Vzhledem k politickým okolnostem neskončilo výběrové řízení na post šéfa mocné instituce vlastně vůbec špatně. Bylo iluzí si myslet, že po pádu Petra Rafaje nebude o novém předsedovi rozhodovat především dohoda premiéra s prezidentem. Pokud by nebyla, Miloš Zeman by nepotopil svého letitého chráněnce Rafaje a ten by na úřadě dělal ostudu ještě do příštího roku, kdy mu měl vypršet mandát.
Každý z uchazečů věděl, že nemá prakticky žádnou šanci proti náměstkovi ministra vnitra Petru Mlsnovi, který toužil po předsednictví ve jménu otce na Hradě, syna ve Strakovce i zbytků sociálnědemokratického ducha, který se nad úřadem léta vznášel. I přesto se v historicky první veřejné soutěži na tento post sešla zajímavá skupina lidí, pro které by porážka neměla být koncem jejich mise.
Antimonopolní úřad totiž potřebuje reformu. A Mlsna přichází s poměrně razantní představou, jaké změny by se líbily jemu. Jeho záměr by však měl projít důkladnou veřejnou i odbornou debatou. A právě poražení z volby by se měli stát prvními oponenty Mlsnovy vize, jak dovést antimonopolní úřad do 21. století.
Protože nebudeme-li mít kvalitního regulátora podnikání, nemůže republika prosperovat.
Vše lepší než Rafaj
Báňský inženýr Petr Rafaj byl v čele důležité instituce přesně o jedenáct let déle, než měl, tedy po celou dobu. Smutné je, že mu nakonec nezlomila vaz ani neschopnost při potírání kartelů, ani různě zastrkané miliony za skříní, ani další korupční kauzy. Ale že nezvládal vyřešit to, co po něm chtěli mocní.
Tragikomické divadlo sehrál úřad například v zakázce na silniční mýto. Andrej Babiš se údajně rozhodl, že Rafaj svůj mandát nedokončí poté, co začal do novin vykládat, že premiér je jeho velkým příkladem v tom, že ani po obvinění se nemá rezignovat.
K výměně však došlo, až když si prezident vybral nástupce - Petra Mlsnu. Vlastně je malý zázrak, že do takto nastaveného výběrového řízení se přihlásilo tolik kandidátů (Hynek Brom, Daniel Donath, Petra Jungová, Pavel Král, Vladimír Kremlík, Petr Mlsna, Robert Neruda, Michal Petr, Kamil Rudolecký a Jan Sixta). To je dobrá zpráva pro příště - Petr či Neruda jsou elitní experti, Sixta zase silná váha ze státní správy.
Nicméně stalo se, co se stát muselo. Mlsna vyhrál. Roztomile působí pedantické bodování uchazečů (Mlsna 86 bodů, Petr 82, Sixta 81), když zároveň nebyla zveřejněna žádná hodnotící kritéria. Kdo ví, možná Mlsnovi pomohlo, že uvedl v životopise všechny své sportovní aktivity.
Jakkoliv byla soutěž dopředu rozhodnutá, jakkoli známe politické krytí vítěze a jakkoli není nový předseda tím největším expertem na soutěžní právo, nepochybně pod jeho vedením úřad alespoň trochu vyfárá z hlubin, kam sjel s absolventem hornicko-geologické fakulty Rafajem.
Supersilný předseda?
Jméno nového předsedy je jistě podstatné, ale mnohem podstatnější je, jak se celý úřad, který dohlíži na hospodářskou soutěž i veřejné zakázky, podaří zreformovat. Bohužel o Mlsnově koncepci, kterou přiložil do soutěže, se příliš nemluví. Ale mělo by, protože je docela razantní.
V krátkodobém horizontu chce nový předseda několik rychlých změn. Zaujme jistě požadavek, aby vedení bylo prověřené jako je již on z předchozí náměstkovské práce. "Vzhledem k poškozené kredibilitě ÚOHS způsobené různými aférami a podezřeními, je nutné, aby členové vedení ÚOHS byli držiteli osvědčení Národního bezpečnostního úřadu na stupeň Tajné."
Tím by se mohl elegantně zbavit některých lidí, kteří také nyní kandidovali. Dále chce vyházet všechny lidi z rozkladových komisí a najmenovat nové dle návrhů právnických i ekonomických fakult, neziskových protikorupčních organizací, České advokátní komory a státní správy. Požadavek na alespoň dekádu ekonomické či právní praxe by byl osvěžující.
Zatímco v těchto krocích není možné Mlsnovi nic vytknout, o jeho dlouhodobých plánech to tak úplně říci nelze. Už teď má úřad slušné mezery v dohledu nad veřejnými zakázkami a podle kritiků zanedbává i odhalování kartelů. Přesto by si Mlsna rád přibral i ochranu spotřebitele a hlídal predátorské ceny dodavatelů. Chce také vyhledávat případy porušování zákona o významné tržní síle ze strany řetězců a aktivně spolupracovat s Agrární a Potravinářskou komorou. Tomu nepochybně agroimperátor Babiš tleská, zatímco odborníci kroutí hlavou.
Zdaleka nejpodstatnější je ale Mlsnův plán změnit druhostupňové rozhodování, kde má zásadní slovo právě předseda úřadu. Za Rafajových časů to byla občas dost divoká politická jízda. Zatímco nemálo kritiků by proto druhý stupeň rozhodování úplně odstranilo, Mlsna navrhuje takzvanou plnou apelaci - předseda by nejen mohl rozhodnutí úřadu potvrdit či vrátit, ale rovnou i měnit. Těžko říct, zda by taková koncepce supersilného předsedy něčemu dobrému pomohla.
A za šest let už opravdu soutěž
Jistě můžeme pátrat, co z Mlsnovy koncepce je a není objednávkou jeho politických patronů, ale to nás nyní nikam nedovede. Mnohem zajímavější by bylo, kdyby doktor Mlsna zveřejnil celou svou koncepci, aby o ní bylo možné mluvit. Někteří protikandidáti se s odlišnou představou o reformě úřadu netají, proč by se tedy nemohly tyto názory veřejně utkat?
Výsledkem by pak měl být antimonopolní úřad, který budí respekt jak u veřejnosti, tak svou rychlostí a předvídatelností i u podnikatelské sféry.
A třešničkou na dortu by mohlo být, kdyby se za šest let konalo výběrové řízení, jehož vítěz by nebyl znám už dopředu.
