Gentlemani jsou po dlouhém hollywoodském intermezzu režiséra Guye Ritchieho opět krimikomedií v duchu jeho raných filmů Sbal prachy a vypadni či Podfu(c)k. Hvězdně obsazený snímek připomíná souboj opileckých vtipů, v nichž je dost prostoru pro britské burantsví i snobství. A také pro režisérovu příliš okázalou snahu obojí spojit a mezi řádky mluvit o velkých věcech.
Jak se dělají děti? Jak je dělají židé? A jak rabíni? Opovážlivé otázky si v česky nedávno vydané publikaci klade Delphine Horvilleurová – a jako ve správné židovské anekdotě je to nakonec všechno trochu jinak.
Neobyčejný večer vznikl středečním spojením České filharmonie, dirigenta Jakuba Hrůši a klavíristy Piotra Anderszewského. Chytře sestavený program, který se v Dvořákově síni Rudolfina opakuje ještě dnes a v pátek, umožňoval nacházet styčné body a paralely napříč skladbami.
V klasickém románu americké literatury nazvaném Malé ženy, který roku 1868 vydala Louisa May Alcottová, se čtveřice dívek mění v ženy. A v nové filmové adaptaci téhož díla se jedna z nejtalentovanějších hereček své generace Greta Gerwigová stává také jednou z nejtalentovanějších režisérek. Malé ženy přetvářejí kanonickou knihu v moderní živoucí dílo, které překypuje smutkem i radostí.
Daleko od Reykjavíku, největšího města Islandu, si už koncem předminulého století farmáři založili družstvo, které bude chránit jejich zájmy a bránit je proti monopolu. Teď je Daleko od Reykjavíku také název filmu, jehož režisér Grímur Hákonarson zkoumá, jak se ono družstvo na odlehlém venkově chová k farmářům dnes. Jako mafie.
Ze všeobklopující šedivé mlhy se pozvolna vynořuje moře. Na jeho vlnách se do míst, která už dávno neexistují, vydává snímek Maják, jejž v omezené distribuci právě hrají vybraná tuzemská kina. Americký režisér Robert Eggers nejenže bere diváky do Nové Anglie konce 19. století, ale především je vrhá do světa dávných příběhů, kde filmové i literární žánry podléhaly jiným pravidlům než dnes.
První komplexní česká přehlídka fotografky Jitky Hanzlové by klidně mohla sloužit jako odpověď na otázku: Jaký by byl svět, kdyby se v něm člověk probudil sám?
Inscenaci Kacířské eseje, kterou nově uvádí pražské divadlo Studio Hrdinů, nazval režisér Miroslav Bambušek symbolicky podle díla, v němž český filozof Jan Patočka dovršil své úvahy o smyslu dějin a přirozeném světě lidského života.
Výstava současného belgického malíře Michaëla Borremanse v pražské Galerii Rudolfinum nezačíná úplně podle představ.
Komedie Králíček Jojo je jeden z nejneobvyklejších filmů, které kdy byly nominovány na Oscara, tvrdí kritik Kamil Fila. Příběh přesvědčeného malého nacisty, který má imaginárního kamaráda v Adolfu Hitlerovi, ocení široké spektrum publika, domnívá se Fila.
Nová řada německého seriálu Babylon Berlín, kterou od tohoto pátku vysílá HBO, začíná dvěma děsivými pády, jejichž důsledky zatím nelze předvídat. První je pád světové ekonomiky v říjnu 1929, který seriál rámuje a jemuž je věnována zdrcující úvodní scéna. V ní vzduchem prší bezcenné burzovní papíry i těla oběšenců. Druhým je pád reflektoru na filmovém place, který usmrtí hvězdu stříbrného plátna.
Ekumenickým manifestem za sblížení východních a západních církví by mohl být čtvrteční koncert Filharmonie Brno, který se opakuje ještě tento pátek. Jeho ústředním bodem byla česká premiéra Requiem od současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana. Předcházely jí dvě kantáty Johanna Sebastiana Bacha.
Těžko uchopitelná, roztěkaná, anarchistická, zároveň ale neobyčejně inspirativní je nejznámější kniha literárního teoretika George Steinera, která před téměř deseti lety vyšla pod českým názvem Po Bábelu.
Kolem digitální a nepříliš detailně vyvedené planety Země putuje kazeťák a červený sportovní kabriolet s pasažérem, který má na hlavě kosmonautskou přilbu. Proč? A jaký má tato úvodní sekvence vztah k nové české vztahové komedii Příliš osobní známost, kterou od čtvrtka promítají kina?
Desetidílný seriál Outsider, který od minulého pondělí vysílá česká HBO, začíná jako typická temná detektivka z amerického maloměsta. Z tajuplného případu se ale záhy stává intenzivní, pomalu gradující „duchařina“.
Hollywood je plný filmů o obyčejných lidech bojujících proti zlovůli institucí. A cit pro takové hrdiny z davu provází i filmografii Clinta Eastwooda. Ve své novince nazvané Richard Jewell, kterou právě hrají česká kina, se opět inspiroval skutečným příběhem. Drama o člověku neprávem pronásledovaném novináři i FBI však obzvláště v dnešním společenském klimatu vyznívá problematicky.
Od filmaře Alfreda Hitchcocka si americký raper Eminem vypůjčil název své nové desky Music to Be Murdered By (Hudba, která vás zabije). Podobně jako tu předchozí, předloňskou Kamikaze, ji uplynulý pátek vydal bez předchozího oznámení. A znovu vyvolal debaty, co je ještě vhodné říkat a co už ne.
Nový český snímek Případ mrtvého nebožtíka, který natočil Miloslav Šmídmajer, důsledně paroduje kriminální filmy a seriály. Je plný „kameňáků“, v čemž předčí i tvorbu Zdeňka Trošky, srovnává kritik Kamil Fila. V Případu mrtvého nebožtíka účinkují dobří herci, jinak je ale řemeslně laciný, dodává.
Akční hrdinové 90. let minulého století stárnou. A křísit tehdejší hollywoodské trháky není snadné. Obzvláště když je řeč o sérii s herci Willem Smithem a Martinem Lawrencem nazvané Mizerové, jejíž režisér Michael Bay se stal takřka synonymem tehdejšího Hollywoodu plného výbuchů, zpomalených záběrů a hlášek.
V jímavé scéně filmu Pelíšky si Jindřiška vleze k mamince do postele a nad starými fotografiemi si užívají krásné chvíle, při nichž vzpomínají jen na to dobré.
