Nedělní katalánské referendum bylo platonským ideálem ovlivnitelného a zmanipulovatelného hlasování, šlo o napodobeninu demokracie, jejímž smyslem bylo zajistit jediný možný výsledek, tedy většinu pro odtržení. Napsal to dnes na serveru Politico komentátor Tunku Varadarajan, někdejší šéf madridské kanceláře britského deníku The Times.
Připomněl, že katalánský premiér Carles Puigdemont ještě před sečtením výsledků prohlásil, že občané Katalánska si zasloužili právo na nezávislý stát. "To jsou lstivá slova, neboť dopředu zavírají každou debatu o výsledku referenda a přitom nejdou až ke skutečnému prohlášení nezávislosti," poznamenává komentátor. Je však podle něj jen otázkou času, kdy se tak stane, a španělská vláda nebude - a ani nesmí - podobnou jednostrannou deklaraci tolerovat.
Ve Španělsku tak nastala patová situace, kdy rozzuřený Madrid ani nekompromisní katalánští separatisté nehodlají ustoupit ze svých pozic. To ale podle komentátora neznamená, že obě strany mají stejnou míru morálních a politických ctností. Španělský stát má na své straně právo a dlouhou historii demokratických kompromisů od roku 1978, kdy byly v zemi ustaveny postfrankistické demokratické instituce. Katalánsko a Katalánci měli všechny vymoženosti autonomie, které si mohli rozumně přát. Jediné další ústupky, které Madridu zbývají, jsou symbolické. Španělsko je už nyní významně decentralizovaný stát, uvádí Politico.
Španělsko tak nebude souhlasit s amputací své vlastní části a EU - s výjimkou belgického premiéra Charlese Michela - má větší rozum než přikládat do separatistického ohně, který by se mohl rozšířit i do dalších zemí. Druhá občanská válka je nepravděpodobná možnost, píše komentátor Politica, jedná se přeci o politickou neshodu v rozvinuté západní demokracii, která je částí unie evropských demokratických zemí. A i ty největší rozpory jsou v podobných zemích řešeny vyjednáváním.
"Madrid bude muset být invenční a vymyslet způsob, jak získat čas a katalánskou dobrou vůli," napsal server. Španělsko tak bude muset na katalánské divadlo odpovědět nějakou vlastní podívanou - například ústavní konferencí, v níž by diskutovali na stejné úrovni zástupci všech 17 španělských autonomních regionů. Základem by ale mělo být, že země musí za všech okolností zůstat jednotná, vše ostatní prý může být k debatě.
