Blogeři o eutanazii
- Václav Pačes: O eutanazii
- Václav Krása: Ať si každý zabije svou maminku a svého tatínka sám
- Alexander Tomský: Zpětné vazby
- Karel Nešpor: Eutanazie a distanazie
Praha/Rychnov n. Kněžnou - Václava Domšová možná jako nezávislá senátorka vstoupí do dějin.
Jako první totiž předložila zákon, který by měl zavést do českého práva eutanazii.
Senátorka z Deštného v Orlických horách je političkou malých stran. Podporují ji neparlamentní strany a na podzim se pod hlavičkou SNK-ED znovu pokusí obhájit své místo v horní komoře.
Doba je zralá, musíme diskutovat
Aktuálně.cz: Jste zemědělská inženýrka, byla jste starostkou, v senátu jste se zdravotnictví příliš nevěnovala. Proč právě vy podepíšete takový zákon?
Ano, nejsem zdravotník, jsem člověk z venkova a vnímám názory lidí. Před šesti lety, když jsem kandidovala, tak se mě novináři ptali, řekla jsem jednoduše: Eutanazie? Ano, ale bojím se zneužití. Dnes tam mám vykřičník ještě větší, ale reakce lidí mě utvrzují v tom, že se o tom musí diskutovat, nejde nad tím zavírat oči. Před rokem jsem udělala tiskovou konferenci na toto téma, letos v březnu konferenci. Hodně dlouho se o tom mluví, mnozí na tuto možnost čekají jako na spásu a my nekonáme. Já radši konám.
A.cz: Jste jediná, kdo zákon podepsal. Mají kolegové strach?
Určitě. Strach nebo obavy tam jsou. Já mám možná výhodu, že jsem naprostý laik a neuvědomuji si stále všechna rizika. Mám proti ostatním i tu výhodu, že jsem nestraník. Mě žádný stranický sekretariát nepřikazuje, co mám udělat. Já si to vždy musím srovnat se svým svědomím. A moje svědomí říká, že toto téma lidi zajímá, byť je to téma kontroverzní. Jedni si ho žádají, druzí odsuzují. Ale tak je to s každým problémem. Kdybychom k tomu jako politici přistupovali s tím, že je tam pro nás určité riziko, nepřijmeme žádný zákon.
A.cz: Ostatní senátoři, kteří by se eutanazii mohli podpořit, mohou mít strach ze svých voličů...
Ano a přiznám se, že i mě někteří kolegové varovali, že mi to nepomůže, ale uškodí. Ale já tímto činem, předložením zákona, chci uzavřít nějakou práci, kterou jsem odvedla. Budu velice spokojená, když senát zákon pošle do výborů k diskusi. Tam by to mělo být bez emocí. Tam by se mělo debatovat o tom, zda ano či ne a pokud ano, za jakých podmínek, jak eliminovat rizika, jak technicky umožnit odchod ze života.
A.cz: Myslíte si, že má vůbec zákon šanci?
Návrh může doznat změn, netroufám si říct, jak to dopadne.V senátu i tento zákon, jako každý, prochází dvěma čteními, pak ve sněmovně tři čtení, poté se návrh vrací do senátu, tam mohou přibýt další změny. A nakonec jde zákon na podpis k prezidentovi. Pan prezident Václav Klaus už avizoval, že nikdy takový zákon nepodepíše. Takže to je další komplikace.
A.cz: Pak je jeho osud jasný dopředu...
I kdyby, může to rozběhnout diskusi, a ta je potřeba. A také reakce lidí jsou pozitivní. Píší, že mě drží palce, i když jsou i reakce opačné. Je to ode mne asi úplná troufalost, nejsem odborník. Možná to mnohé popuzuje, ale je to demokracie. Převažují ale ty pozitivní.
Volební téma? Ne. Jen práce
A.cz: Na podzim jdete do voleb, vypadá to jako volební kampaň...
Je to ale jen zakončení práce. Možná je to pro zákon neštěstí, že je letos volební rok. Nejen do krajů, ale i do senátu. Je to tak trochu nestandardní režim nyní, politici skutečně neví, zda to přinese kladné či záporné body. Podávám to proto, že je to potřeba. Pravda, na podzim už v senátu nemusím být a mrzelo by mě, kdybych skončila a se mnou i návrh zákona. Jsem jediná, kdo je pod ním podepsán a pokud skončím, zákon padá automaticky po stůl. Jsem ale předběžně dohodnutá se dvěma kolegy, kteří by to v takovém případě podepsali. Kteří to jsou, ale neřeknu.
A.cz: Zákon napsala Liberální strana, za kterou jste ovšem nekandidovala, znamená to změnu?
Budu kandidovat opět za SNK-ED. Jsem nestraník, ale spolupracuji s nimi. Malé politické strany mě podporují. Chceme nechť parlament řekne, že jsme ještě stále neuzráli k tomu, uzákonit důstojný odchod ze života. Pak to odložme třeba o deset let, a nebo se pojďme bavit o tom, proč kdy a jak. Věčně zaujímat polohu mrtvého brouka- a v případě některých politických stran čekat na dobu, kdy to přinese nevětší politické body, mě přijde špatné.
A.cz: Máte s problémem osobní zkušenost?
Ano, také. Loni mi zemřel otec a z blízkých příbuzných odešli čtyři lidé za různých okolností. Bylo to složité. Když vidíte, jak si nemocnice pacienty přehazují jako horký brambor a říkají: Je doléčený, nic s ním dělat nebudeme... Asi nevěděli, že jsem senátorka, já jsem to nikde neprezentovala. Tak vím, jak těžké je to pro obyčejného člověka. Nemáte na to, postarat se ani fyzicky, ani odborně. V místě neexistuje stacionář a dojezdová služba nefunguje. Jste bezmocní a nevíte si s takovou situací rady. Neříkám, že řešením je eutanázie, to určitě ne. Chtěla bych, aby se diskutovalo o tom, jestli máme dostatek hospiců, jak dokážeme kvalitně pečovat o nemocné. Jestli skutečně dobře fungují Léčebny dlouhodobě nemocných (LDN).
A.cz: Dalo by se namítnout, že starat by se měla rodina...
Dost dobře nerozumím lidem, kteří říkají, že se prioritně musí postarat rodina. Já bych se ráda postarala, ale při práci to nejde, nejsem v důchodu a musím se starat ještě o své děti. Jsou situace, kdy by člověk hrozně rád pomohl, ale není šance. To si každý musí uvědomit. Já mám například maminku 150 kilometrů daleko od sebe. A moje 81letá maminka, která je silně věřící, mi říká: Holka, je dobře, že jsi to podala, ale bude to těžký.
Setkávám se ve svém okolí s případy, že lidé chtěli odejít z tohoto světa důstojně, ale nakonec se to neskutečně dlouze prodlužovalo. Trápili se tím nejen oni fyzicky, ale i celá rodina. Když se někdo takto dlouze trápí, říkáme, že pro něj byla smrt vysvobozením. Tak proč to tedy nezkrátit. V některých případech, ve výjimečných případech, troufám si říct.
A.cz: Odpůrci eutanazie říkají, že bude možné ji zneužít...
Chápu například obavy tělesně postižených. Někdy vás mrazí, co všechno dokáží lidé vymyslet. My zákonodárci se na to díváme vždy jen tak, že chceme pomoct, že chceme někoho ušetřit utrpení. Ale přiznejme si, že jsou mezi námi lidé, kteří přemýšlí jinak. Z toho je mi smutno. To jsou ta rizika. Je potřeba je ale rozkrýt a říct si, zda i za těchto rizik má cenu do toho jít. Určitě by se i tento zákon dal zneužít. Který zákon se ale v českých podmínkách nedá? To nevymyslíte. Já na každý zákon koukám očima poctivého člověka, já tam ty díry na zneužití nevidím. Vždy se najde nějaká skupina lidí, která to obejde, využije, zneužije. To bychom nepřijali žádný zákon, kdybych k tomu takto přistupovali.
A.cz: Nestačilo by zavést tzv. Living will, který podporuje i ODS?
Tento zákon, který znamená, že každý člověk může mít ve svých zdravotní dokumentaci poznámku, že odmítá léčbu a z jakých podmínek, je určitě krok dobrým směrem. Ale neřeší všechny situace. Věřte tomu, že mě chodí mailem velmi smutné příběhy a lidé si přejí, aby mohli svým blízkým umožnit důstojný odchod ze života.
A.cz: Využila byste vy osobně možnosti říct: Už nechci dál žít?
Já ano. Nechtěla bych skončit v LDN tak, že bych věděla, že je to konečná. To bych radši podepsala ten papír, že to takhle nechci. A moje děti to o mě už dnes vědí a respektují to. Například moje dcera studuje práva a o těchto věcech s ní často diskutuji, vždy říkala eutanazii ano. Po konferenci v senátu ale změnila názor a řekla mi, že by mi takový papír nikdy nepodepsala. Je jasné, že názory se různí a vyvíjí se. Ale je třeba počítat s tím, že ne každý jakékoliv utrpení vydrží, to je naprosto individuální.
