Značné množství lidí považuje za nejprotivnější den v týdnu pondělí, kdy se po víkendu vrací do pracovního koloběhu. Další jsou na tom podobně s úterkem, hlavně čtvrt hodiny před jeho polednem. Alespoň podle britského průzkumu mezi třemi tisícovkami zaměstnanců. Téměř polovina z nich tvrdila, že právě v tento čas jsou nejvíce zahlceni prací a čelí největšímu stresu.
Co ale taková neděle? Mohl by den odpočinku být pro někoho nejhorší částí týdenního cyklu? Evidentně ano. Studie publikovaná v magazínu Applied Economics došla k závěru, že jste-li vysoce kvalifikovaným zaměstnancem, můžete snadno trpět takzvanou nedělní neurózou.
Autor výzkumu Wolfgang Maennig, který je profesorem na Universität Hamburg, analyzoval data posbíraná mezi více než 34 tisíci německými zaměstnanci. Jejich odpovědi na otázku, jak jsou spokojeni se svým životem, pak roztřídil dle věku, vzdělání či pohlaví.
A zjistil, že vzdělanější muži i ženy pociťovali o víkendech menší životní uspokojení než během pracovního týdne. Lidé, kteří strávili studiem méně času, takový rozdíl nevykazovali. Spokojenost méně vzdělaných se ale signifikantně snižovala ke konci měsíce. Velmi pravděpodobně to podle Maenniga souviselo s tím, že řada z nich žije od výplaty k výplatě a peníze jim už na konci měsíce docházejí.
Taková blbá nálada
Jak si ale vysvětlit víkendový splín u elit? Samotný termín "nedělní neuróza" je připisován rakouskému neurologovi a psychiatrovi Viktoru Emilu Franklovi. Charakterizuje ji jako formu úzkosti, která vyvěrá z životní prázdnoty po skončení pracovního týdne. Zatímco během něj nemáme v kolotoči povinností čas přemýšlet o smyslu vlastního konání, ve dnech volna přemítat začínáme - a smysl nenacházíme. Jsme pak nespokojení, případně se stáváme apatickými.
Jak tvrdil Frankl, člověk je v tomto stavu cynický a pochybuje o významu většiny svých životních aktivit. Taková neuróza může podle rakouského psychiatra vést třeba k víkendovému přejídání, nadměrnému pití alkoholu či požívání jiných drog, případně nutkavému nakupování. Prostě k čemukoliv, čím se člověk snaží zalepit díru ve svém životě.
Právě vzdělanější lidé jsou k podobným stavům náchylnější, protože se častěji a více identifikují se svým zaměstnáním. Nacházejí v něm životní naplnění, a tudíž mohou zažívat během chvílí volna existenciální krizi.
Příčin víkendových splínů může být ale víc. Mnozí z nás sice navenek touží po volných dnech a nicnedělání, ve skutečnosti nám ale vyhovuje rutina a pevně daný rozvrh. V neděli se tak můžeme najednou cítit ztracení a neukotvení. Jakkoliv to může znít těžko uvěřitelně, může mít u části lidí nedělní "blbá nálada" kořeny také v dětství. Dva dny volna a hraní byly pryč, museli jsme brzy do postele a druhý den začínala škola se všemi doprovodnými stresy. Tenhle tísnivý pocit si pak někteří z nás odnášejí jako nevědomou výbavu až do dospělosti.
Další lidé jsou pak v depresi, protože během víkendu nestihli vše, co si předsevzali. A ještě ke všemu jsou roztrpčení, protože si kvůli svým ambiciózním plánům ani neodpočinuli a čeká je další pracovní týden. Mnohdy platí, že dny volna v nás dokonce vzbuzují pocit viny, tak moc je moderní člověk zvyklý na životní režim, v němž musí být co nejproduktivnější.
Rad, jak se s víkendovou prázdnotou vyrovnat, je mnoho. Vesměs jde o instantní poučky typu "neplánujte si toho tolik, ať nemáte v neděli večer výčitky". I ony však léčí nanejvýš následky, nikoliv příčinu, tedy ztrátu životního smyslu. Tak zpátky do práce, ať na to nemáme čas myslet.
Autor je šéfredaktorem týdeníku Ekonom.
