Zatímco učitel na základní, střední i vysoké škole si může občas dovolit trochu slabší den, předškolní pedagog na nic takového nárok nemá. Stačí trochu zvolnit a skoro tři desítky dětí udělají z herny kůlničku na dříví.
Je tedy zcela pochopitelné, že debata o učitelských platech zaměstnance mateřinek dohání k zoufalství. Zatímco se totiž na středních školách kantor dostal už na 39 tisíc hrubého a vyhlíží vládní metu 45 tisíc, přelezl jeho kolega v mateřské škole s bídou třicetitisícovou hranici. K tomu má na krku péči zhruba o dvojnásobek malých dětí, než je v lidských silách dlouhodobě zvládnout. A za odměnu buzeraci v podobě papírování.
Nepřekvapuje proto, že na pět set natlakovaných ředitelek se už rozhodlo ventilovat svůj hněv v dopise Andreji Babišovi. Ten zástupce mateřských škol obratem přijal a předvedl to, co tak skvěle umí: ač je ve vládě prakticky nepřetržitě od roku 2014 a školství si už roky dává na billboardy jako svou prioritu, rozčílil se, jak jsou ti politici neschopní a krátkozrací: "Předškolní věk je klíčovým obdobím v životě člověka, toto vzdělávání bylo ale bohužel vždy na okraji zájmu politiků." Tesat do kamen, pane premiére!
Protože ředitelky mateřinek tyto politické tanečky už dobře znají, přišly raději rovnou s řešením. Chtějí se podívat na zoubek dětským skupinám, kam putují v posledních letech velké peníze. A žádají, aby se sjednotily podmínky pro veškerou předškolní péči. Aby se zkrátka zase více myslelo na mateřské školy.
Je to chyba. Dětské skupiny poskytují něco o dost jiného než školky. Máme-li se dostat ze slepé uličky, potřebujeme spíše, aby obě instituce spojily síly a donutily "politiky" (čti premiéra Babiše) o předškolním vzdělávání už jen nekecat, ale něco reálného pro ně také udělat. Zkrátka makať. Děti za to stojí.
Čert si přišel pro úpis
Školkám vadí, jak moc se nyní řeší osud dětských skupin, kterým vysychá penězovod z evropských fondů, a nově by je proto měl spolufinancovat erár. Je ale třeba připomenout, proč zde v roce 2014 vlastně dětské skupiny vůbec vznikly. Ne jako konkurence školek, ale ze zoufalství jako alespoň nějaká varianta péče o děti - hlavně ty mladší -, které mateřinky nepobraly a mnohdy stále ani při nejlepší vůli pobrat nemohou.
Že je po této službě poptávka, ukazují počty: dnes ji využívá skoro 14 tisíc dětí, přičemž mnohé skupiny v kvalitě péče za mateřskými školami nijak nezaostávají.
Všichni tedy byli zpočátku spokojeni. Stát, který nezvládal stavět a rozšiřovat školky a potýkal se s obrovským převisem poptávky na vrcholu demografické vlny. Party matek, které se pustily do dost vysilujícího podniku, aby se mohly po svém starat o vlastní i cizí děti. Firmy a obce, kterým se otevřela možnost, jak pomoci zaměstnancům či místním. A nakonec i školky, po kterých se chtělo, aby přijímaly děti mladší tří let, když nezvládly nabídnout místo ani všem tříletým.
Od počátku to ale všechno mělo jednu chybu v matrixu: Financování skupin bylo navázáno na evropské fondy. Opravdu není nic nevhodnějšího než trvalý a velký sociální výdaj vázat na bruselská eura, která jednou dojdou. Což se stalo právě teď a český šetřílkovský stát po zásluze dohnal jeho alibismus.
Proto teď ministryně sociálních věcí Jana Maláčová v poklusu vymýšlí, jak zajistit peníze pro celospolečensky potřebnou službu i po roce 2021. Výsledkem je stav, který měl nastat už v roce 2014 - financování ze státního rozpočtu. Bohužel na návrhu, o který se ještě bez pochyb spektakulárně posekají poslanci (protože na dobro našich dětí chce být expert každý), je zatím dost chyb, a navíc vzbudil vztek učitelek.
Ten nesprávný hromosvod zlosti
Kupříkladu je nesmyslné přejmenovávat dětské skupiny na jesle, protože to zkrátka asociuje úplně jinou službu z minulého režimu, než jakou většina skupin poskytuje. To je ale pouhý detail. Podstatné jsou peníze. Podle návrhu má stát do budoucna platit na každé dítě ve skupině měsíčně 5 tisíc korun. V pořádku, více asi opravdu žádat nelze. Rodina by pak ale měla doplácet maximálně třetinu minimální mzdy, tedy 4450 korun. Více návrh zákona zapovídá. A právě tady je zakopaný pes.
Pokud totiž cifry sečteme a porovnáme s náklady na skupinu ve velkých městech, začne být rychle zřejmé, že v Praze, Brně i dalších metropolích je mohou provozovatelé rovnou zavřít. Jak připomíná důležité rčení: cesta dlážděná dobrými úmysly nezřídka končí v pekle.
Stát by zkrátka měl skupinám všeho všudy garantovat tu pětitisícovku na dítě a zbytek nechat na nich. V Praze bude podobná služba vždycky dražší než na venkově. Místo toho teď ale řešíme úplně jiný problém: vztek těch nejvíce přehlížených a přitom nejdůležitějších pedagogů - učitelek v mateřských školách.
Řekněme rovnou, že je oprávněný. S čím se totiž v už tak dost vypjaté debatě o dětských skupinách dosud nepočítalo, je jejich letitá frustrace. Vidí miliardy, které teď mají jít ze státní kasy do dětských skupin, a jímá je zcela pochopitelná zlost. Samy totiž místo peněz roky dostávaly jen sliby a ponižování v podobě nesmyslné povinnosti vyplňovat ještě nesmyslnější papíry.
Ve většině školek jsou přitom paní učitelky rády, že se zvládnou vyčůrat, zatímco jim uklízečky (za plat pod 20 tisíc hrubého) nezákonně ohlídají děti alespoň na dvě tři minuty. Chtějí proto, aby se teď balík peněz, které mají dostat dětské skupiny, rozdělil i mezi ně.
Přestože je stát vinen, doufejme, že na jejich požadavky nakonec nepřistoupí. Proč? Protože správné řešení vypadá jinak: skupinám neubírat a mateřským školám přidat.
Chytrácké Česko
Český stát je velmi rovnostářský. Ale vůči mnoha skupinám, které nejsou dost hlasité, také krutě asociální. Nikomu nic moc nedává a všechny podfinancované hráče se raději snaží obrátit proti sobě, aby se jejich zloba neutralizovala. V případě školek a dětských skupin se mu to podařilo excelentně.
Vysoce kvalifikované učitelky, které by hned zítra vydělaly s menší námahou více peněz i v Lidlu, bojují o mizerný balík peněz s chůvami z dětských skupin, které taktéž za mizivý peníz přebalují desítky dětí v plenách, protože věří, že si zajímavý program zaslouží i ty, které se do přetížených mateřinek nedostaly. Bravo!
Pokud má tento stát pět miliard ročně na to, aby dospělý člověk mohl jezdit za babku nazdařbůh autobusy a vlaky na víkendové výlety, existuje jediný důvod, proč by neměl najít peníze na minimální předškolní péči? "Chytré Česko".
