Viděno s odstupem, máme ve Zprávách o páté pocit, že se slovenská volba přeceňuje zprava, podobně jako ta česká.
Také výsledek slovenských voleb se oslavuje jako důkaz zdravého kořínku voličského národa, který prokázal, že se nenechá oblafnout populistickými sliby. Jako by to příště nemohlo dopadnout opačně. Paroubkismus a ficismus pohltil vlastní tvůrce. Bývá to tak vždy, když nabubřelost narazí na zdravý rozum, píše v MF Dnes Viliam Buchert.
Ne že by Paroubek s Ficem nepůsobili nabubřele. A ne že by ty i ony volby nemohly dopadnout hůř. Ale pokud jde o Slovensko, o vládní většině rozhodlo pár procent, díky (díky, ne kvůli) kterým se Mečiar nedostal do parlamentu a Slota má jen 9 poslanců.
Fico, zdravému rozumu a nabubřelosti navzdory, udělal o 6,5 procenta a 208 tisíc hlasů lepší výsledek než před čtyřmi lety! Má tu výhodu, že se nepřetahuje s komunisty, čili Smer získává zhruba tolik, co u nás ČSSD a KSČM dohromady.
Tři pravicové strany (SDKÚ, SaS, KDH) spojenými silami těsně předehnaly Smer, ale pořád je to víceméně klasická pravolevá remíza, jak ji známe i od nás. Žádný hromadný úprk doprava, pryč od levicových populistů.
Jestli něco skutečně ukazuje na osvícenost voličů, pak je to 8 procent pro maďarsko-slovenskou stranu Most - Híd. A to, že o 3 procenta porazila Slotovy nacionalisty, kteří už vidí Orbánovu flotilu, jak se plaví přes Dunaj. Jobbik volilo před dvěma měsíci 17 procent Maďarů. Tohle byla správná odpověď.
Čtěte také: Češi a Slováci se po 17 letech sjednotili. U voleb
Aktuálně.cz zjistilo, že česká parkoviště jsou malá, protože Češi jezdí v čím dál tím větších autech. Ta si vyžadují čím dál tím větší parkoviště, parkovací domy, silnice, garáže, a tak dále, prostě zabírají víc místa na úkor jiného místa.
To není žádná planá teorie. Stačí projet centrum Prahy tramvají a zjistíte, že tam, kde se dřív tramvaj vedle aut vešla, musí dnes čekat na kolejích, protože jí do zastávky nepustí SUV mercedesy a bavoráky.
Vždycky, když dopravní inženýři spočítají, kolik v Praze přibylo aut, by se mělo připomenout, že nejde jen o absolutní číslo, ale i o to, že ta auta jsou větší. Takže vynásobit výsledek koeficientem 1,05, třeba.
Papež se podle tiskových agentur zpříma vyslovil k pedofilním skandálům. Které dál pěkně na rovinu nazývá "hříchy".
Zneužívání dětí určitě hřích je, ale na prvním místě je to zločin. Katolická církev se dva tisíce let řídí vyšším než trestním zákoníkem, což je v pořádku; ale taky to neznamená, že by měla těžkému zločinu říkat "hřích" a míchat obě kategorie dohromady. Jestli je neumí nebo nechce rozlišovat a dál hovoří v eufemismech, není to dobrá příprava na odpuštění. A není divu, že jí věřící i nevěřící přestávají důvěřovat.
Čtěte také: Zprávy o páté, archiv vydání
Nejmenovaní členové Věcí veřejných se pod příslibem anonymity odvažují popsat, jak funguje stranický "test integrity". Například. Zkušební komisař v přestrojení za novináře (!) volá straníkům, aby od nich vyzvěděl názory na politiku. Grémium pak odpovědi - předpokládáme, že na základě nahrávky - vyhodnotí a posoudí. Z hlediska stranické disciplíny nebo jakéhokoli jiného hlediska.
Tuhle metodiku by si VV měli dát patentovat, než si jí všimne severokorejské politbyro. Tedy, pokud si ji už od něj nevypůjčili. Paranoia - věc veřejná.
"Havlova první hra za 20 let není o moc víc než sled loudajících se komických scén ozdobených spikleneckými narážkami na dřívější divadelní mistrovská díla," napsaly New York Times o inscenaci Odcházení ve philadelphském Wilma Theater. Hra podle kritika postrádá pronikavou pointu a svědčí o tom, že možná bude chvíli trvat, než se její autor zbaví rzi, která se na něm nahromadila za působení v politice.
Ve Zprávách o páté samozřejmě neevidujeme všechny světové recenze na Odcházení a neděláme si čárky dobrá/ špatná. Ale zaznamenali jsme třeba: "Komedie bohužel nepřekypuje ani talentem, ani zábavností." (Jylland Posten, nejčtenější dánské noviny). Dagbladet Information zase usoudil, že představení se vleče "v tempu života v domově důchodců".
Odcházení je snůška nahrubo poskládaných prvků, které se nakonec rozpadnou do nahodilostí, myslí si večerník Evening Standard o londýnské inscenaci.
Z dramatického hlediska je Odcházení dost chaotické a nemá satirickou pronikavost Audience, Protestu a dalších her, které Havel napsal jako disident, napsal kritik Timesů. Pro Guardian bylo představení "velkým zklamáním."
Prostě - ať už za to mohl Havlův domácí kredit (ale není snad ve světě ještě vyšší?), porozumění jeho jazyku nebo povedená premiérová režie Davida Radoka v Arše, vypadá to, že zahraniční kritici jsou z nového Havla - abychom zůstali ve světě eufemismů - podstatně méně nadšení než ti domácí.
