Rozhovor - Na zasedání zastupitelstva se chodil dívat už od patnácti. Když se rozhodl loni kandidovat v komunálních volbách, zaskočilo ho, jak se v nich lidé, včetně něho chovají, iracionálně. „Měl jsem tendenci za každou cenu vyvracet všechny lži a polopravdy, který někdo na Facebook napsal. Byl jsem strašně nekompromisní. Přitom v hospodě normálně přejdu spoustu věcí mávnutím ruky,“ říká teprve osmnáctiletý teplický radní Dominik Feri.

Odkud vlastně pramení ten váš společenský pud, který není u teenagerů až tak běžný?

Za tím vězí moje pubertální hobby. Od dětství jsem měl rád dějepis a v šestnácti mě chytla historie Teplic. Spontánně ve mně probudila lásku k městu. Založil jsem na Facebooku stránku Teplitz – Schönau, která má už přes pět tisíc příznivců. Podařilo se mi díky starým fotkám, jejich vyhledávání, sdílení, objevování se na přednáškách, vytvořit docela soudržnou komunitu nadšenců. A postupně jsem zjistil, že tady vzniká synergie, která může příznivě ovlivňovat moje vrstevníky i širší okolí.

Patříte k první generaci, která se narodila do svobodných poměrů. Jaké byste jí dal jméno?

Na jednom blogu jsem napsal, že pro mě je „spokojenou generací.“ Právě proto, že jsme se narodili do svobody, získané našimi rodiči. Jako spokojenou generaci nás ale může vnímat jen ten, kdo si uvědomuje cenu možností, které se nám otevřely pádem minulého režimu. A je nutný pozorně sledovat, jak se budeme vyvíjet. Protože nám přece jenom chybí ten střet s minulým režimem.

Myslíte, že lidé vaší generace, vyrůstající v takovém komfortu jako žádná generace před vámi, by byli ochotni svobodu bránit i za cenu, že by se komfortu museli vzdát?

Taková zkouška nás nepochybně čeká. Sílí proudy, které by to chtěly zvrátit. Chtějí zavádět do demokracie prvky autoritářství, politiku podřídit zájmům byznysu, zdokonalit metody sledování lidí, jejich finančních poměrů, podnikání. Takže ten střet přijde možná dřív, než si dovedeme představit. A otázkou je, jak v téhle zkoušce obstojíme, jestli se přizpůsobíme, nebo vzepřeme.

Nevede ale bezstarostnost, v níž jste vyrůstali, k povrchnosti?

Jde spíš o to, že značná část mých vrstevníků se snaží pořád něco předstírat, mít nasazenou nějakou společenskou masku. A to i ve vztahu k sobě. Ideálem je vypadat dobře, nepřiznat slabost. To vede k afektovanosti, povrchnosti vztahů, umocněné komunikací na sociálních sítích, kde pojmy jako kamarád, přítel, známý začínají splývat.

V předlistopadových dobách naopak bylo namístě dávat najevo určitou rozervanost. Za povrchního byl považován spíš ten, kdo nevykázal nějakou pořádnou depku…

Já jsem v podstatě konvenční, co se týče představ převládajících ve společnosti. Zároveň se ale dokážu ztotožnit třeba s hipstery, co si zakládají na tom, že jsou nezávislí v myšlení, odívání, jdou proti masám. Takže teď osciluju někde mezi hipsterem a konvenčním politikem. Je to divná pozice. Ale mně takhle prosycený, rozrůzněný život vyhovuje.

Čím vás vlastně tak přitahují historické, dávno zmizelé Teplice?

Přijde mi naprosto neskutečný, že se vyměnila po deportaci Židů a odsunu sudetských Němců celá populace města. Vlastně tady pátrám po zmizelých civilizacích.

Jak se díváte na odsun sudetských Němců, jejichž tváře na nás hledí z fotografií na vašem webu?

Jako na oboustranné selhání. Zejména především šedé masy sudetských Němců, z nichž velká část byla proti Hitlerovi a neodvážila se to dát najevo. Každopádně ale odsun Němců po válce neměl být násilný. Myslím, že spousta z nich by stejně odešla do Německa dobrovolně. A ti, kteří by zůstali, by možná zabránili takovým excesům, jako bylo vítězství komunistů ve volbách.

Jak se v Teplicích projevilo, že vyvražděné Židy a vyhnané sudetské Němce nahradili dosídlenci ze všech koutů země?

I tahle naroubovaná populace nakonec našla v Teplicích svůj domov. Ale nedokázala už navázat na patriotismus a činorodost původních obyvatel se staletými kořeny.

A tenhle handicap se projevuje dodnes?

V Teplicích zaplaťpánbůh přetrvala lázeňská tradice. Ale je tady obrovský rozdíl ve srovnání s první republikou. Tehdy měla velká část obyvatel živnost přímo závislou na tom, kolik přijede lázeňských hostů a kolik tady utratí peněz. Z toho vyplývalo, že každý se snažil, aby hostů přijelo hodně, aby soužití s nimi fungovalo. Dneska kolem lázeňství podniká minimum lidí, většinou těch, kteří se přímo starají o klientelu, tvořenou hlavně Araby. Značná část Tepličanů v nich vidí vetřelce, kteří dělají nepořádek, hluk a jejich ženy se promenují v ponurých burkách.

A vy se divíte, když i někteří naši vrcholní politici vyvolávají v zemi strach z islámu?

To je obecně nesmysl a v případě Teplic dvojnásob. Sem totiž Arabové jezdí na rekreaci. A na dovolené se chtějí spíš pobavit, ne praktikovat nebo šířit svou víru. Oni tady pijí alkohol, hrají hry, zkrátka dělají leccos, co doma nemůžou. Což se projevuje i v tom, že do modlitebny zdejší muslimské obce chodí minimum těchto lidí.

Ani jejich pikniky v parcích, na které si stěžují místní, vám nevadí?

To už vůbec ne. Oni prostě žijou venku, což je super. To byl přece můj volební program: dostat Tepličany do veřejného prostoru, nabízet jim kulturu nejen v kamenných domech, ale taky na ulicích, v parcích, aby se stala přirozenou součástí města.

Boj proti islamizaci nabývá v Teplicích pozoruhodné podoby. Nedávno kdosi zakopal prasečí hlavy na pozemcích, které se rozhodl jeden podnikatel prodat bohatým arabským investorům.

To je projev hysterie. Nevidím nic ohrožujícího na tom, že si tady Arabové chtějí postavit vlastní ubytovací zařízení. Turismus v Teplicích nesouvisí s islamizací Evropy.

Na radnici. | Foto: Dominik Feri

Říkal jste to Tepličanům i ve volební kampani?

Jasně, a dočkal jsem se obvinění, že jsem islámista. S tím jsem ale počítal. Ale pro mě bylo důležitý udržet si svůj názor. Jsem rád, že mě nic nesvádělo, abych mlčel a neříkal, co si myslím.

Vzhledem k vašemu, na Čecha trochu exotickému vzhledu ale mohly řeči, že na radnici chce proniknout muslim, na leckoho zapůsobit.

Asi to byl i důvod, proč mi to nehodilo víc lidí. Zvlášť když jsem na Facebooku reagoval na tyhle řeči verzí volebního plakátu topky, za kterou jsem jako nestraník kandidoval. Byla na něm moje fotka a nápis: „TOP 09: Víme, co chceme. Kebab.“

A jak je to tedy s vaším původem a vírou?

Nejsem muslim, jsem ateista. Rodiče mám Čechy a „exotický vzhled“ jsem zdědil přes dědu od předků, kteří pocházeli z Etiopie. Jsem tolerantní vůči všem umírněným formám náboženství. Přitom jakýkoli náboženský fundamentalismus vnímám jako reálnou hrozbu.

Myslíte, že jste zdědil po předcích i hudební cítění? Jste pianista, holdujete jazzu, což není zrovna typická hudba vaší generace.

Jazz mě baví, protože je v něm volnost, ale i prostor pro individualitu v rámci improvizace. Když hraju jazz, upevňuju svou víru v sebe a svoje schopnosti. Něco podobného ale cítím i třeba v surrealistické poezii.

Spíš bych čekal váš příklon k muzice uvolněných šedesátých let, třeba k Hendrixovi, který by, co se týče účesu, mohl být vaším předobrazem.

Tohle aktivně neposlouchám. Spíš Jamese Browna a funk nebo hip hop, z toho čiší energie. Ale taky úplně žeru songy Ivana Mládka.

Proč jste si zvolil pro vstup do politiky zrovna TOP 09?

Pocházím ze středostavovských poměrů, rodiče vždycky volili pravici. No a pak, koho si vybrat? Topka je sice už pět let stará, ale pořád se může vyvíjet. Pořád je to strana, která se dá formovat. ODS je až moc konzervativní, hlavně ve vztahu k sobě samotné.

Říkáte, že byste chtěl fungovat jako tlumočník mezi vedením města a teplickou mládeží. Není ale vašim kamarádům v podstatě fuk, že jste v politice?

Dokonce jim to leze krkem. Pro ně to byl šok. Doteď politiku totálně přehlíželi s typickou teenagerskou apatií. Teď tam najednou mají insidera. Snažím se je do toho trochu zatahovat a najednou zjišťuju, že věci, o kterých s nimi mluvím, jim nejsou až tak cizí. Hlavně otázka, jak a čím aktivně zaplnit veřejný prostor ve městě jim není tak vzdálená, jak jsem si myslel. Někteří dávají najevo opatrný zájem. Ale uvidíme. Možná zůstane jen u zvědavosti. A zase se stáhnou na svý facebooky.

Vy jste se ale stal populárním, aniž jste v politice hnul prstem. Vzbudil jste zájem médií už jenom tím, že jste nejmladší radní v zemi.

To jsem si fakt předem neuvědomil, že tohle nastane. Alespoň ne v takové míře. Sedím normálně ve třídě, učitelka projíždí internet a najednou povídá: Dominiku, ty jsi na iDnes. Ten zájem byl pro mě hodně neskutečný.

Myslíte na rizika, která přináší přízeň bulváru?

Jasně, to je můj denní filosofický chleba… Nechci se dožít toho, až přijde někdo blízký a řekne - Dominiku, ty ses změnil, já tě nepoznávám. Zatím se to nestalo. Což beru jako znamení, že je to zatím v pohodě. Ale to nebezpečí na mě číhá.

Právě, v jednom rozhovoru jste prohlásil: „Jako radní jsem změnil přístup ke kritice. Předtím jsem ji připouštěl, teď vůbec. Protože část kritiků není ovlivněna negativní zkušeností, nýbrž záští.“ To je nejlepší cesta k politické slepotě, ne?

Když to takhle vyhrotíte, tak asi jo. Ale já jsem tím jen chtěl říct, že někdy vůbec nejde o to, co dělám. Některým lidem prostě vadí, že vůbec existuju a jsem radní. To není motivovaný něčím objektivním. To je antipatie, nedůvěra k někomu, jen proto, že je mladý a jak vypadá.

No, vyznělo to o dost nabubřeleji, než teď říkáte.

Jasně. Já se ještě učím mluvit v nové roli. A občas někde něco plácnu. To je nebezpečný pro nás mladý.

Co je ještě nebezpečného v politice pro vás mladý?

Jít cestou, jakou se vydali Marek Benda, Stanislav Gross nebo i Bohuslav Sobotka. Nedovedu si představit, že bych byl rovnou ze školy katapultován do parlamentu jen proto, abych si sáhl na poslanecký prachy. A nevěděl nic o životě, skutečných problémech lidí. Podívejte, jak to semlelo Grosse. Doufám, že když jdu od komunálu, bude mě to chránit před nejhoršími nástrahami. Nebo to alespoň bude velká škola.

Uvažujete o kandidatuře do krajského zastupitelstva?

Zatím moc ne. Ale náš kraj je totálně šílený. Ústecké hejtmanství má nejhorší pověst v zemi. A je otázka, jestli se to podaří vyčistit. Podle mě se s tím ani nezačalo. A já nejsem schopen dělat, že to nevidím. Takže asi dojdu k tomu, že je třeba do toho šlápnout. Ale bude to velká práce vykopat z vedení kraje tyhle komunisty a sociální demokraty, kteří jsou ovládaní zákulisními hráči stejně, jako byly minulé krajské koalice.

Na radnici budete rozhodovat nejen o kultuře, ale také o rozpočtu, veřejných zakázkách. To je dost náročné pro kluka bez zkušeností, který ještě chodí do školy.

Ale já nemám klapky na očích. A leccos jsem už pochytil od těch patnácti, co chodím na zastupitelstvo. Znám se i s městskými úředníky, mezi kterými jsou důvěryhodní lidé, kteří mně dokážou pomoct. Důležitý je, že vím, za kým jít.

Ale nebojíte se, že nakonec stejně naletíte politickým rutinérům ovládajících manipulaci jak své boty?

Nejlepší obranou proti tomu je, na nikoho se neupínat. Opatřit si fakta a věřit ve svůj úsudek. V tomhle budu sólista.

Po letošní maturitě chcete jít na práva. Budete dál závislý na podpoře rodičů? Vy jste teď vlastně politikem s kapesným.

Už ne tak docela. Za funkci radního mám šest tisíc měsíčně. A rozhodl jsem se, že tyhle peníze neutratím za nic jiného, než za své vzdělání. A postupně se během studia chci postavit na vlastní nohy.

Taky jste si teď zastřihl svůj rozčepýřený afro účes. Znamená to začátek posunu ke konformitě pana radního?

To byla jen decentní úprava na maturiťák. Starat se o tohle háro je hrozná štrapác. Ono si to žije vlastním životem. Ale rozhodně nechci, aby Teplice přišly o jediného radního s afrem.