Praha - Patnáct let vyšetřoval Josef Mareš vraždy v Praze. Díky jeho práci se podařilo objasnit Orlické vraždy nebo například mordy v kauze lehkých topných olejů. Nyní dohlížel na vyšetření smrti Václava Kočky mladšího.
Podle kriminalisty Mareše se české podsvětí od devadesátých let, kdy přibylo smrtelných zločinů, výrazně proměnilo.
V rozhovoru, který poskytl Aktuálně.cz, říká, že skončila doba, kdy lidé ze zločineckých struktur byli vidět a kdy si vyřizovali účty se zbraní v ruce.
"Skončila doba Al Caponeho," říká Mareš, zástupce velitele pražských kriminalistů. "Lidé z podsvětí už nechtějí být vidět, nejezdí v limuzínách, nesedávají v luxusních restauracích obklopeni ochrankou."
Spolu s touto proměnou skončila pro policii zlatá éra, kdy k odhalení zločinců spolehlivě sloužily odposlechy. Lidé z podsvětí se poučili a kompromitující informace už do mobilů neříkají.
Od nože k pistoli a zpět
Jak se od doby, kdy jste se podílel na vyšetřování tzv. orlických vražd (V letech 1991-3 bylo zavražděno 5 lidí, policie našla oběti v sudech v Orlické přehradě), změnilo české podsvětí?
Já znám nejlépe pražské prostředí, kde jsem vyšetřoval vraždy od roku 1993. Největší boom zločineckých struktur tady nastal kolem roku 1995-6. Tehdy jsme v Praze měli 67 vražd za rok a vůbec jsme netušili, zda jejich počet bude ještě růst, nebo se zastaví.
Pro srovnání, kolik vražd jste řešili na počátku devadesátých let?
Tehdy to bylo maximálně 12 vražd ročně. A najednou jich bylo více než trojnásobně. Navíc došlo k obrovskému nárůstu vražd spáchaných střelnou zbraní, na to jsme nebyli vůbec zvyklí, do té doby se nejčastěji vraždilo nožem.
Podsvětí - či mafie - si začalo pomocí střelné zbraně vyřizovat účty na ulici. Policie na to nebyla připravena, takže ani objasněnost vražd nebyla vysoká. Bylo málo lidí, méně času, balistika najednou nestíhala, protože pomalu každý třetí případ jsme je volali na místo činu.
Kolem roku 1993 se navíc objevil nový prvek - vraždy na objednávku - a dál to narůstalo.
Čím to bylo, že došlo k takovému nárůstu vražd?
Možná to bylo způsobeno velkou amnestií a otevřením se cizině. Zločinecké struktury z východu i západu sem jezdily a zkoušely se uchytit. A při tom často narazily…
Jak to vypadá nyní?
Teď se to uklidnilo, od roku 2000 míváme kolem 40-45 vražd za rok a ten trend je poslední dobou stejný. Loni došlo ke 40 vraždám, z toho 38 bylo objasněno. Převládající zbraní je opět nůž. Střelné zbraně či vraždy na objednávku jsou výjimkou. Ale mezinárodní prvek je cítit pořád. Při každé třetí vraždě je buď poškozený, nebo pachatel cizinec. V tom je Praha specifická.
Kočka: Normální případ
Kolik vražd lze přičíst organizovanému zločinu?
To lze těžko říci, jak kdy. I když stojím nad rozstřílenou mrtvolou, tak nemohu říci, že za tím stojí zločinecká struktura. A i když dopadneme pachatele, který patří do podsvětí, nemusí s tím mít ta vražda nic společného. Prostě mu třeba ta oběť chodila za manželkou, on se naštval a milence zastřelil. Pokud vraha nedostaneme a nezjistíme motiv, tak si všichni mohou myslet, že to bylo vyřizování účtů.
Podobně by se to mohlo stát i v případě pana Kočky. Kdyby to neproběhlo za daných okolností, určitě by se zvažovalo, zda nešlo o vyřizování účtů.
Nabízí se to, když oba aktéři jsou lidé spojení s podsvětím…
Z dosavadního vyšetřování ale určitě nevyplývá, že by za touto vraždou stál organizovaný zločin. Byl to normální případ, který se může stát, když je někdo opilý a má u sebe zbraň.
Byla tedy vražda pana Kočky v něčem specifická?
Ani ne. Připomíná mi případ z roku 1996. Řidič autobusu se chodil jednou týdně opít do hospody a bral si s sebou zbraň. Jednou přisedl k pánovi, který měl na uších walkmana a neodpovídal mu na otázku. Když mu neodpověděl ani podruhé, tak vstal a zastřelil ho. Pak vystřízlivěl a plakal.
To je podobné jako s Ďuričkou. Kdyby u sebe neměl pistoli a nebyl opilý, tak by se to nikdy nestalo. Specifický byl tenhle případ snad jen v tom, kolik bylo novinářů na jednom místě při rekonstrukci vraždy.
Je jasné, zda Kočka Ďuričku udeřil před tím, než vyšly výstřely?
Je to součástí dokazování a zřejmě to bude muset rozhodnout až soudce. Ale i kdyby tam ta rána padla, tak to na kvalifikaci činu nic nemění. Nemůže z toho být nutná obrana.
Hlavně nemlaskat
I přesto, že motivem vraždy Kočky nebylo vyřizování účtů, sešli se zde dva lidé spojení s podsvětím. Jak se tedy zločinecké struktury v Praze proměnily od počátku 90. let?
Skončila doba Al Caponeho. Ti, co to nyní řídí a objednávají si zločiny, už nejsou tak vidět jako dřív. Nevidíme černé limuzíny, nevidíme, jak obědvají v luxusních restauracích a za nimi stojí ochranka. Naopak pokud někdo dnes zločin páchá, tak už nechce být tak vidět.
Čím to je?
Trochu zmoudřeli a poučili se. Zřejmě se řídí starou pravdou: Jíst se může, ale nesmí se mlaskat. Už se hrdě nehlásí k tomu, že mají peníze. Tím, že ukazují, že mají peníze, nepřitahují jen policii, ale i konkurenci.
Vy jste tehdy vyšetřoval i vraždu Františka Mrázka (údajný boss podsvětí, zastřelen v roce 2006). Proč myslíte, že nebyla dodnes objasněna?
Nemohu říci. My jsme to dělali 4 dny, pak si to vzalo UOOZ (Úřad pro odhalování organizovaného zločinu). Je to odložené, není to náš případ, tak se k tomu nemohu vyjadřovat.
Kolik jste tehdy měli v souvislosti s touto vraždou podezřelých?
Řeknu to takto: když jsem tehdy potkal pana Pitra a on se mě na to ptal, odpověděl jsem mu, že když ho vidím, tak se počet podezřelých zvýšil na 100.
Mrázek, Krejčíř… To byly symboly českého podsvětí. Kdo myslíte, že po nich převzal roli?
Na ně se dalo snáze ukázat, měli většinou kriminální minulost z dob totality. Většinou to byli veksláci, kteří uměli vydělat peníze a využít změny prostředí, která po roce 1989 nastala. Byli zvyklí být vidět. Tahle éra nyní upadla. A ti, co se nyní rekrutují, se spíš soustředí na hospodářskou kriminalitu. Vědí, že tam je to pro ně jednodušší - tedy složité z hlediska vyšetřování i odsouzení.
Vemte je natvrdo
Nedávno pronikly na veřejnost odposlechy zavražděného Mrázka. Jakou roli hrála tato dokazovací metoda při vyšetřování?
Tehdy se díky ní dalo leccos zjistit. Například jsme měli přímý přenos přípravy vraždy. V odposleších jsme slyšeli: "Už jsem tady, čekám až vyjdou. Řidiče vemte jen na nohy, ostatní natvrdo, jsou tam tím véčkem (volkswagen)."
Kdy byla zlatá éra odposlechů?
Určitě v době, kdy začínaly mobily a lidi si mysleli, že nejdou odposlouchávat. Do mobilů říkali úplně vše. Teď se akorát dozvíme, že ten člověk volá, že má informaci a že se sejdou tam a tam. Pak telefon úplně vypnou.
Znamená to, že odposlechy jsou už pro vás de facto k ničemu?
Dá se to tak říci. Lidé, kteří se v tom podsvětí pohybují, už vědí, že se do mobilů nemá mluvit. Takže pro nás odposlechy ztrácejí svoji hodnotu. Nevzpomínám si, že bychom v poslední době díky nim objasnili nějaký závažný trestný čin.
Fotka na lednici
Co nejčastěji vede k odhalení pachatele?
Dokonalé ohledání místa. Na rozdíl od hospodářské kriminality, kdy ten pachatel nemusí vstát od počítače, máme u vražd jistotu, že tam pachatel na 100% byl. Takže je jen na nás zjistit, co tam zanechal. Většina případů se objasní do týdne, ale některé případy se dělaly i přes rok.
Musí to být psychicky náročná práce. Co děláte, abyste se z toho nezbláznil?
Sportuji, chodím hrát karty. Ale když se práce daří, tak mi to nepřipadá náročné. Když se pachatel přizná, a navíc řekne, že to bylo tak, jak jsem si myslel, tak je to krásný pocit. Nejhorší je jednat s příbuznými a podezřívat je, když jim někdo blízký zemřel. Ale to jinak nejde. Složité je taky zdržet se emocí při zadržení pachatele.
A co děláte, když se vám povede pachatele dopadnout?
Většinou si jeho fotku nalepím na lednici, dám si pivo a sednu si. Pak spokojeně koukám na tu fotku a říkám si, tak a máš to, a přemýšlím, jak mu asi je.
