Kdy se měly nakoupit roušky? Kdy zavřít obchody? Jak ochránit zdravotníky? Pandemie koronaviru je tak blesková, že to, co ještě před měsícem znělo jako sci-fi, už dnes patří minulosti. Evropské státy začaly sice různě, ale nyní hromadně směřují k podobným opatřením - výrazně omezit shromažďování a testovat. A zda je u toho některý premiér větší či menší hulvát, není teď věru příliš podstatné.
Co se však brzo začne různit, budou strategie jednotlivých zemí, jak po řádění nákazy znovu nastartovat hibernovanou ekonomiku. A zatím to bohužel vypadá, že nás v tomto ohledu čeká zejména bezradnost, která zemi nejspíš citelně zabolí.
Až se nemoc zeptá
Debata o ekonomických stimulech se všude bude točit okolo dvou hlavních otázek: co mohou pro oživení udělat centrální banky a jak by měla vypadat fiskální injekce vlád. Česko ale ve stejné chvíli krom tohoto rébusu krutě dostihne také strach všech dosavadních vlád z reforem.
Názorně se to dá ilustrovat třeba na ošetřovném - finanční pomoci pro ty, kdo pečují o svoje nemohoucí blízké. Už dlouho víme, že tato dávka jednak není uzpůsobena na delší výpadek z práce a především se vůbec nevztahuje na živnostníky. Navíc nemocenskou si OSVČ zhusta neplatí, takže výpadek zdraví je vždy hrozí poslat do kolen.
Jiný příklad nabízejí daně. Ministryně financí Alena Schillerová sice ohlásila, že letos bude možné podat přiznání o tři měsíce později, aby se tím zamezilo "koncentraci osob na úřadech a poštách". Jak dlouho už tady ale vlády slibují jednoduchou on-line platbu na virtuálním finančním úřadě bez jakéhokoliv osobního kontaktu? Přesto stále obíháme na úřadech tři okénka s nápisem daně, sociální a zdravotní pojištění.
A můžeme pokračovat. Kolik let už nám vlády slibují jednoduchou on-line komunikaci prostřednictvím Portálu občana, díky němuž by se na jednom místě dalo snadno a rychle zjistit, co od nás stát chce nebo před čím varuje? V reálu stále čekáme na to, až nám přetížení operátoři zvládnou poslat esemesku.
Ptát se na digitalizovaný zdravotnický systém, který dokáže o pacientovi rychle a přesně informovat každého lékaře, který to potřebuje, je v současné situaci skoro až nevhodné. Ta otázka ale teď patří k jedněm z nejdůležitějších.
To všechno by nám dnes velmi velmi ulehčilo, ale navzdory letitým slibům nic z toho stále nemáme.
Ulevte páteři
Třicet let neřešené problémy tak teď výrazně snižují akceschopnost českého státu, byť mnohé výchozí podmínky nejsou celkově špatné.
Centrální banka například vyšponovala úrokové sazby na 2,25 procenta, takže prudký sešup k levným penězům by mohl zabrat. O něčem takovém si třeba Evropská centrální banka se svými aktuálně zápornými sazbami může nechat jenom zdát.
S fiskální politikou vlády to bude komplikovanější. Odpouštěním poplatků a posunutím splatnosti daní toho ministryně financí Schillerová moc nevyřeší. Co potřebujeme, je kalendář daňových prázdnin, a částečnou refundaci mezd pro soukromníky, kteří mají nulové příjmy, ale musejí vyplácet sto procent mzdy.
To nejdůležitější je pak na ministrovi průmyslu a obchodu Karlu Havlíčkovi. To on by měl přijít s návrhem, jak včas podpořit hospodářství. Zatím je v jednání provozní úvěr podnikatelům od státní Českomoravské záruční a rozvojové banky od půl milionu do 15 milionů korun s nulovou úrokovou sazbou.
Jako začátek by to mohlo zafungovat, pokud budou následovat další kroky. Zavřít totiž musela také spousta malých restaurací a obchodů, jejichž majitelé žijí z měsíce na měsíc a půl milionu je pro ně zbytečně moc. Pokud je stát donutil zavřít živnost, měl by pomoci také jim - malé a střední podniky jsou páteří české ekonomiky.
Dlouhodobě ale největší problémy nakonec může přinést fakt, že stát není schopen dostatečně rychle nahradit výpadek soukromé podnikatelské aktivity veřejnými investicemi. Takzvaný Národní investiční plán sice shrnuje sliby za osm bilionů korun, ale projektů, které by bylo možné do dvou měsíců reálně spustit, je v něm homeopatické množství. A pouhým marketingem se z recese zatím nikdo nikdy nedostal.
Aby bylo líp
Andrej Babiš vždy chtěl řídit stát jako firmu. Teď má unikátní možnost tento jinak zcela nevhodný přístup ke správě věcí veřejných vyzkoušet. Ve výjimečné krizi se stává generálním ředitelem našich osudů. Ať už si o něm myslíme cokoliv, je nyní v zájmu nás všech přát mu, aby v této funkci obstál.
Vedle krizového řízení (které by ostatně už konečně mohl přenechat příslušnému štábu) potřebujeme, aby přemýšlel o tom, jak udržet Česko mimo hlubiny recese. Pokud je Babišovým ideálem řídit stát jako firmu, pak zájmem nás akcionářů je, abychom od něj obdrželi co nejdříve reorganizační plán. Čas neúprosně běží a k dispozici máme spíš dny než týdny.
Dlouho nás premiér přesvědčoval, že bude líp. Teď mu smutné okolnosti přinesly neopakovatelnou šanci se o to postarat.
