Kuriózní na pasti zmíněné v titulku je, že si ji vytvořil sám na sebe Vladimir Putin, jenž uvěřil propagandě, kterou o sobě nechal šířit, a pomocí zmanipulovaných Rusů, agrese zelených mužíčků bez označení a protizákonně vyhlášeného referenda připojil k Rusku Krym a vyvolal nepokoje na východě Ukrajiny.

Tím proti sobě poštval Spojené státy, Evropskou unii a dokonce i Čínu, která se v Radě bezpečnosti nepřipojila k vetu a zdržela se hlasování. Ruská média přesto do poslední chvíle hovořila o blízkém postoji obou zemí k situaci na Ukrajině. Proti sobě poštval Putin ale i své oligarchy, které vyzval, aby se vrátili do Ruska a převedli si do ruských bank své peníze. Na své straně, zdá se, má jen lid mimo velká města, takže podle agentury FOM mu stoupla popularita: po invazi na Krym by ho volilo 53 procent, tedy o pět procent více než při minulém průzkumu.

Co je za invazí

Invaze na Krym představuje demonstraci síly a snahu světu ukázat, že Rusko je stále důležitou regionální mocností, protože ve skutečnosti Krym nijak silně nepotřebovalo, Rusové tam byli spokojeni (proruská strana současného krymského premiéra v minulých volbách na Krymu dostala jen čtyři procenta hlasů), v ruských rukou byl strategický Sevastopol a smlouva tuto skutečnost stvrzuje až do roku 2042.

Spíš jde Putinovi od počátku zřejmě o to, aby pomocí nepokojů na Krymu a na východě Ukrajiny přiměl Kyjev ke změně politiky, aby se Ukrajina přestala přibližovat Evropské unii a vrátila se do lůna velkého Ruska.

V pondělí 17. března, kdy tento komentář dopisuji, se zdá, že na východě Ukrajiny má situaci nová vláda pod kontrolou, i když tam již zahynuli tři lidé (situace z kyjevského Majdanu se snad nebude opakovat) a že referendum se jasně vyslovilo pro připojení k Rusku: Účastnilo se ho 82,71 procenta obyvatelstva (politolog Romancov upozorňuje na to, že se musely tedy počítat i děti), hlasovací lístky ani jinou možnost občanům na Krymu nedávaly (mimochodem bylo jich, jak napsala Petra Procházková, vytištěno o půl milionu víc, což nutně budí podezření, že se s lístky dalo snadno manipulovat).

Čistý podvod

Jedna otázka zněla: Jste pro znovusjednocení Krymu s Ruskem s právem subjektu Ruské federace? A druhá: Jste pro obnovení platnosti ústavy z roku 1992 a pro status Krymu jako součásti Ukrajiny?

Připomeňme, že Ústava z roku 1992 dávala Krymu mimořádně rozsáhlou autonomii až do oddělení od zbytku země. Otázky se tedy v důsledku od sebe moc nelišily: Voliči ve skutečnosti nevolili, ale měli jen dát souhlas s připojením Krymu buď hned, nebo o něco později, a to pod dozorem ruských vojáků a bez přítomnosti pozorovatelů OBSE. A to se také podařilo: Ano na první otázku řeklo 96,6 procenta zúčastněných a 2,3 procenta zaškrtlo druhou možnost.

Jde tedy o čistý podvod, stejně jako v případě použití špičkově vyzbrojené a organizované armády bez označení. Jak upozornil náš bývalý ministr obrany a český velvyslanec v Rusku Luboš Dobrovský: Jde o ruská vojska, která však nejsou součástí ruské armády. Jsou to speciální vojenské síly, které byly zřízeny na základě zákona z roku 2012 a vytvořeny na počátku následujícího roku. Použity byly na základě další lži, že Rusové jsou na Ukrajině a zejména na Krymu, kde tvoří většinu obyvatelstva (je jich tam 58 procent), ohroženi. Ruská televize Rossija 24 ukázala záběry z hromadného odchodu Rusů z Ukrajiny.

Vzápětí se ukázalo, že šlo o hraniční přechod mezi Ukrajinou a Polskem, dělníci se po práci vraceli domů na Ukrajinu. To odhalil Úřad vysokého komisaře OSN a tak z původně ohlášených 143 tisíc uprchlíků podle zpráv celníků zbylo pět osob. (Podobně se sovětská propaganda pokoušela před srpnovou okupací 1968 dokazovat, že Američané jsou již v Praze, a proto prý musí uposlechnout volání o pomoc českých komunistů: vysílala záběry amerických tanků na mostě v Davli u Prahy, kde se natáčel film z konce druhé světové války o bojích na mostě přes Rýn u Remagenu.)

Propagandistická ruská mašinerie dokonce hovoří v souvislosti s agresí na Krymu o humanitární akci, která obyvatele chrání před fašisty a teroristy vycvičenými NATO, nacionalisty, banderovci, homosexuály a antisemity. Vrchní ukrajinský rabín Yaakov Dov Bleich však na tiskové konferenci prohlásil, že jde o uměle inscenované antisemitské útoky Rusů, a nikoliv o ultranacionalisty tzv. Pravého sektoru, jejichž logo bylo zneužito.

Inscenace a použitý jazyk však mají pozitivní odezvu jen u sociálně nižších vrstev, které silně doplatily na rozpad Sovětského svazu a nostalgicky vzpomínají na staré časy. Jde o pokus vyvolávání a oživování ducha Velké vlastenecké války a vrcholné fáze studené války, které nejsilněji zabírá u starších ročníků. Západnímu světu naopak jen stvrzují, že Rusko nemůže být pro euroatlantickou civilizaci ještě dlouho spojencem a že zůstává starým agresorem, který chce stále zvětšovat své území.

Duch Sovětského svazu

Vladimir Putin si je sice jistý tím, že Západ proti němu nepoužije sílu a nerozpoutá válku (Evropa je na obchodech s Ruskem a na ruských energiích do jisté míry stále závislá, i když od ukrajinské plynové krize se ta závislost snížila), ale zároveň se dostává do mezinárodní izolace. Chystané sankce Západu se nejvíc dotknou v první fázi právě Putinových spojenců: tedy politických i ekonomických elit, které mají majetek i peníze v zahraničí. A také ruský rubl by při protiopatřeních ze strany Ruska výrazně oslabil a již teď oslabuje.

Pokud Rusko odpoví na západní sankce sankcemi, čekají ho velké ztráty (i když centrální banka drží ve zlatě a devizách asi 500 miliard dolarů), což potvrzuje i Natalia Orlova z Alfa Bank v Moskvě. A ty se pak dotknou všech: Čtyřicet (a podle některých údajů až 50) procent spotřebního zboží pochází z dovozu.

V ten moment by se v izolaci ocitlo nejen Rusko, došlo by k vystřízlivění ruského obyvatelstva i na Krymu (kam se dováží plyn, elektrická energie i voda), a tím by se dostal do izolace i Vladimír Putin, což by mohlo vést k dalším protiputinovským demonstracím. Nejspíš teprve tehdy by si uvědomil i on, že žil „v jiné realitě“, jak po rozhovoru s německou kancléřkou Angelou Merkelovou poznamenal komentátor ARD.

A kdyby přistoupil – poté, co se nechal oslavovat léta jako superman – na nějaký kompromis, byl by v očích svých příznivců považován za slabého a poraženého. Proto je možné hovořit o tom, že se Vladimir Putin dostal do pasti. Zřejmě aby získal čas, uzavřel v neděli 16. března do 21. března s Ukrajinou příměří. To však nic neřeší, situace je tam nadále nebezpečná jak pro Rusko, tak pro zbytek světa, protože za takových okolností je možné, že se bude Putin chovat zcela nevypočitatelně. A celou situaci může ještě zkomplikovat velmi pravděpodobný bankrot Ukrajiny.