Ta fotografie vypadá jako záběr ze Sorrentinova seriálu Nový papež. Muž v černém obleku s prošedivělými vlasy natahuje ruce s darem směrem k veleknězi v bílé klerice. Fixuje ho přitom uhrančivým pohledem, oči zvedá vzhůru z mírné poklony. Vážná tvář bez náznaku uvolněnosti. Obličej papeže Františka mezitím zalévá vlídný, nezáhadný úsměv, zatímco jeho ruce přebírají dar.
Vládce národní křesťanské demokracie, maďarský premiér Viktor Orbán, se potkává s hlavou největší křesťanské církve. S mužem, pro kterého pojem křesťanská demokracie mnoho neznamená, protože dává přednost spíše demokratickému křesťanství, přesněji bratrství.
Při krátké - jen několikahodinové - nedělní návštěvě Maďarska, která je pro svou časovou minimalizaci chápána jako kritický vzkaz Orbánově vládě, ostatně papež slovo bratrství použil. A to tak, aby jej nebylo možné přeslechnout. Mluvil o něm jako o nejlepší obraně proti xenofobním postojům, přičemž předsedovi budapešťského kabinetu jedním dechem vyčetl malou vstřícnost vůči potřebným. Nejen emigrantům, ale i místním Romům.
Když během nedělní mše mluvil k maďarské veřejnosti, připomněl jí František symbol kříže, který je pevně usazen v zemi, ale rozepíná ramena do velké šíře - vstříc všem, kdo potřebují pomoc. "Kříž nás pobízí, abychom se drželi kořenů. Pevně, ale nikoli obranářsky," řekl ve zjevné narážce na Viktora Orbána, který nikdy nezapomene zdůraznit, za jak klíčovou hodnotu "obranu křesťanských kořenů země" považuje.
Dva druhy víry
Sotva může něco tak trefně ilustrovat střet mezi liberálním a konzervativním pojetím křesťanské víry jako setkání aktuálního papeže se současným maďarským premiérem. Přičemž konzervativce v tomto případě reprezentuje kalvinista s evangelikální rétorikou, liberály katolický papež.
Nejde o to, že by se oba nějak zásadně rozcházeli například v pohledu na sexuální morálku či jiná témata, kvůli nimž se církve notoricky dostávají do sporů s moderními společnostmi. Ve hře je mnohem hlubší a zásadnější nesoulad. Totiž odlišné vnímání samotného jádra křesťanství, jehož klíčovou součástí je vztah k druhému.
Mají-li být křesťanské hodnoty uchovány, nemůžeme za bližního považovat každého, kdo jde kolem, varuje Viktor Orbán. A naznačuje, že do takového okruhu patří jen ten, kdo je nám skutečně blízký kmenově, kdo je "jedním z nás".
Takovému člověku pak můžeme i odpouštět provinění a nastavovat po políčku druhou tvář, protože v principu patří do našeho společenství. A mezi těmi, kdo jsou jedné krve, se hodí narovnávat nepřátelství i snášet břemena. Kdo ale stojí vně, nemá na ohledy nárok, protože je v nepřátelském vztahu k celku. Před takovým stojí za to se jen uzavřít a zabezpečit. Nedovolit mu, aby se přiblížil.
Takový výklad ale hlava katolické církve principiálně odmítá. Nevnímá v tomto ohledu národní, etnické, kmenové, ba ani náboženské hranice, protože celé stvoření - všechen svět - chápe jako dílo a obec Boží, jako Civitas Dei. V ní tudíž mohou být - a jsou - všichni lidé bratry. Dokonce i ti, kteří se momentálně jeví a chovají jako nepřátelé.
Dva muži, dva křesťané, dva zásadně rozdílné pohledy na podstatu sdílené víry. Návštěva papeže Františka v Maďarsku byla výmluvně krátká, nikoli však málo intenzivní. Její symbolika nutí k opakovanému hledání odpovědi na nejednoduchou otázku, o jaké hodnoty se dnes Evropa opravdu opírá a kdo je to bližní.
Drama a pop
Režisérem Paolem Sorrentinem jsme začali, dramatická tradice tedy velí přizvat jej na scénu i v závěru. V "papežském" seriálu s oblibou podkresluje obrazy plné strhujícího napětí popovými šlágry. Bylo by extrémně zajímavé vědět, jakou skladbu by asi zvolil k záběru z nedělního setkání Viktora Orbána s Františkem v Muzeu krásných umění.
Na mysl se každopádně vtírá jeden z největších hitů americké Metallicy Nothing Else Matters. Jeho třetí sloka by příznačně rezonovala se vzkazem, který se papež v bojovně a obranářsky naladěné Budapešti snažil zanechat: "Open mind for a different view / And nothing else matters." Otevři svou mysl jinému pohledu, na ničem jiném nezáleží.
Autor je analytikem týdeníku Euro.
