A)  Sociální vyloučení jako primární důsledek neřešené chudoby

B)  Dosavadní vládní politika a její výsledky

C) Sociální inkluze principy řešení

A) Sociální vyloučení jako důsledek neřešené chudoby

Sociologická šetření, poznatky a závěry sociologů

V ČR existuje více než 300 sociálně vyloučených komunit,  v nichž žijí převážně Romové. Společným rysem sociálně vyloučených komunit je chudoba, která se hromaděním neřešených problémů samovolně dlouhá léta reprodukuje

Původcem této chudoby je nezaměstnanost; z ní pramení všechny patologické jevy, které fenomén sociálního vylučování doprovázejí.

Vzorce chování sociálně vyloučených, kteří žijí v romských osadách:

Jsou dány generacemi ověřenou zkušeností jak přežít v podmínkách bídy. Neplánují. Jejich základem je udržování tradičních společenství, především velkých rodových sítí poskytujících svým členům zázemí solidarity.

Rodinné sítě sice toto zázemí svým způsobem vytvářejí, ale ve skutečnosti jsou primární pastí chudoby, protože uplatňováním principu solidární redistribuce znemožňují akumulaci kapitálu.

Mnozí členové v nich setrvávají proto, že jsou chudí, takže se nemohou vazeb na rodovou síť vzdát, a chudí jsou proto, že toto společenství je v interakci s moderní společností vysoce neefektivní. Kauzální kruh se nedá otevřít bez zásahů z vnějšku

Spory o to, zda jsou Romové diskriminováni kvůli svému chování, nebo zda je jejich chování příčinou diskriminace, nemají smysl.

Vazbu na příbuzenskou síť oslabuje vznik dlouhodobého pracovního poměru. Participace na příbuzenském systému redistribuce a reciprocity se dlouhodobě zaměstnaným nevyplácí.

Pravidelný příjem jednotlivců vede k emancipaci jejich rodin a tím k rozrušování pastí chudoby.

Pro vymanění z příbuzenské sítě je nepostradatelná existence nabídky dostupného sociálního bydlení mimo komunitu.

Zaměstnatelnost Romů závisí na úrovni jejich vzdělání, pracovních návyků a na jejich ochotě pracovat. Ochotu pracovat a vzdělávat se oslabuje nastavení systému státní sociální podpory a podpory  v nezaměstnanosti. Vytváření legálních pracovních vztahů se nevyplácí ani vyloučeným ani zaměstnavatelům.

Nároky na vzdělání a kvalifikaci pracovníků trvale rostou. Rodiče dětí z prostředí sociálního vyloučení většinou nemají zájem o jejich vzdělávání,  za důležitější považují práci dětí pro rodinu; docházka  do speciálních škol jim často vyhovuje.

Vzdělávání zatím neplní roli efektivního nástroje podpory mezigeneračních změn, modernizačních tlaků a pracovní motivace dětí ze sociálně vyloučených rodin

Nabídka rekvalifikačních kurzů zajišťovaných Úřady práce nerespektuje dostatečně aktuální situaci na trhu práce (kde v současné době dominuje nabídka v sektoru služeb), ani potřeby sociálně vyloučených klientů. Aplikace práva vůči vyloučeným komunitám v mnoha směrech neodpovídá prostředí právního státu.

Životní strategie sociálně vyloučených je orientována na přítomnost. Má-li je právní systém motivovat, musí být soudy rychlé (trvá-li např. soud o vyklizení bytu déle než rok, nemůže nájemníka povzbudit k placení nájmu)

Chybí nabídka bezplatné profesionální právní pomoci poskytované terénní formou lidem, kteří stávající formy bezplatné právní pomoci využívat nemohou

Sociální vyloučení jako důsledek neřešené chudoby závěry:

Sociálně vyloučeným osobám a jejich rodinám nepomohou sociální dávky, ale aktivační programy.

Primárním cílem integrace sociálně vyloučených skupin občanů do společnosti je navrácení lidské důstojnosti jejich jednotlivým členům, a to v prvé řadě takovými kroky, které umožní naplnění článku 26, odstavce 3 Listiny základních práv a svobod:"Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon." Jeho naplnění garantuje stát.

B) Dosavadní vládní politika a její výsledky

Růst počtu a velikosti vyloučených lokalit se nepodařilo zastavit.

Tvorba a realizace státní politiky prevence sociálního vyloučení

Dosavadní vládní politika prevence sociálního vyloučení se opírala o dva základní dokumenty:  
       - Koncepci romské integrace z r. 2000, aktualizovanou naposledy v r.2005 
       - Národní akční plán sociálního začleňování na  r. 2004 - 2006

Od r.1990 přijaly vlády ČR cca 90 usnesení, kterými uložily resortům a dalším přímo řízeným institucím více než 400 konkrétních úkolů zaměřených na zlepšení situace romských komunit.

Kontrolní a iniciativní roli plní Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity

Bylo realizováno také několik speciálních programů:

Zřízení romských poradců v některých pověřených obcích a ve statutárních městech
Vytvoření funkce asistenta učitele
Podpora vytváření míst romských terénních sociálních pracovníků v nejproblematičtějších lokalitách
Komplexní programy: Vesnička soužití v Ostravě, Projekt komunitního bydlení v Brně
Podpora romských a pro-romských nestátních subjektů
Program finanční podpory pro romské žáky středních škol

Přesto se sociální vyloučení romských komunit prohlubuje a jejich počet dále roste.

Podle odhadů z konce loňského roku žije v ČR asi  200 tis. Romů a z toho asi 80 tis. ve vyloučených lokalitách;

Jako hlavní příčiny nízké účinnosti vládní politiky se uvádějí:

Rozpor mezi komplexním charakterem problému sociálního vylučování a nedostatečnou koordinací jeho řešení realizovaného prostřednictvím samostatných resortních programů
 Nedostatečná provázanost programů a opatření vládní politiky s problémy romských komunit jejichž řešení patří  do samostatné nebo přenesené působnosti  orgánů samosprávy 

Roman Krištof, bývalý ředitel Rady vlády pro záležitosti romské komunity, vidí situaci takto:

V době, kdy se vynakládají miliony na školení školitelů  a poradenství poradcům vznikají nové bronxy a baráky hrůzy, jakoby Romové a lidé kolem nich žili v mimoběžných světech, které nemají průniku

Obce a města nemají nástroj k řešení soužití, na straně státu nemají partnera, který by jim nabídl pomoc

Z dosavadních zkušeností víme, co nefunguje, ale nevíme co funguje

Zdá se, že úspěšní byli hlavně ti, kdo se vymanili z kultury velkorodin a nechtěli žít způsobem, kdy všechno patří všem a nic jednotlivci. Jsou však i příklady dobré praxe, které ukazují, že se "mimoběžnost světů" dá překonat

C) Sociální inkluze principy řešení

Jak dál v boji se sociálním vylučováním

Státní politiku sociální inkluze chce vláda realizovat prostřednictvím Agentury pro sociální začleňování.Vznik Agentury má mít dvě fáze:                           
 - pilotní, řízenou Odborem pro romské záležitosti na Úřadu vlády a zaměřenou na 10 vybraných  vyloučených lokalit                                                   
- plošnou, realizovanou Agenturou s vlastní právní subjektivitou a s působením rozšířeným na další lokality

Hlavním úkolem Agentury má být implementace komplexních programů sociální inkluze odpovídajících situaci v dané lokalitě v partnerství se samosprávami, NNO, školami  a vzdělávacími institucemi, místními podnikateli a zástupci místních romských komunit.

Změna instituce nestačí; změnit se musí celkové pojetí romské otázky i přístup k jejímu řešení.

Romskou otázku nelze řešit jako otázku národnostní  menšiny a respektu vůči jejím právům. Nejde o problém národnostní, ale o problém sociálního vyloučení, které postihuje převážně příslušníky romské komunity především proto, že jejich tradiční kultura není s kulturou moderní společnosti slučitelná.

Ke kultuře romských komunit totiž nepatří jen jiná řeč, jiná hudba, či jiné písně a hodnoty hodné respektu, ale také, přežívající kastovní rodový systém nadřazený individualitě jeho členů, odmítání podnětů zvenčí (včetně vzdělání), nerovnoprávné postavení členů rodiny, výchova dětí k celoživotní materiální i psychické závislosti na rodině, atd. 

"Mimoběžnost" světa Romů a světa majority nelze odstranit prosazováním práva minority na vlastní kulturu

Anna Diamantopoulou (komisařka Evropské Komise pro zaměstnanost a sociální věci, na Konferenci Světové banky o Romech, Budapešť, 2003) říká: "V situaci, kdy se základní lidská práva a určité historické tradice či zvyklosti nacházejí  v konfliktu, je nutné, aby se tradice přizpůsobily, neboť to jsou principy ochrany lidských práv, které musí převládnout."                                               

Viktor Sekyt (Romské tradice a jejich konfrontace se současností) na otázku, zda jsou obavy romských rodin, že škola připraví jejich děti o romství oprávněné, odpovídá: "Obávám se, že pokud se romství nezmění, oprávněné jsou. Dilema tedy stojí takto: buď zachránit romskou kulturu jako skanzen  s tím, že Romové se stanou zaměstnanci tohoto skanzenu placenými sociálními dávkami z daní ostatních obyvatel, nebo umožnit Romům cestu k úspěchu v české společnosti za cenu proměny romské kultury, tedy romství. Již vidím zvednuté prsty a slyším slova akulturace, asimilace,"

Nestačí jen nabídka programů sociální inkluze; je třeba, aby po nich byla také poptávka mezi vyloučenými.

Politika sociálního začleňování musí motivovat vyloučené k hledání východiska z jejich situace a stimulovat tak (vynutit si) jejich poptávku po službách, které programy sociální inkluze nabízejí.

Bylo by iluzorní očekávat, že budou vytvořeny funkční programy zachraňující celé komunity. Úspěch může přinést pouze individuální pomoc vyloučeným poskytovaná na základě dohody o právech  a povinnostech  s touto pomocí spojených; autoritu, která je ve svých požadavcích  důsledná, Romové většinou respektují.

Dodržování lidských práv musí být nekompromisně vyžadováno zejména pro děti rodin, které žijí ve vyloučených komunitách; pouze vzdělání a výchova k samostatnosti a k odpovědnosti za vlastní život je může vysvobodit z tradičních rodových sítí.
Je třeba hledat možnosti, jak pro dosažení tohoto cíle využít kromě škol i jiná vhodná režimová zařízení.

Již zmíněná Anna Diamantopoulou k tomu říká:  "Je nepřijatelné, aby se s malými chlapci a dívkami zacházelo jako s dospělými,  když jsou to ještě děti. Takové zacházení jim  brání  získat vzdělání,  potřebné k tomu, aby mohli vybudovat lepší budoucnost pro sebe i pro všechen romský národ."

Iniciátorem mobilitních procesů sociální inkluze v každé lokalitě musí být zastupitelstvo příslušné obce (města).

Jejich strategii a konkrétní cíle stanoví komplexní projekt vycházející ze situace a podmínek, které v daném místě panují, odborně zpracovaný v rámci Integrovaného plánu rozvoje měst; univerzální vzorec nebo model neexistuje.

Žádná obec nesmí zůstat na řešení problémů vyloučené komunity sama.

Příprava a realizace projektu musí mít výraznou podporu jak z centrální (Agentura, resorty),  tak z regionální úrovně; jeho financování musí být v rozhodující míře zajištěno národními dotačními programy a prostředky ze Strukturálních fondů EU.

Zaměstnanost a vzdělávání - klíčová slova všech programů sociální inkluze

• Vždy musí být výhodnější pracovat, než žít jen ze sociálních dávek.
• Programy podpory zaměstnanosti musí směřovat především k vytváření podmínek pro vznik dlouhodobého pracovního vztahu sociálně vyloučených
• Krátkodobá (sezónní) a obecně prospěšná práce by měla umožňovat především získání a udržování základních pracovních a sociálních návyků sociálně vyloučených
• Programy vzdělávání a rekvalifikace musí mnohem lépe než dosud reflektovat strukturu poptávky na trhu pracovních sil

Motivace a stimulace poptávky - úkoly pro sociální politiku

• Ochota pracovat a přijmout nabízenou práci musí být podmínkou výplaty dávek státní sociální podpory
• Osobám, které práci odmítnou, může být přiznána pouze podpora na úrovni existenčního minima
• Dětem nezodpovědných rodičů musí být zajištěna řádná péče - včetně jejich pobytu a stravování v denních stacionářích
• Výše dávek státní sociální podpory by měla mít nejen represivní, ale také motivační charakter, zejména tam, kde vznikne zájem o růst pracovní kvalifikace a nabídku vzdělávání pro děti
• Silnou motivaci pro vyloučené, kteří chtějí pracovat a žít mimo lokalitu, vytváří nabídka dostupného bydlení  

Státní politika musí podporovat:

Výstavbu bytů roztroušených v zástavbě pro rodiny osob, které se osvědčily, řádně pracují, vychovávají děti a chtějí se osvobodit od vazeb na příbuzenskou síť a komunitu vyloučených.

Výstavbu sociálních bytů, a to nejen tehdy, když  je investorem obec; stejné podmínky musí platit pro všechny právní formy investorů

Programy revitalizace vyloučených enkláv s důrazem na takové projekty, které nepovedou   jen k pohybu sociálně vyloučených ven z lokality, ale také k mobilitě majoritní společnosti do těchto lokalit

Podíl politiky regionálního rozvoje na realizaci procesů sociální inkluze

Podporu z Evropských fondů a dotace z národních zdrojů mohou získat jen  komplexní programy sociálního začlenění vyloučených lokalit tvořící součást Integrovaného plánu rozvoje měst (obcí).

Je zřejmé, že procesy sociální inkluze ve velkých vyloučených lokalitách se neobejdou bez snížení hustoty jejich osídlení. K tomu je třeba zpracovat metodiku revitalizace sociálně vyloučených enkláv v rámci územního plánování a bytové výstavby,  metodiku prevence jejich vzniku  a také koncepci sociálního bydlení zahrnující jak příslušnou legislativní úpravu, tak nástroje její investiční podpory.

Náklady na řešení problému sociálního vyloučení budou tím vyšší, čím později se s ním doopravdy začne.

Řešení problematiky sociálně vyloučených komunit stagnuje.

Dokument o Agentuře, o způsobu její práce a o jejím právním postavení vláda zatím neprojednala
Diskuse o přístupech, od nichž se budou programy sociální inkluze pro vyloučené lokality odvíjet, neproběhla; ucelená koncepce státní politiky sociální inkluze neexistuje.

Pomoc obcím, v nichž vznik vyloučených lokalit hrozí, nelze odkládat kvůli pilotním projektům ve vybraných lokalitách. Prevence nebo včasný zásah je vždy jednodušší a levnější.

Děkuji za pozornost

Jiří Čunek