Donald Trump se v pátek oficiálně stal americkým prezidentem. A teď se může splnit přání prezidenta Miloše Zemana, aby novou americkou velvyslankyní v Česku jmenoval svoji první ženu Ivanu Trumpovou rozenou Zelníčkovou. Zkusme si představit, že to Trump skutečně udělá. Jak by asi vypadal její první dopis nejlepší kamarádce?

Drahá,

ahoj, jak se tady říká. Sotva pár týdnů jsem americkou velvyslankyní v Praze, ale už teď bych mohla vyprávět!

Asi si dovedeš představit, jaký jsem po příletu měla jetlag a kolik jsem tu viděla nových tváří a jmen. Zaměstnanci, řidiči, bodyguardi, ta zástupkyně velvyslankyně, která na mě čekala s květinami. Což bylo rozkošné, jeden z lepších zvyků mé rodné země. Ale protože náhoda je blbec, pro jistotu jsme pár pugétů stejně objednali sami. Češi sice umí být milí a šlechetní, ale někdy taky trochu závidí těm, kteří odjeli a v cizině to někam dotáhli.

To víš, že jsme dopředu dali avízo televizím, aby jim náhodou neutekla zpráva roku.

Jako prezidentská kolona jsme prosvištěli městem až před jednu z prý vůbec nejkrásnějších vil v Praze. No, možná taková byla, když ji bankéř Petschek ve 20. letech postavil. Ale teď je to pěkně zastaralá, chátrající barabizna. Připadám si tu jako v muzeu. Trochu mi připomíná hotel Plaza v New Yorku, což byla pěkná kůlnička na dříví, než ji Donald koupil a pověřil mě, abych dohlédla na renovaci. Tady v Praze už jsem se stihla rozhodnout, že v soukromé koupelně necháme růžový mramor, ten se ke mně hodí.

A nevěřila bys, co tu mají v podzemí: soukromý bazén, který naposledy používali nacisti a komunisti. Přímo si říká o to, aby ho někdo opravil. Lázně jsou přesně to, co potřebuju, abych dobře vypadala a náležitě reprezentovala svého bývalého manžela a druhou domovskou zemi. Daly by se tu pořádat báječné večírky. Sice bez výhledu na moře jako na Floridě, zato s Bohemia Sektem.

Udělala jsem dobře, že jsem se pořádně vyspala před první návštěvou ambasády. Taky zoufale potřebuje nově zařídit, něco tak nudného jsem neviděla! Žádný div, že se předchozí velvyslanec chodíval najíst do Karmelitské, v tom smutném malém brlohu by mě neudrželi ani silou. Ale zaměstnanci jsou milí, když jsem měla úvodní projev, čekali na schodišti vzadu na dvoře. Jen nevím, jestli se tvářili tak ustrašeně, protože ještě nikdy neslyšeli amerického velvyslance mluvit česky, nebo proto, že se bojí o místo.

Je fakt, že v hotelu Plaza jsme museli pár lidí propustit, stejně jako v kasinu Trump’s Castle v Atlantic City. A vím, co se o mně tehdy psalo, prý že s lidmi nakládám ne jako manažerka, ale jako tygr bengálský. Ale já vyžaduji, aby věci byly prvotřídní, a o tomhle se nemíním bavit a už vůbec ne o tom žertovat. Když v hotelu Plaza dva zaměstnanci začali šířit vtip, že budu na Den díkůvzdání zdarma podávat krocana, najala jsem soukromé detektivy, aby přišli na to, kdo to udělal, a pak jsem s těmi dvěma vyrazila dveře. Stojím si za tím, co jsem tehdy řekla: „Dnes šlo o krocana, ale příště by někomu mohlo jít o život.“

Lidi vůbec nedokážou přemýšlet ve velkém. Kdykoliv začnu mluvit o tom, že bychom měli předělat interiéry, hned mě nějaký zaměstnanec zastaví: „Počkejte, vždyť se musíme vejít do rozpočtu!“ Prosím vás, já vím, že musíte. Ale co je mně do vašich rozpočtů? Když jsme dělali vstupní halu v Trump Tower, dovezli jsme z Itálie horu mramoru. A jenom ozdoby z plátkového zlata v Mar-a-Lago stály 7 milionů dolarů, tak mi neříkejte, že v Praze nebudeme mít na nové tapety. Donald to zaplatí, nebo někoho donutí, aby to zaplatil za něj.

Prostě tady chybí lesk. Není náhoda, že z amerických velvyslanců si Češi pamatují nanejvýš tak Shirley Temple Blackovou a že to už je skoro třicet let. Teď nejenže na velvyslanectví nemáme žádnou hvězdu, ale vůbec nejsme vidět. Když můj předchůdce šel na Pražský hrad na oslavy státního svátku, nikdo si ho nevšiml. Ještě několik dnů se vedly debaty, jestli tam vůbec byl, a lidi vtipkovali, jestli je neviditelný. Dokonce i jeho manželka tweetovala, že dělá neviditelného, jen když ho čekají domácí práce. Dovedeš si představit tu ostudu? A tohle se přihodilo poté, co měl na Hrad na rok zakázáno chodit, protože českému prezidentovi radil, ať se nelísá k Rusům. Miláčku, tenhle úřad už prostě hlouběji klesnout nemůže.

Urovnat vztahy s prezidentem Zemanem naštěstí nebude těžké. Volal mi, aby mě přivítal jako novou velvyslankyni, ještě než jsem vůbec byla nominovaná. Oficiálně sice nesmím nic dělat, než mu předám pověřovací listiny, ale přesto mě hned první týden pozval na Hrad na snídani. Nesmírně šarmantní muž, na všechno má nějaký bonmot. Pravda, nejsem zvyklá pít takhle brzy po ránu a ke konci už tam bylo trochu zakouřeno, ale porozuměli jsme si báječně. Možná toho moc nevím o politice, ale rozhodně vím, jak jednat s výřečným sebestředným chlapem.

Taky je dobře, že se budeme přátelit s Rusy, protože těm tu stejně patří skoro všechno. Nejenže mají v hrsti Zemana, ale polovina země má pro strach uděláno z ruské propagandy, která podkopává Evropskou unii, Ameriku, posiluje nechuť k uprchlíkům. I při briefingu od tajné služby pořád slyším o nějakých zásazích a špionech a krásných Ruskách, které svádějí české muže. Divím se, že moje rodné město ještě nepřejmenovali zpátky na Gottwaldov.

Ptáš se, jestli mám strach? Ani omylem. Rusové jsou sice záludní a pořád se s něčím vychloubají, ale jestli chceš důkaz, jak jsou ve skutečnosti neschopní, jen se podívej do složek, které na mě vedla StB. Píšou tam, že jsem svého prvního muže potkala na pumpě v Rakousku a že jsem předmanželskou smlouvu s Donaldem uzavřela na milion dolarů. Pche! Možná tak na milion za každý rok našeho manželství. A to se bavíme jen o tom, co se dostalo na veřejnost. Nebo je snad náhoda, že mám krásné domy v New Yorku, Miami, v Londýně a v Saint-Tropez?

A řeknu ti, všechny jsou krásnější než tahle troska, ve které teď bydlím v Praze. Ale to už nebude trvat dlouho. Mám velké plány.