Jenže tento "problém" má mnohem složitější souvislosti:

V jakém domě žijí? V tom, který si postavili? Ale ne, dostali ho od města. Udržují v něm čistotu a chovají se jako hosté? Ne, dělají si co chtějí a podařilo se jim ho zničit. Váží si tohoto daru, kterého se jim dostalo? Ne, neváží. Je mi dvacet pět let, ale o bydlení musím bojovat a nikdo mi nic zadarmo nedá. Ani bych nechtěl, ale to je vedlejší. Byt si musím shánět sám a také sám platit. Mého nabytého bydlení si vážím a chci, aby se mi v něm žilo pěkně.

Kdybych byl na místě člověka, který se musí před svými voliči zodpovídat za stav domu v centru města, jaké bych měl možnosti? Bud ty nájemníky vystěhovat na ulici, nebo jim najít bydlení, které není tak snadné zničit.  Z těchto dvou možností se mi ta druhá zdá jako přijatelnější. Možná bych se mohl pokusit postavit nájemní dům, kde by bydleli jak příslušníci menšiny, tak příslušníci většiny, ale bál bych se, jaké roztržky to způsobí. Romové mají, ať se nám to líbí nebo ne, jinou mentalitu, jejich přístup k životu, ke vzdělání, k práci atd. je velmi odlišný od přístupu našeho.

Myslím si, že není vhodné z tohoto problému dělat strašáka. Nenazýval bych oddělené domy pro "světlé" a pro "tmavé" za ghetta, ghetto by to bylo v případě, kdybych tak chtěl vyhnat všechny "nečechy". Když bude Róm vydělávat peníze, chodit do práce a slušně se chovat, ať si bydlí kde chce, není potřeba ho integrovat, protože se integroval sám. Společnost mu dá šanci bydlet a mít tak zázemí, domov. Ostatní už je na něm.

Tomáš Fojtík, operátor zákaznické linky, Praha