Doktor Dolittle si se zvířaty povídá už od dob první světové války, kdy příběhy tohoto svérázného lékaře v ilustrovaných dopisech posílal svým dětem spisovatel Hugh Lofting.
Barytonista Adam Plachetka se ve čtvrtek stal prvním českým operním pěvcem, který vyprodal velkou sportovní halu.
Na tenkém ledu se pohybuje osmatřicetiletá polská spisovatelka Marta Dzido. Co jiní tabuizují, stává se předmětem jejího pozorování. V novele Slast, která vloni získala Evropskou cenu za literaturu a nyní ji v českém překladu Anny Plasové vydalo nakladatelsví Dokořán, zprostředkovává to, co u většiny literárních textů zůstává naznačeno: erotiku, vášeň, tělesnost.
Když nedlouho před Vánoci vyšla druhá deska britského rapera Stormzyho, většina hudebních časopisů už měla žebříčky nejlepších alb roku sestavené. Ve víru dění okolo brexitu, voleb a vzestupu premiéra Borise Johnsona se přitom zrodila mimořádná nahrávka, která by neměla zapadnout.
Scenárista a režisér Dan Svátek se po dramatu z léčebny nazvaném Úsměvy smutných mužů vrací do televize. Ve dvoudílném krimi thrilleru Stockholmský syndrom, jehož první část v neděli odvysílala Česká televize, hlavní roli opět hraje David Švehlík.
Na českou stanici HBO se vrací seriál nejslavnějšího současného italského režiséra Paola Sorrentina, který znovu „kacířsky“ nahlíží na mocenské intriky, korupci a hříchy ve Vatikánu. Původního amerického „mladého papeže“, jehož ztvárnil Jude Law, v další řadě nazvané Nový papež střídá zádumčivý britský aristokrat hraný Johnem Malkovichem.
Psává se, že Vojcek od rakouského skladatele Albana Berga, vrcholné dílo expresionismu, patří mezi pět nejlepších oper 20. století. A také že režisér a výtvarník William Kentridge pro newyorskou Metropolitní operu vytvořil dvě nejprůraznější inscenace v tomto století: sedm let starý Šostakovičův Nos a o dva roky mladší Bergovu Lulu.
Jonathan Harker není ve své kůži. I když kůže je skoro to jediné, co z hrdiny slavného románu Dracula zbývá na začátku očekávané televizní adaptace od BBC a Netflixu, kde lze třídílný seriál nyní vidět. Holohlavé trosky, ze které nezůstalo mnoho lidského, se jeptiška s přísným výrazem bez okolků ptá: „Měl jste sex s hrabětem Draculou?“ Tady se na nic nečeká.
Prózy spisovatele Michala Ajvaze, který je laureátem Magnesie Litery i Ceny Josefa Škvoreckého a nedávno oslavil sedmdesátiny, se vždy vyznačují zářivou, čarovnou spletitostí témat, stylů i myšlenek.
Česká kina začala hrát jeden z možná nejhorších filmů loňského roku, muzikál Cats. "Při jeho sledování máte neustále pocit, že něco není v pořádku. Jste jak ve zlém horečnatém snu," hodnotí kritik Kamil Fila. Podle něho si Cats oblíbí jedině diváci, kteří mají rádi bizarnosti.
Den po svých pětaosmdesátých narozeninách je bohatý autor kriminálních románů nalezen mrtev. Hrdelní zločin zjevně spáchal vlastní rukou.
Varování prozaika Jiřího Šimáčka zní: nenávist může být dědičná, dokonce i nakažlivá. Pokud je otec brutálním vyšetřovatelem StB, syn se snadno může stát zkorumpovaným policistou v novém režimu.
K poznávacím znamením básníka patří, že ať do ruky vezme cokoliv, stane se z toho obraz, který v sobě nese možnost básně. Jako by v každé věci byl skrytý zámotek, z něhož se rozvíjí samostatný svět: růže, motýl, bavlněné vlákno, oblak světla. Básník je tím, kdo se na tajemství umí naladit a jako kouzelník jej vytáhnout z každého chuchvalce, voluty, z každého záhybu světa.
Některé knihy mají být stále na trhu. Sice to nejsou trháky, na jejich novém vydání nakladatelství nic nevydělá, přesto je dobře, že po nich čtenář může kdykoliv sáhnout.
Podle jednoho rčení Bůh „napravuje papeže tím, že světu představí nového“. Z této premisy zřejmě vyšli tvůrci komorního dramatu Dva papežové, které koncem uplynulého roku zařadila do nabídky videotéka Netflix. Ve snímku, kde se setkávají Svatý otec Benedikt XVI. a jeho nástupce František, excelují herci Anthony Hopkins a Jonathan Pryce.
Zemřel písničkář Leonard Cohen, prezidentem byl zvolen Donald Trump a kamarádce se ztratila dospívající dcera: tři nesouvisející události tvoří půdorys románu Pouštní dívka, který nedávno vydalo nakladatelství Leda.
Jako do pohádky o starých časech včera první návštěvníci vstoupili do čerstvě zrekonstruované budovy Státní opery v Praze. Po tříleté rekonstrukci celá svítí a vypadá jako nová. Už ve vstupní hale lze podlehnout dojmu, že dostavěno bylo včera, a člověk podvědomě slyší hrčet kočáry přivážející hosty.
Ruka držící úhel se pohybuje nad bílým papírem. Nejprve je slyšet jen šustění pokožky o podklad, žádné zjevné linky, umění teprve čeká na počátek zrodu. Mezitím v okolním prostoru vyskakují úvodní titulky francouzského snímku Portrét dívky v plamenech, který se o svátcích dostal do české distribuce. A předčil vše, co v kinech bylo za loňský rok k vidění.
Po publicistické knize nazvané 100 x TGM se Pavel Kosatík stejným způsobem rozhodl zpracovat osobnost Václava Havla. Vybral stovku výroků, nad nimiž se zamýšlí. Nutná stručnost úvah je však tentokrát spíš na škodu. Každý máme svého Havla – a ten Kosatíkův je plný krásných paradoxů.
Na Nový rok se na obrazovkách České televize objevilo pokračování výpravné historické koprodukční minisérie Marie Terezie. Arcivévodkyně rakouská a královna uherská i česká se vrátila s odlišnou tváří, ale podobnými problémy – v prostředí dvorských klevet a intrik svádí boj o habsburský trůn i manželovu lásku.
