Kdo viděl dokumentární opus režiséra Clauda Lanzmanna Šoa, nezapomene na nemilosrdnou vytrvalost kamery, která se ani na chvíli neodlepila od tváří zmučených vzpomínkou, kdy pamětníci holokaustu přemoženi emocemi už nemohli mluvit dál.
V říjnu oslavil zpěvák Václav Neckář pětasedmdesátku a je dobře, že ji teď Česká televize dodatečně připomněla hodinovým programem Hotel Hvězdář. Nazvala ho podle Neckářovy možná nejlepší herecké role adventisty Pavla Hvězdáře z filmu Skřivánci na niti.
Italský filozof a spisovatel Umberto Eco jednou zalitoval, že nikdy nepřečte všechny knihy, které má ve své knihovně. Tak to pravděpodobně cítí většina intelektuálů, ne každý ale vlastní knihovnu o padesáti tisících svazcích, jakou měl Eco ve svých dvou sídlech.
Už svým názvem může zvláštní pocity vzbudit kniha nazvaná Jak rozumět populární kultuře. Vždyť populární kultura je něco, čemu jaksi přirozeně rozumí každý, aniž by potřeboval průvodce. A na druhé straně: proč seriózně zkoumat něco, co je bytostně efemérní? A když už to uděláme, do jaké disciplíny naše snaha patří?
Slova Matoušova evangelia „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské“ při sledování nejnovějšího thrilleru Bird Box z produkce videotéky Netflix přijdou brzy na mysl. Jen tady platí v trochu jiné podobě.
Poválečné Norsko, v němž se odehrává česky právě vydaný román Oči nemlčí: země se vzpamatovává ze ztrát, odbojáři na mírových ulicích potkávají kolaboranty, krajinou táhnou uprchlíci. A také ostrovanka Ingrid. Je v patách Rusovi s ohořelýma rukama, svému tajemnému milenci, jehož dítě nese s sebou.
Pohádka Kouzelník Žito, kterou na dnešní Štědrý večer uvedla Česká televize, názvem odkazuje na známou postavu ze Starých pověstí českých. S kejklířem, který podle legendy prováděl všelijaké lotroviny na dvoře krále Václava IV., má však titulní hrdina společné jen jméno.
Filmový kritik Kamil Fila se u příležitosti dnešního Štědrého dne zamýšlí nad historickou veselohrou o císaři Rudolfovi II., pekaři Matějovi a legendárním Golemovi.
Ježíš se narodil v Berouně pod mostem. Marie ho zabalila do šály a miminu, z něhož podle zvěstování měl vyrůst prezident, se jako první přišli poklonit popeláři.
V celém širém vesmíru asi není mnoho planet, na nichž by žili obří kovoví roboti, kteří hovoří anglicky a vmžiku se umí poskládat na libovolný pozemský model automobilu či letadla.
Existují katoličtí kněží, kteří jezdí sloužit mši svatou na harleyi. Jsou takoví, kteří zlézají sedmitisícovky. Reprezentantem nonkonformní části duchovenstva se ale stal Ladislav Heryán.
Větévka se zachvěje, zlatý srp proletí stromovím a odsekne pár kuliček jmelí. Druid Panoramix je právě na sběru bylin do svého proslulého kouzelného lektvaru, který všem Galům z jeho vesnice dává nadlidskou sílu. A v novém filmovém pokračování nejslavnějších francouzských komiksových hrdinů Asterixe a Obelixe je tento lektvar, jenž nahání hrůzu Římanům, ještě důležitější než dřív.
Repertoárová novinka pražského Divadla Ungelt kombinuje tradiční divadelní tvar s výstupy ze stand-up komedie. Nad průměr ji povyšuje výkon Marka Daniela v ústřední roli umělce, jenž se zaprodává vidině masového úspěchu.
Dům se otřese v základech. Není to zemětřesení, to jen starý admirál Boom vystřelil ze svého kanonu. Když takhle spouštěl kanonádu roku 1964 v muzikálu Mary Poppins, bylo to přesně podle vyzvánění londýnského Big Benu.
Hledání pravdy ve vztahu muže a ženy ukazuje inscenace Soukromé rozhovory jako bolestivou vivisekci, duši očišťující skutek i prodírání se k sobě samému.
Mezi přímými přenosy z newyorské Metropolitní opery jsme Verdiho Traviatu viděli tuto sobotu v českých kinech už potřetí od roku 2012. Obě předchozí inscenace nabídly nejen výborné obsazení tří hlavních rolí, ale především „salcburskou“ režii Willyho Deckera, opěvovanou snad všemi recenzenty.
Bílé sochy nadživotní velikosti v historických sálech pražského Domu U Zlatého prstenu sahají skoro až ke stropu. Členové oblíbené vozíčkářské kapely The Tap Tap, která právě slaví dvacetiny, tu jsou představeni jako superhrdinové.
Podmořského Pána prstenů nebo Avatara připomíná snímek Aquaman, natočený podle komiksové postavy. "Podobně jako Thor je Aquaman silný, trochu hloupý, buranský. Příliš předpokládá svou nezranitelnost, až z toho může mít potíže," shrnuje ve videorecenzi Kamil Fila.
Do obrazů ostravského malíře Daniela Balabána se vloudily prehistorické jeskynní malby prvních lidí, etruské hrobky i postavy zemřelých příbuzných včetně bratra, předčasně zesnulého spisovatele Jana Balabána.
Takhle nějak si lze představit kousnutí radioaktivním pavoukem. Jako psychedelickou změť obrazců a vzruchů, které se prokousávají mozkem. Nikdo by ale podobný frontální útok na smysly a nervové synapse nečekal od úvodních titulků animovaného superhrdinského filmu.
