Tvrdý postoj vůči Bělorusku, kde prezident Lukašenko nechal násilně rozehnat demonstrace proti režimu, prosadily v Evropské unii menší země - Česká republika, pobaltské státy nebo Švédsko. Francii, Německu nebo Velké Británii se do tvrdých opatření nechtělo. V případě Kuby šly do tvrdé politiky jen Česko a Polsko. Velké země je brzdily.
Podobně se velké státy chovají, když se začne mluvit o ruské politice v Čečensku a na Kavkaze - mlčí, nebo se zaplétají do mlžení.
Se zájmem proto v poslední době sleduji případ bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera, který nastoupil do čela společnosti, která má realizovat výstavbu nových plynovodů pod Baltským mořem. Je to společný projekt ruského Gazpromu a německých firem.
Schröderův případ totiž ukazuje na nové mezinárodní spojování nadnárodního strategického byznysu a politiky, kde není pro ideály místo.
Schröderova vláda těsně před svou demisí schválila záruky na půjčku ve výši jedné miliardy eur pro banky financující baltský projekt. Největší odpovědnost leží na Gazpromu, takže záruky byly vlastně za jeho aktivity.
Gazprom sice takové financování odmítl, ale až poté, kdy se v Německu dostal Schröder do potíží a čelí soudnímu vyšetřování.
Schröder se v deníku Handelsblatt bránil jako školák. Prý o garancích na půjčku nevěděl a hlasování se neúčastnil. Legrační, že?
Během sedmi let v Bruselu jsem si vyslechl tisíce slov o evropských hodnotách, demokracii a vládě práva. O potřebě zajistit práva občanů proti silným korporacím, jejichž hlavním životním úkolem je vydělávání peněz akcionářům. Jsou lidé, co to neříkali jako frázi, ale při pohledu na dnešní chování velkých zemí a jejich politiků to tak vypadá.
Skoro to vypadá, že když se v zemi ustálí demokracie a stabilita, lidé začnou tloustnout a politici si koupí přízeň jen dodávkami levného zboží a surovin. O tom je případ Schrödera. Nebo chtějí dát lidem práci a umožnit podnikům investice. Kdekoliv. To je případ Kuby i Běloruska.
Špatný příklad pro mladé demokracie, jakou je ta česká.#reklama
Demokracie je spojena s prosperitou. Když ale začne své základy, jimiž jsou i ideály, změkčovat a pošlapávat, co z ní zbude? Prosperita?
Ano, prosperita. Prosperita postavená na nesvobodě jiných. Nejde to skutečně udělat jinak?
Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT
