V prvním jsem psal, že nesouhlasím se zveřejňováním posměšných obrázků. Připadají mi zbytečné.

Ve druhém jsem popsal, že za násilnými a hysterickými protesty stojí nacionalistické a fašistické kruhy v muslimských zemím. Kruhy, které lační po moci a správně tuší, že radikální islám jim umožní držet otěže moci v rukou tak pevně, že se nebudou muset obávat demokratických změn nebo politické opozice.

Proto vítají každou konfrontaci se Západem.

Názory místopředsedy Evropské komise Franca Frattiniho zveřejněné v britském deníku Daily Telegraph mi ale vyrazily dech, a tak se musím k tématu vrátit. Frattini totiž navrhuje "dobrovolná pravidla chování pro média" ve vztahu k cizím náboženstvím, jakým je islám.#reklama

Co Frattiniho k jeho úvaze vede? Tvrdí, že karikatury Mohameda ponížily miliony muslimů. Bylo by prý dobré mít pravidla, která by zajistila médiím vodítko, co se může a nemůže zveřejnit, aniž by nedošlo k silně negativní reakci např. muslimů, židů, Indů nebo Japonců. Jelikož většina jiných národů a náboženských kruhů si na nic nestěžuje, je jasné, že jde pouze o islám. O ústup militantním islámským kruhům a vládám.

Důvody pro Frattiniho postoj mohou být různé. Jedním z nich je určitě fakt, že je dobré vyhnout se sporům, které poškozují obchod. Na druhé straně může komisař jen čeřit vodu a ukazovat muslimům, že on a další evropští činitelé se snaží umravnit neposlušné mediální koně.

Jenže: Jsou ona dobrovolná pravidla posledním nebo prvním krokem, který by vymezil mantinely pro informování v médiích? Jedna věc jsou karikatury, druhá otištění povídek Salmana Rushdieho nebo příběhů žen popisujících poměry v islámských rodinách. Každý totalitní stát má rád kontrolu nad informacemi o životě běžných lidí.

Co když po úspěchu s karikaturami začnou někteří muslimové žádat, abychom o nich vůbec nepsali? Co když se začnou chovat jako Milan Kundera utíkající před médii? Doplní se v kodexu další pravidlo?

Karikatury jsou štiplavou věcí, která může a nemusí v novinách figurovat. Kodex chování vůči jiných kulturám a náboženstvím je ale nebezpečná věc, která se může zvrhnout v kontrolu a cenzuru médií.

Na svobodě projevu je nejkouzelnější, že je absolutní. Řídí se nepsaným citem, ne různými kodexy.

Pokud na to zapomeneme, pánbůh s námi.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT