Signály z Hradčan už překonaly fantasknost, již Praze kdysi přisoudili poťouchlý Kafka a podroušený Hašek. Od soboty země žije okolnostmi, za nichž přičiněním ruských agentů vybouchl muniční sklad ve Vrběticích. Prezidentská kancelář ale ohlásila, že Miloš Zeman k tomu lidu něco řekne nejdřív nadcházející neděli.
"Všechno má svou dobu, každá činnost pod sluncem má svůj čas. Je čas k trhání i čas k sešívání, čas k mlčení i čas k mluvení," snažil se pobožný Zemanův mluvčí na svém Twitteru maskovat nečinnost vrchního velitele branných sil pomocí veršů z biblické knihy Kazatel.
Společnost bez dějin
Když už jsme u toho Kafky - Milan Kundera jej v Knize smíchu a zapomnění nazývá prorokem světa bez paměti. A o vůdci zdejších normalizačních komunistů Gustávu Husákovi pak píše jako o budovateli světa zapomnění. Jinými slovy spisovatel naznačuje, že Gustáv Husák sice dost možná nevěděl, kdo byl Franz Kafka, ten už ale kdysi dobře tušil, že jednou přijde nějaký ten Husák.
Připomínat posledního komunistického prezidenta v souvislosti se Zemanem může působit jako nedostatek soudnosti. Platí-li ovšem, že polopravda bývá účinnější než lež, pak to verbální "masarykovec" Zeman v úsilí o budování společnosti "zapomnění" dotáhl dále než někdejší vrchní normalizační papaláš. Mocensky traktované polopravdy dneška jsou v mnohém nebezpečnější než totalitní vytěsňování paměti.
Uprostřed dramatu se prezident, který jindy nutkavě řeční, mění v kafkovsky němou figuru: počkejte si týden. Jako by chtěl dostát etymologii slova absurdní, jež odkazuje k lidem hluchým a němým, neschopným promluvit.
Absurdita vyvolávala v hledištích smích, byl by ale omyl zaměňovat divadelní inscenaci s realitou. Ironie, s níž na Zemanovo absurdní mlčení reagujeme, je podle postřehu historika Jiřího Suka jevem typickým pro společnosti bez dějin. Chceme se takovou stát? Absurdní hradní ticho ale může přinést i dobré ovoce. Až do neděle v něm máme čas se ptát sami sebe, co vlastně od prezidenta této země chceme, pakliže se nám výkony toho současného příčí.
Placebník a homeopatka
Hledání Antizemana v posledních prezidentských volbách vyneslo do finále odborníka na pevné plyny s profesorským titulem, ale bez zkušeností s reálnou politikou, což jej předurčilo k prohře. Mezi kandidáty, kteří by v roce 2023 mohli Zemana nahradit, se prozatím objevil bývalý voják, generál Petr Pavel, a dlouholetá členka ODS Miroslava Němcová. Dva sympatičtí lidé, dva hrubé omyly v budoucí kampani.
Vojácká "švarnost" generála Pavla je v politice podobným placebem, jako byl opar vzdělanosti u Jiřího Drahoše. Miroslava Němcová pak působí v tomto ohledu přinejlepším jako homeopatikum - jako prostředek s nanejvýš několika molekulami účinné látky. Jako by antizemanovský "demokratický tábor" stále nedokázal prohlédnout svou slepotu, jež jej vede od porážky k porážce.
Dokud se bude utvrzovat v přesvědčení, že s bytostnými politiky se u nás netančí a nepočítá do prezidentského úřadu, neboť nejsou dostatečně reprezentativní a důstojní, budou Hrad obsazovat právě ti nejprotřelejší z nich. Jako se to děje nepřetržitě už od roku 2003.
