Praha - Ústav pro studium totalitních režimů přinesl zvrat do života světoznámého autora Milana Kundery. Podle dokumentu, který objevil, měl spisovatel oznámit v padesátých letech na policii svého vrstevníka - agenta Miroslava Dvořáčka.
Svědčit o tom má policejní záznam z roku 1950, kde se uvádí, že student Milan Kundera, včetně data narození, oznámil, že si u přítelkyně jeho známého nechal kufr jistý Miroslav Dvořáček.
O kauze informoval v pondělí týdeník Respekt. O den později ústavu podřízený archiv bezpečnostních složek řekl, že dokument je pravý. A ústav sám ukázal další dokument o existenci muže, který podepsal policejní záznam.
Jedna z aktérek kauzy, devětasedmdesátiletá Iva Militká-Dlasková, v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz říká, že objevení dokumentu je jen potvrzením toho, co věděla od devadesátých let. Tehdy jí prý manžel po čtyřiceti letech mlčení řekl, že o Dvořáčkovi tehdy pověděl Kunderovi.
Miroslav Dlask byl tehdy jejím partnerem a jediným člověkem, kterému se Militká o Dvořáčkovi zmínila. Desítky let tak žila v domnění, že zatčení jejího kamaráda způsobil pozdější manžel.
"Ptala jsem se svého muže mnohokrát, jak to tenkrát bylo. Nikdy mi neodpověděl," vzpomíná dnes. "Až když jsme byli v důchodu, v devadesátých letech, řekl mi, že to tehdy o Dvořáčkovi řekl Kunderovi."
Iva Militká-Dlasková v rozhovoru omlouvá Kunderův čin, který ale spisovatel jednoznačně odmítá. Nejdůležitější pro ni je, aby nové důkazy historiků přesvědčily kamaráda Miroslava Dvořáčka, že ho neudala ona.
Zničila jsem mu celý život
Aktuálně.cz: Dlouhá léta jste žila s pocitem, že váš manžel udal vašeho kamaráda. Nyní jste se dozvěděla, že to bylo jinak. Pomohlo vám nějak toto zjištění?
V podstatě mi to nic nepřineslo. Mně houby záleží na Kunderovi. Chtěla bych se dozvědět, jaký měl můj manžel důvod mu to říct. A to dodnes nevím.
A.cz: Na čem vám tedy nyní záleží, když ne na Kunderovi?
Aby Mirda (Miroslav Dvořáček - pozn. red.) uvěřil, že jsem ho neudala já.
A.cz: Co říkáte na vyjádření Kundery, že to vše je lež?
Ty dokumenty jsou podle mě autentické. Je možné, že si to Kundera ani nemusí pamatovat, protože je to skoro šedesát let a on ho neznal. Nevím, jestli musel vědět, co se stane. Nelíbí se mi, že se kolem něj teď udělal takový humbuk. V mládí člověk dělá chyby. Já také. A dodnes jsem na to nezapomněla.
A.cz: Litujete toho, co jste udělala? Tedy že jste se o Dvořáčkovi zmínila svému partnerovi Miroslavu Dlaskovi?
To ano, lituji. Otec Mirdy byl těžce nemocný celá léta. Mirdu zavřeli, mladší bratr utekl do Kanady, kde se i s dětmi utopil. Ten život Dvořáčkových byl těžký.
A.cz: Sledovala jste pak proces s panem Dvořáčkem?
Nesledovala. Řekli mi to rodiče, v Kostelci se o tom mluvilo.
A.cz: Vás to nezajímalo?
Věděla jsem, že mu hrozilo doživotí a že to zmírnili.
A.cz: Pokusila jste se někdy pana Dvořáčka či jeho rodinu kontaktovat?
Nikdy jsem to neudělala. Měla jsem strach, jak by reagovali. Ostatně, co bych měla Dvořáčkovi říct: Odpusť mi? - Jak by mohl, když jsem mu zničila celý život. I když jsem to udělala nerada.
Vzpomínky na život
A.cz: Proč jste se vlastně rozhodla o tak staré události promluvit?
Bylo to několik impulsů. Na jaře jsem se dozvěděla, že Mirda žije ve Švédsku. A v té době jsem sepisovala vzpomínky na svůj život, kde se o tom, co se tehdy stalo, zmiňuji. Takže můj vnuk Matěj se o té historii dozvěděl a on se mě zeptal, zda by mě nezajímalo, jak to vlastně celé tehdy bylo. Řekla jsem, že ano. Chtěla jsem, aby to bylo někde uložené, aby k tomu měli přístup mí potomci. Ale lituji toho, že to bylo zveřejněné.
A.cz: Proč toho litujete?
Stejně jsem se nedozvěděla, proč šel můj manžel tehdy za Kunderou. Mirdu podle prvních reakcí toto zjištění stejně nepřesvědčilo a lidé v Kostelci nad Orlicí, odkud pocházím a na kterých mi záleží, už většinou stejně nežijí. Ten účel to nesplnilo.
A.cz: V čem může být špatné, že se tato informace dostala na veřejnost?
Vadí mi, že je kolem toho takový povyk. Mé sestře je to nepříjemné. Moje nejlepší přítelkyně mi řekla, že ji to urazilo. Mně to nepomohlo. Naopak věci, které byly zapomenuty, se najednou objevily. Lidé to přečtou jedním okem a řeknou si, ona v tom Militká měla přece jenom prsty. Měla jsem, ale proč by to měli vědět lidé, kterým do toho nic není.
Úleva po 40 letech
A.cz: Kdy jste se dozvěděla, že váš manžel Kunderovi řekl o Dvořáčkovi?
Začátkem 90. let jsem se znovu zeptala , že bych stejně ráda věděla, jak to tehdy bylo. On mi zase neřekl nic - jen že to tehdy řekl Kunderovi.
A.cz: Co to pro vás znamenalo, když vám řekl, že o tom věděl Kundera?
Znamenalo to ulehčení, že to nebyl on, kdo došel na tu bezpečnost. I když to mohlo být tak, že o to Kunderu požádal. Ale také to mohlo být tak, že prostě nevěděl, co má dělat, tak se na něj obrátil o pomoc.
A.cz: Proč to pan Dlask neřekl na Kunderu mnohem dřív? Muselo být těžké žít s vědomím, že si o něm všichni myslí, že je udavač.
To nevím, nemluvili jsme o tom.
A.cz: Četla jste Kunderovy knihy?
Jenom Směšné lásky a pak jsem četla Žert, ten se mi nelíbil. A pak jsem začala číst Nesnesitelnou lehkost bytí. Ale mně to nějak nesedělo. Ty Lásky byly výborné. Proto si říkám, že není až tak důležité to, co teď vyšlo najevo. Bylo mu tehdy dvacet...
A.cz: On ale nebyl hloupý; musel vědět, co svým činem způsobí, pokud to udělal.
Možná mu záleželo na Tásovi (Miroslav Dlask - pozn. red.), tak to třeba udělal kvůli němu. Ale přitom nevím, že by s ním nějak moc kamarádil. Od té doby se myslím vůbec nestýkali.
A.cz: Jak si vysvětlujete, že jste tehdy, když u vás zatkli agenta, nebyla nijak popotahovaná? Tehdy se zavíralo za nic a vy jste agentovi sama nabídla, že u vás může přespat.
Já jsem netušila, že byl agent. Kundera prý udal jen to, že si u mě nějaký známý nechal kufr, ale ne, že tam bude spát. Myslím, že jsem v tom nijak nefigurovala, proto se mi nic nestalo. U žádného výslechu jsem v životě nebyla, taky žádný spis na mě nikde není… Možná, že Tása Kunderu zavázal, že se mi nic nestane.
|
Vážení čtenáři, redakce byla nucena zastavit diskusi pod tímto článkem z důvodu vulgarismů a rasistického obsahu v příspěvcích. Všem slušným diskutujícím se tímto omouváme. |
