stanici). Lze se pak divit lidem, že romské sousedy odmítají? Zajímalo by mne, co by dělal pan Uhl nebo jiní bojovníci za lidská práva, kdyby jim vsetínské Romy někdo přistěhoval do sousedství.
Osobně si myslím, že starostové ve Slaném i ve Vsetíně zvolili správnou cestu. Každý si musí uvědomit, že nic není zadarmo a že každý je svého štěstí strůjcem. Romům zakoupili starší domky, které jsou jejich vlastní a které si buď začnou opravovat nebo je nechají spadnout. Je to tvrdé řešení, ale je názorné. Otevřená náruč se neosvědčila.
Petr Voříšek, analytik, Praha
