Silvestrovské události v Kolíně nad Rýnem pohnuly Německem, Evropou a samozřejmě taky Českem. Většina z nás je pohoršena, vyděšena tím, co se stalo: masivně provozovaným sexuálním obtěžováním žen.
Odehrávalo se to i v jiných městech Evropy. V Kolíně se mělo na obtěžování podílet asi tisíc mužů severoafricko-arabského původu. Mezi nimi byli podle zpráv policie nepochybně i čerství uprchlíci z islámských zemí. Čísla obětí neustále rostou, hlásí se další a další ženy, jen v Kolíně nad Rýnem už jejich počet přesáhl pět set.
Základní teze: je to naprosto nepřijatelné, ale zároveň to chování, i když probíhalo masově a i když má hromadný sexuální útok svůj vzor v arabském světě (používá se pro něj podle Spolkového kriminálního úřadu termín „taharruš gamea“), nelze vztáhnout na všechny přistěhovalce a žadatele o azyl. Zrovna tak nelze tvrdit, že se tak chovají „muslimové“. Jejich duchovní vůdci takové jednání jednoznačně odmítají, odsuzují, považují za trestuhodné.
Výhodou těch smutných násilných incidentů je, že můžeme ukázat směrem od sebe, můžeme se těšit pocitem, že my, Západ, Evropané, jsme v tomhle dál, jsme lepší. Což je jakýsi skoro kolektivní pocit.
Sexuální napadání žen, kterého se dopouštěli mladí muži v Kolíně, Hamburku, Stuttgartu a jinde, by naši pozornost mohlo obrátit k životům mnoha dalších západních žen nejen na Silvestra. Pohoršuje, rozvztekluje, uráží nás, když imigranti napadají „něžné“ či „slabé“ pohlaví na veřejnosti. Ale ženy jsou často napadány i doma, a to některými evropskými muži. Třeba v Česku, ale i v jiných zemích, je domácí násilí hodně rozšířené, představuje velký problém, o kterém se ovšem příliš nediskutuje.
Zákony domácí násilí samozřejmě zakazují a trestají. Ale ono se odehrává za zdmi, za zavřenými dveřmi, takže se o něm policie často vůbec nedozví (kde není žalobce, není soudce).
Intimní terorismus
Minulý týden mi známý vyprávěl o dvou případech domácího týrání, které se táhne desetiletí. Jedno páchá zhruba osmdesátiletý muž mnoho let na své o málo mladší ženě. Oba vysokoškoláci. Druhého se dopouští syn (cca 50) na své matce. Oba z významné vědecké rodiny. Několik let jsem pracoval se ženou, kterou bil manžel z rodiny známého českého politika. Odmítala pomoc. Nakonec se s ním rozvedla.
Zřejmě skoro každý z nás, kdo své okolí vnímá, o takových případech ví. Domácí násilí se podle expertů týká v 95 procentech případů právě slabšího pohlaví. Týrány bývají i děti. Nejméně muži. Týrání mívá tragické konce. Experti mu říkají „intimní terorismus“.
V Česku neexistují oficiální statistiky. Občanské sdružení Rosa na svých stránkách uvádí: „Podle reprezentativního výzkumu provedeného v roce 2003 v České republice Sociologickým ústavem AV ČR a Filosofickou fakultou UK zažije některou z forem domácího násilí za svůj život 38 procent žen.“ Strašné číslo.
Čerstvější data? Obecně prospěšná společnost proFem prováděla v únoru 2012 průzkum. Z šetření vyplývalo, že bití, psychické deptání či pronásledování zažilo ve svých rodinách čtyřicet procent českých žen. - Drtivé. Policie se zabývala pětinou případů domácího násilí. Tři procenta šla k soudu. Průzkumu se účastnily tři tisíce respondentek nad osmnáct let. V roce 2011 se obětí domácího násilí mělo stát 11 procent žen. „Většinou je to dlouhodobé týrání. Nikdy není jeden incident,“ sdělil sociolog Kamil Kunc.
Ve více než čtvrtině případů násilníci volili opakované ponižování, v pětině případů došlo i na fyzické napadení, ve 12 procentech se jednalo o pronásledování. Přes dvě třetiny obětí trpí psychickými problémy, poruchou spánku či ztrátou sebedůvěry. Otřesem mozku končí čtyři procenta případů, zlomeninami či bodným poraněním dvě procenta (iDnes, březen 2012). To ve mně, v českém muži, nevyvolává zrovna pocit hrdosti a pýchy.
Pomoci ženám nejen v Kolíně
Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) v roce 2014 zveřejnila výsledky obřího průzkumu týkajícího se násilí na ženách napříč EU. Vycházel z osobních rozhovorů se 42 tisíci ženami ve 28 členských státech Evropské unie, s průměrně patnácti sty rozhovory na jeden členský stát. Výsledky tristní.
Výsledky průzkumu FRA za Českou republiku: 32 procent žen zažilo fyzické nebo sexuální násilí, jehož se dopustil partner nebo ne-partner od svých 15 let. Devatenáct procent dotázaných zažilo fyzické násilí od partnera. Sedm procent zažilo sexuální násilí... A 47 procent dotázaných Češek zažilo nějakou formu psychologického násilí od současného nebo předchozího partnera. Z průzkumu se dozvíte i to, jak jiné země EU trpí s domácím násilím na ženách.
Ještě jiné zdroje. Podle českých policejních statistik z roku 2013 kriminalisté vyšetřovali 112 vražd motivovaných osobními vztahy. Z toho 52 obětí útok nepřežilo, 57 čelilo pokusu o vraždu a 3 lidé byli ve stadiu přípravy vraždy. Ze všech těchto obětí tvořily 84 procent ženy!
Tato zarážející čísla opět nevypovídají o nějaké kolektivní vině českých či evropských mužů. Stejně jako Kolín a další města nic takového nevypovídají o „uprchlících“ obecně. Ta čísla nás jen upozorňují na to, že bychom měli ženám pomoci nejen v Kolíně, ale vlastně ve všech státech Unie. Mnohé trpí za zavřenými dveřmi, doma.
