V záři bruselských reflektorů a po boku předsedy Evropské komise Jose Manuela Barossa však jeho euroskeptické instinkty a přesvědčení tají, jak ledovce zjara.
Česká republika nebude podle Topolánkova vyjádření z Bruselu stát Evropské ústavě v žádném případě v cestě.
Co na tom, že čeští voliči mohou být jiného mínění - tedy pokud bude mít koaliční kabinet vůbec odvahu předložit dokument zredigovaný příštím francouzským prezidentem české veřejnosti k referendu. Jinými slovy pokud se na ni český premiér neobrátí se vztyčeným prostředníkem.
Globálně "rozdílné světy"
S podobnou lehkostí se v Bruselu vytrácejí Topolánkovy soukromé i veřejné pochyby o změnách globálního klimatu.
Stačí, aby se ocitl na stejném bruselském pódiu s vůdcem britských konzervativců Davidem Cameronem a ochrana před emisemi skleníkových plynů nabude v Cameronově přítomnosti na nečekané naléhavosti. Konzervativní část Evropy se musí podle Mirka Topolánka zabývat tématem dříve, než ho uzurpují evropští socialisté a začnou v boji s emisemi plýtvat penězi daňových poplatníků.
Oba Topolánkovy postoje vůči Evropské ústavě i změnám globálního klimatu neušly pozornosti britských komentátorů i politiků. Bruselský zpravodaj listu Financial Times konstatoval, že britské konzervativce a českou ODS, kteří počátkem týdne inaugurovali v Bruselu společně Hnutí za reformu Eropy (to má být zárodkem budoucí politické frakce v Evropském parlamentu), dělí zcela rozdílné světy.
Premiér Tony Blair komentoval bruselskou iniciativu (zbavíme-li jeho slova diplomatických niancí) tak, že s českou ODS to britská opozice při reformě Evropské unie daleko nedotáhne. Klíčové změny totiž nelze podle britského premiéra prosadit bez Francouzů a bez Němců. Po účasti na čtyřech desítkách evropských summitů patrně ví, o čem mluví.
Návrat ke kořenům Visegrádské čtyřky?
V evropském kontextu jsou však možná zajímavější Topolánkovy výroky na domácí půdě než slovní ekvibristika v Bruselu. V posledním rozhovoru pro Hospodářské noviny se český premiér vyslovil pro obnovu spolupráce v rámci Visegrádské čtyřky.
Topolánkův předchůdce v čele ODS Václav Klaus proslul svou rezervovaností, ne-li přímo skepsí vůči bližším, především jakkoliv institucionalizovaným "zvláštním vztahům" mezi Prahou, Varšavou, Bratislavou a Budapeští.
Teď jako by se česká pravice ve vládních křeslech učila hledat a nalézat v evropském prostředí spojence a uzavírat koalice. Samozřejmě, pokud nejde v případě obnovené vstřícnosti vůči Visegrádu jen o další Topolánkův evropský flip-flop.
