Ve třídě se sdílí s ostatními spolužáky a učiteli, přičemž základem je ovzduší vzájemné sounáležitosti, podpory a důvěry. Zde prožívají své úspěchy i prohry, zde se svěřují se svými názory a problémy a vše, co se ve třídě děje, je pro ně i záležitostí citovou. Kde jinde mohou prožívat své citové vazby se všemi úspěchy, prohrami a zklamáními, s přátelskými svazky a se svými láskami než tam, kde aktivně tráví nejvíce času? Již samotná přítomnost kamer implikuje deprivační efekt. Pan ředitel to neví?

Instalaci kamer přímo ve třídách nelze rozumět jinak, než jako hrubému, až hulvátskému jednání, které významně napovídá, že na škole určitě není něco v pořádku. Není bez významu, že k jejich instalaci došlo v den sedmnáctiletého výročí brutální policejní represe proti studentům, jejichž zásluhou mohlo dojít k zásadním společenským změnám. Studenti a mladí lidé, kteří jsou zranitelní a mají ještě ideály směšné starším generacím, jsou ideálním testovacím balónkem.

Kdo dokáže vyvrátit, že se nejednalo o provokaci mocenských struktur, jejichž hnilobná zkorumpovanost již dnes není žádným tajemstvím, dokonce ani veřejným?

Události, které se odehrály na prestižní literární akademii nesoucí jméno Josefa Škvoreckého, považuji za skutečnost, která vypadá značně neskutečně.

Stačí zaznamenat suchý přehled událostí, vybrat k nim nejpozoruhodnější z nepřeberného množství perel diskusního fóra a na světě je nové absurdní drama pana Václava Havla, k jehož sepsání jsme mu sebrali čas i energii.

Ivan Vohrna, učitel a překladatel, 55 let, Praha