Než bude dvoutisícový náklad rozebrán, stihla si nejprodávanější básnickou sbírku roku pořídit i redakce Slovíčkaření. Čekání na den lásky, lyrickou summu bývalého starosty Dyma Piškuly, nabízí město Břeclav po 100 korunách, tedy s marží 20 korun na kusu. Poštovné a balné nás stálo dalších 120.
Dost důvodů, abychom se s vámi podělili o své literární dojmy. Ceníme si autorovy kuráže, ale na chválu budeme skoupí.
První chyba se stala už na obálce. Básník se skryl za fádní pseudonym David G. Kamenný, ačkoli jako Dymo Piškula mohl udělat díru do světa od Břeclavi po Dubrovník, přinejmenším. Dymo Piškula starší léta pískal první ligu - což je asi stejná odvaha jako vydat básnickou prvotinu - a žádnou přezdívku na to nepotřeboval.
Dílo samotné působí rozporuplným dojmem. Řekněme, jako kdyby Vítězslava Hálka zavřeli do ajnclíku se zářivkou, dali mu laptop a on by měl do rána spíchnout Večerní písně. (Mimochodem, zkusili jste někdy psát verše na počítači? My ano! Vůbec nám to nešlo.)
Kamenný pracuje s klasickými romantickými rekvizitami: stín, slunce, křídla, žhavá láva, hlubiny temnot, kříž, růže, lůno. A do toho tu a tam přisype slova jako modifikace, polemizovat, irelevantnost a CD nosiče. Nám to připadá, jako by někdo křičel ze spaní, což ruší.
Básníkův světobol se rozlézá od první po devadesátou pátou stránku, a tak to má být. Na každého z nás padne občas stín, přinášející sebou hlubokou depresi, prozrazující naši úplnou bezmocnost. (str. 12).
Erós, jako posel zoufalství, pokušení i harmonie, dlí u Kamenného jen před 22. hodinou. Tvé polibky jsou jak hořící láva, tělo hladké k neodpoutání a dlaně, jež vyléčí každou nemoc. (str. 73, lehce drhnoucí).
To je ovšem chyba. Největší z našich novodobých rozervanců - a potenciální Kamenného vzor - J. H. Krchovský je ve stejném okamžiku podstatně přímočařejší: Spím (znuděn četbou knihy Kámasútra) / a v sladkém snu své invenci se klaním: / tvá stehna v kruzích, skřípající futra… / - slast v mrtvém bodě! Ještě větší za ním… Básníkova i čtenářova obrazotvornost se otřásá, bohužel na rozdíl od Kamenného, který, jak tušíme od titulní strany, na den lásky stále čeká. Moc to nerozbalil, ty svoje démony.
Oba lyriky, Krchovského i Kamenného, každopádně spojuje soustavný zájem o motiv hada.
Medituje, Kamenný zápolí s banalitou. Třeba: Trnitá je cesta světem / a věčná jsou naše spílání / nad množstvím trnů / v našich zádech. S patosem se to holt musí umět, asi takhle: Pár kroků v zaprášené trávě / jednou navečer / - a už nadosmrti / pověsí se ti na krk touha. Rozdíl je zdánlivě malý, ve skutečnosti asi tak jedna Nobelova cena za literaturu (pro Jaroslava Seiferta).
Ještě si myslíme, že kdyby na břeclavské radnici měli nějakého nakladatelského redaktora, mohl autorovi škrtnout asi tak čtvrtinu přívlastků (velký aplaus, davové šílení mas, nenasytný egoismus, důležité zdroje života). Kamenného volný verš je místy upovídaný.
Také by nebylo od věci, vystříhat se několika - zřejmě kvůli překlepům - sporných míst (kapku z Tvých něžných vlasů / pro které sousty chlapců chodí).
Škoda, že nějakým alespoň trochu surrealistickým obrazem se to blýskne jen výjimečně (Zůstává prázdné srdce / tlukoucí v rytmu trojhlasně vyjícího psa).
A na závěr, zklamání z nejtěžších. Douška pod obsahem napovídá, že jde o výbor z let 1982 až 2002, tedy z doby, než se náš básník ujal starostenského úřadu. Takže některé slibné pasáže, zdánlivě inspirované politickými reáliemi, vyznívají jaksi do prázdna. Úsměvy lidí, jak hodné důvěry, / často i zkušené dovedou zmást, / pojďme a vynechme pověry, / pojďme si navzájem lhát.
Takže, co tím chtěl básník říci?
Ale aby nedošlo k omylu: Na rozpočet města Břeclavi, které do Čekání na den lásky investovalo 172 tisíc, jsme přispěli s radostí. Vy, milí slovíčkáři, už tím pádem nemusíte. Mezi námi - dva tisíce, tolik dneska neprodá ani Krchovský.
