Česká kina začala promítat akční film Anna od režiséra Luca Bessona. Vypráví o ruské špionce, která se vydává za supermodelku, a láká na akční scény, kdy křehká, vysoká blondýnka masakruje desítky mužů. "Ve skutečnosti jde o velmi inteligentně, rafinovaně vyprávěný špionážní thriller o tom, že to, co vidíte, znamená něco naprosto jiného," hodnotí kritik Kamil Fila.
Hrávali jsme občas takovou hru na rozmysl: v bytě hoří a vy můžete zachránit jen tři věci – které to budou? Autor tohoto textu by dnes s jistotou vzal záložní disk s fotografiemi a doklady. Taky že se vejdou do kapsy. A to třetí – milovaný obraz? Vázu po tetě? Takových věcí doma je.
Existují tisíce návodů, jak se prosadit v hudbě, žádný ale není zaručený a někdy úspěch překvapí i veterány. Dokazuje to aktuální, v pořadí šestá studiová deska americké metalové kapely Slipknot, která se jmenuje We Are Not Your Kind.
Česká sláva britského historika Tonyho Judta, který žil v letech 1948 až 2010, začala teprve před osmi lety a skoro od konce, překladem jeho knižního eseje Zle se vede zemi. V něm Judt analyzoval soudobý svět, nečekaně zasažený novou hospodářskou krizí a s ní spojeným otřesem hodnot, jež byly do té doby považovány za nezpochybnitelné.
Novinka Tenkrát v Hollywoodu připomíná, že soundtracky režiséra Quentina Tarantina totálně uspěly ve snaze mít několik speciálních schopností najednou.
Metallica hrála v Česku už mockrát. Její včerejší, v pořadí devátý koncert sice v pražských Letňanech dle pořadatelů sledovalo na zdejší poměry kapely rekordních 70 tisíc lidí, ničím ale nepřekvapil. Ostatně naposledy sem přijeli vloni v dubnu do O2 areny s podobným programem.
Uvedl světovou premiéru Dvořákovy Rusalky a Sukova Asraela, postavil operu Národního divadla na pevné základy, intenzivně skládal, nakonec se na něj ale takřka zapomnělo.
Mistrovskou satirou pro dnešní dobu je seriál Boj o moc, ve kterém nestabilní feťák, ambiciózní politická poradkyně, hláškující zvrhlík a stafáž všehoschopných oportunistů hrají o trůn rodinného mediálního impéria. První řada seriálu byla nominována na pět televizních cen Emmy. Tu druhou tento týden začala vysílat HBO.
Mezi současnými českými spisovateli těžko najít druhého, kterého by kritika hodnotila tak rozporuplně jako Davida Zábranského.
Pro diváky znalé dosavadní tvorby režisérky Jitky Rudolfové bude její nový film Hodinářův učeň, který od včerejška promítají kina, nečekaným úkrokem stranou.
Významný hollywoodský historik Tony Thomas svou knihu věnovanou americkému westernu a filmovým kovbojům nazval The West That Never Was, v překladu Západ, který nikdy nebyl. Poukázal tak, že Hollywood nebyl jen továrnou na sny, ale také na umělé vzpomínky, vykonstruované nostalgické obrazy éry, které se však do povědomí publika vpily jako reálné. Bez ohledu na to, kolik obsahují romantických zkreslení.
Kreslíř Jiří Slíva ztvárňuje Franze Kafku tak často, až jsou jeho portréty možná známější než dobové fotografie slavného spisovatele.
Nový film Quentina Tarantina nazvaný Tenkrát v Hollywoodu, který ve čtvrtek začnou promítat česká kina, staví na atmosféře a vytvoření světa, ve kterém diváka baví pobývat, tvrdí kritik Kamil Fila. Podle něj herci Brad Pitt a Leonardo DiCaprio vytvořili jednu z nejhezčích dvojic v dějinách kinematografie. Fila ale v recenzi odmítá vysvětlit, proč snímek patří k nejlepšímu, co Tarantino natočil. Důvodem je posledních deset minut, ve kterých dojde na pointu. Jedná se o překvapení a Tarantinovu velkou hru s pravidly filmového vyprávění, naznačuje pouze kritik.
Stará písecká vodárna se letos stala dějištěm projektu, který každé léto a pokaždé pro jiný prostor připravuje Divadlo Continuo. Režisér a umělecký šéf souboru Pavel Štourač ten současný nazval V břiše velryby a do něj angažoval účinkující z 12 zemí.
Obrazem laguny jako zmenšeniny světa, ztraceného ráje traktovaného nadosobními silami přílivu a odlivu, kde se od kaluží odráží jeden zpočátku šťastný dětský život, se českému čtenáři poprvé otevírá literární svět Novozélanďanky Janet Frameové. Její povídky pod názvem Sněhuláku, Sněhuláku / Laguna nedávno vydalo nakladatelství Dauphin.
K nejobdivovanějším a nejzatracovanějším párům americké společnosti 20. století patřili spisovatelé Francis Scott Fitzgerald a jeho manželka Zelda. Noční koupele ve fontánách, jízdy New Yorkem na střechách taxíků, okázalý životní styl nekonečných večírků a opojení všeho druhu.
Název hry Parchant v klobouku, kterou v pražském Divadle v Celetné tento týden představil brněnský Buranteatr, je o dost méně úderný než původní titul amerického dramatika Stephena Adlyho Guirgise: The Motherfucker with the Hat.
Hračky v koši neskončí. K tomuto optimistickému konci v roce 2010 dospěl i nejmelancholičtější, v pořadí třetí díl animované série Toy Story od studia Pixar.
Svátečně ustrojená starší paní se v hronovské divadelní kavárně zvedne od stolu a popojde k jinému, u kterého sedí muž s bílou bradkou. „Vy jste pan Vávra,“ ujišťuje se, a když on kývne, srdečně mu poděkuje za včerejší představení.
„Nejvíc se dokážu vyrovnat sám se sebou, když spím venku. Dívám se na hvězdy a pochopím, že moje starosti a smutky jsou malicherné. Přestanu se brát tak tragicky,“ řekl básník, meteorolog a šumavský samotář Roman Szpuk spisovateli Aleši Palánovi v knize Raději zešílet v divočině.
