Církve nebudou propouštět, tedy alespoň ne odborný personál. Stát přemluvily, aby jim nedával na platy duchovních pastýřů ani víc, ani míň než vloni. To je za éry škrtů dílčí úspěch, hasiči by mohli závidět.
Vážně? Věděli jste, že nástupní plat katolického kněze po vysoké škole (která není z nejjednodušších) dělá 11 tisíc korun? A průměrně faráři berou 16 tisíc hrubého?
Celé je to vlastně absurdní. Kněží přece nejsou žádní státní zaměstnanci, to je do očí bijící komunistický přežitek. Nemá je platit stát, ale jejich skutečný zaměstnavatel, tedy ten na Zemi, pochopitelně.
Jenže to by církve musely mít „z čeho", a to by to „něco" musely napřed dostat, protože jim to stát, který je teď subvencuje, kdysi - ale není to tak dávno - vzal. Tak to prostě je, jenže zkuste v parlamentu říct něco o restitucích.
Pro připomenutí zatím poslední pokus. Rok 2008, Topolánkova vláda přinesla restituční projekt. Odstřelili ho levice, Tlustý, Schwippel a Raninec. Vznikla komise, která za rok (!) dospěla k tomu, že se na ničem nedohodla (v komisi zasedal i Tlustý a jeho hlas rozhodl). Sněmovna se pak už zákonem ani nezabývala, bylo před volbami (které pak ale odpadly) a nikdo si nechtěl pálit prsty, navíc když ČSSD „církvemi" mocně harašila v kampani. Že by se ODS za restituce nějak zvlášť usilovně bila, to se vážně říct nedá.
Takže to shrňme. Nevěřící většina občanů může reptat, že církve platí „ze svých daní". Politici se ale neodváží udělat, co mají a církvím dopřát samostatnost. Pak samozřejmě má vzniknout něco jako církevní daň (v Rakousku platí každý registrovaný katolík kolem 70 eur ročně).
21 let poté vypadá skutečná odluka církví od státu spíš jako utopie. Neuvěřitelné.
Čeští řidiči jsou proslulí tím, že chronicky nedodržují rozestupy a lepí se na kufry předjezdců. Teď to má změnit asi tisící první oprava zákona o silničním provozu, který je marnými záplatami pokrytý jako silnice z Kolína do Prahy.
Spíš, než „legislativní ošetření problému", by možná pomohly úplně obyčejné praktické pomůcky. Třeba: když u nás svítí nad dálnicí nějaké výchovné varování, tak zní: Dodržujte bezpečnou vzdálenost. To je laskavé a nicneříkající. Stačí přejet do Bavor a tamní cedule vám to vysvětlí polopatě: „Mindestens halber Tacho." Jestli jedete 130, držte se 70 metrů zpátky, kapišto? A žádné výmluvy.
Vláda navrhla novelu takzvaného náhubkového zákona. K tomu se dá říct jediné. Kdyby takový zákon vůbec nevznikl, ušetřilo by se na platech právníků a svět by byl o něco srozumitelnější. Ale protože vznikl, musí se „novelizovat". Nekonečný příběh.
Úctu k obětem zločinu stejně do zákona nenapíšete. Anebo napíšete, ale je vám to málo platné. Tak třeba. Náhubek tisku zakazuje zveřejnit totožnost obětí, pokud s tím oběti nebo pozůstalí výslovně nesouhlasí. Týká se to jen Čechů, nebo i cizinců? Je rozdíl mezi tím, když se někdo stane obětí u nás, anebo v zahraničí? Co kdyby býval arizonský maniak čirou náhodou zabil i někoho s českým pasem? Směli bychom se dozvědět, koho? A tak dále. V době, kdy si informace opatříte po pár klicích nebo klepnutích na displej, to nedává smysl už vůbec.
Ministr Jaromír Drábek ohlásil, že chce udělat pořádek v džungli sociálních dávek. Myslíme si, že je to velmi záslužné a prakticky neproveditelné, ale uznáváme, že vzhledem k velikosti úkolu je správné nazývat ho sociální reformou.
Výrok dne: Nezabránilo se byrokracii, korupci, rozhazování, úpadku společnosti, morálky ani životního stylu. Ne, to WikiLeaks necituje z počítače Bohuslava Sobotky a souboru s rozepsaným mobilizačním projevem pro sjezd sociální demokracie. Tak ke straníkům pohovořil generální tajemník komunistické strany Vietnamu Nong Duc Manh. Takže šlo o sebekritiku.
