David Klimeš David Klimeš | Názory
29. 4. 2020 7:30

Takhle solární barony nepotrestáme. Slunce potřebujeme na energii, ne na arbitráže

Když si prezident splní svůj krásný sen o omezení solárníků, padne na republiku ošklivá noční můra v podobě nekonečných soudních tahanic.
Byrokratické zatmění slunce české energetice nepomůže.
Byrokratické zatmění slunce české energetice nepomůže. | Foto: Reuters

Prezident Miloš Zeman to říká ráno, v poledne i večer: omezme solární elektrárny a bude ještě líp, než je s vládou Andreje Babiše. Všichni to brali jako folklór schopného populisty. Prezident jistě dobře ví, že nezvládnuté sluneční eldorádo z přelomu dekády se již alespoň trochu napravilo solární daní a dál už nic moc dělat nejde, aby z toho nebyly po čertech drahé soudy.

Jenže co se nestalo. Prezident se svým neopakovatelným stylem vládě vzkázal, že blokovat rozpočet s novým krizovým deficitem 300 miliard nebude. Ale významně poznamenal, že se tu pořád vyhazuje 30 miliard ročně na solárech.

Pak už to šlo rychle. V pátek ministerstvo průmyslu poslalo na vládu finální podobu dlouho debatovaného návrhu na to, jak dál postupovat v podpoře obnovitelných zdrojů. Vláda ale pak bez jakýchkoli analýz v něm upravila důležitý parametr v neprospěch solárníků. Hrad může být spokojen. Nám ostatním ale nezbývá než se bát, na kolik nás tahle partyzánština přijde.

Antisolární kovboj Havlíček

Je fascinující, jak hrozné jméno tu čeští politici zvládli solárnímu byznysu vyrobit. Kdekoliv okolo nás je to nejpoptávanější zdroj zelené energie. Němec si hned představí střechy pokryté kolektory nebo nějakou z malých obcí soutěžících o to, kdo bude víc eko. Politici na západ i východ od nás přemýšlejí o nových možnostech agrovoltaiky - tedy jak zvednout panely nad pole, aby neubyla půda zemědělství a slunce posloužilo hned dvakrát.

V Česku nic takového nehrozí. Nezvládnutím podpory pro sluneční elektrárny zde politici nejprve za stovky miliard korun vyhloubili možná největší polistopadový tunel. Pak ani nedokázali usměrnit panely tam, kam patří, takže zabírají cennou zemědělskou půdu a hyzdí krajinu. A když už to vypadalo, že nemůže být hůře, přichází vicepremiér Karel Havlíček v roli antisolárního kovboje - a hned na počátku se střelí do vlastní nohy.

Jeho ministerstvo (teď tedy mluvíme o průmyslu z jeho bohaté sbírky resortů) poslalo v extrémně citlivé věci finální kompromis. Ten slunci rozhodně nepřál, ale právníci si byli jisti, že takto může vše proběhnout bez nebezpečných soudů.

Ale pak nastoupila kombinace Hradu a předsedy vlády, který chce mít vše hotové během pěti minut. Vicepremiér Havlíček si tedy stáhl krempu trochu více do čela a přepsal jeden z nejdůležitějších parametrů (konkrétně výnosové procento) tak, aby solární barony poškodil.

Má nepochybně pravdu, že mezi roky 2009-2010 se podpora solárů vymkla kontrole. Ale to ještě neznamená, že má on sám přestat posuzovat věci s péčí řádného hospodáře.

Tunel, který se nedá rychle zazdít

Tady je třeba malé odbočky do minulosti, abychom pochopili, kdo okolo sebe už několik let krouží v ringu a čeká na chybu soupeře.

Na konci minulé dekády politici zapomněli včas snížit vysoké výkupní ceny zelené energie a jejich nedůslednost se potkala s prudkým zlevněním solárních panelů z Číny. Jednou větou: nečekaná kombinace otevřela rychlou cestu k bezrizikovému výdělku. Poslední, kdo mohl hrozící průšvih utnout, byla vláda Jana Fischera.

Nezvládala to, takže následoval horečnatý stavební boom. Kdo mohl, snažil se narychlo do konce roku 2010 instalovat solární panel, kam jen bylo možné. Stát svou hloupostí nabídl příležitost k "hříchu" - a světe div se, řada lidí toho využila.

Nakonec tak alespoň složitě vykalkuloval solární daň a dosáhl tak maxima možného. Solárníci, kteří se s gustem ukryli v nejrůznějších daňových rájích, zkusili arbitráže, ale stát zatím vše vyhrál. Z probíhajících pří zbývá už jen jedna velká za tři miliardy a i o té se dosud předpokládalo, že ji erár ustojí.

Pointa je teď už asi jasná. Do této křehké situace vtrhl kovboj Havlíček a bez jakýchkoliv ekonomických, energetických i právních analýz na objednávku Hradu jen tak narychlo od oka změnil důležité poměry. A mnohý solárník místo smutku tleská. Na jedné ruce drží vládě palec, aby pirátskou změnu protlačila parlamentem - a tou druhou už vytáčí číslo svého právníka…

Když slunce zapadá

Tento kovbojský přístup k obnovitelným zdrojům je potřeba co nejdříve utnout. Zelené cíle Evropy jsou extrémně ambiciózní, ale také jsou vystlány spoustou peněz ze Západu. Rozumné by tedy bylo využít maxima slunce či větru, aby se v Česku ekologie co nejlépe potkala s ekonomií.

Podle studie Asociace pro mezinárodní otázky na českých střechách, fasádách či na brownfieldech mohou vyrůst kolektory schopné dodávat do roku 2030 až o 3,5 GW instalovaného výkonu více. A větrníky mohou přifouknout výkon o celé dva GW. To vše v kombinaci s úsporami už může přinést věru výraznou změnu energetiky.

Jenže jak na to jde vláda? Starým solárníkům výrazně zvyšuje šanci v arbitrážích. Novému rozvoji malé fotovolatiky nepřeje. Slunce sráží a naopak třeba výrazně přeje rozvoji bioplynu (ve kterém se mimochodem mocně angažuje Agrofert).

A když se někdo pochybovačně zeptá, zda není možné obnovitelných zdrojů lépe využít, dostane jednoslovnou odpověď: Dukovany. Dostavba jaderné elektrárny jistě může dávat smysl, ale odpověď na naprosto nedomyšlený rozvoj zelené energie to tedy rozhodně není.

Fotovoltaika by přitom v Česku - tak jako ve všech okolních zemích - mohla bez problému smysluplně spojit ekology, racionálně uvažující energetiky a poptávku. Místo toho zbude jen obecná nenávist k solárním baronům a k tomu možná i pár pěkně drahých arbitráží.

 

Právě se děje

Další zprávy