Na podzim roku 2014 Česká republika div nevyhlásila státní smutek, když Věra Jourová v Evropské komisi nezískala vytoužený regionální rozvoj, ale jen jakýsi pochybný resort spravedlnosti a ochrany spotřebitele. Byla to nakonec taková tragédie, až se Jourová s tématem ochrany soukromí na internetu stala jednou z nejviditelnějších postav komise a časopis Time ji jako první Češku zařadil mezi stovku nejvlivnějších osobností planety.
Po pěti letech si dáváme pro velký úspěch této frašky její opakování. Jak nemožně slabé je dohlížení na hodnoty a transparentnost EU! Zas žádný ekonomický resort! Vždyť ani nemá pod sebou žádné generální ředitelství, tedy jakési evropské ministerstvo! Taková ostuda…
Tak až se všichni vykřičí ze svého rozhořčení, bude snad čas v klidu prozkoumat, co to Věra Jourová vlastně opravdu dostala. Není to vůbec špatné. A naše zástupkyně se klidně může brzo stát jednou z nejznámějších postav nové komise Ursuly von der Leyenové.
Máte žolíka? Nebo aspoň eso?
Červencové vyjednávání Andreje Babiše o postech ve vedení unijních institucí nelze nazvat jinak než tragickým. Premiér tak mocně bojoval za nesmyslné postranní zájmy svých přátel z Visegrádu, až zapomněl na to nejdůležitější a mezi šéfy Evropské komise, rady, parlamentu, unijního "ministerstva zahraničí" a Evropské centrální banky neprosazoval po konci Donalda Tuska zase alespoň jednoho Východoevropana.
Jakmile ale bylo jméno nové konsenzuální šéfky Evropské komise Von der Leyenové na světě, mnoho toho už ovlivnit nemohl. Bez ohledu na to, co vytruboval doma.
Na některé hry prostě ani extrémní pragmatik Babiš nemá karty (takto třeba Polsko dostalo silné portfolio zemědělství, protože při schvalování Von der Leyenové europarlamentem Jaroslaw Kaczyński poskytl rozhodující hlasy své dvacítky europoslanců). Na jiné hry zase Česko nemá politiku (některé ekonomické resorty se rozdělují jen mezi státy s eurem). A na některé věci musíte mít kandidáta - například na místopředsednictví komise obvykle musíte sloužit druhý mandát. Což nyní potvrdila právě Jourová a stala se tak prvním reprezentantem Česka v Evropských komisích, kterému se to podařilo. Je to pocta, která ukazuje, že už i Česko dokáže dvakrát po sobě nominovat stejného, a tím pádem již i zkušeného člověka, který se už jen neztrácí v bruselských palácích a nepátrá po nejlepších hranolkách ve městě.
Prostě včas zapískat
Teď to údajně slabé portfolio. Je pravda, že na většinu svých záměrů bude Věra Jourová potřebovat úředníky z justičního ředitelství pod vládou komisaře spravedlnosti Belgičana Didiera Reynderse. Ale o to více Von der Leyenová naší eurokomisařce rozšířila záběr. Místy to sice připomíná minové pole, ale nikdo při čtení úkolů pro Jourovou opravdu nemůže tvrdit, že je to slabý post.
Předsedkyně od ní čeká "rychlé akce", kdykoliv bude porušováno unijní právo. To rozhodně není jen probírané porušování právního státu Polskem či Maďarskem. Věra Jourová by se měla stát jakýmsi vrchním policajtem EU, který první zapíská, když někde evropská legislativa dostává na frak.
Pak je tu spousta zajímavých oblastí, o kterých se vůbec nemluví, kde ale Češka může notně přispět k reformě stagnujícího spolku (nebo také vyvolat třetí světovou válku). Von der Leyenová po ní chce reformu "spitzenkandidátů", jejichž nominace po letošních volbách dělaly tak těžkou hlavu národním lídrům. Jourová by měla také vymyslet, jak budou fungovat celoevropské volební kandidátky. Či z takzvané evropské iniciativy (v jejím rámci mohou občané navrhovat Bruselu legislativu) udělat něco, co znají více než tři lidé v Bruselu a po jednom v Paříži s Berlínem. Zároveň má naše zástupkyně odevzdat plán, jak posílit v unii transparentnost, demokratické procesy a především jak ji ochránit před vnějšími hrozbami.
Jestli takhle vypadá slabé portfolio, pak snad zaplaťpánbůh, že není silnější. Zdá se, že předsedkyně Von der Leyenová navíc vsadila na to, že Věra Jourová se v Junckerově komisi neváhala míchat do dalších agend a je dost pravděpodobné, že ani tentokrát nezůstane sedět v koutě.
Znáte pana Macrona?
Ten nesmyslný žal z roku 2014 nad odstrčenou Jourovou bohužel opakujeme ještě v jedné věci. A to v té nejdůležitější. Křeslo v komisi není detašovaným pracovištěm české vlády, Věra Jourová nyní reprezentuje zájmy od Portugalska po baltské státy. To česká politika v Praze musí vědět, co od EU očekává, kde chce Brusel brzdit a kde naopak podporovat. Něco takového za nás nikdo ani na sebelepším pašalíku nezařídí.
Představme si třeba, že by česká eurokomisařka získala Babišem tolik poptávané portfolio vnitřního trhu. Jak by to změnilo naši často nesmyslnou politiku vůči Bruselu od migrace přes energetiku, obranu až po zemědělství a ekonomické věci? V ničem. Noty by na ředitelství stejně dál přicházely z jiných států.
Srovnejme to třeba s komisařkou Sylvií Goulardovou, která nakonec toto zajímavé portfolio získala pro Francii. Autor těchto řádek ji potkal před dvěma lety na Sciences Po v Aix-en-Provence ještě jako dost nevýznamnou centristickou europoslankyni, která pábila, že s nějakým nepříliš známým ministrem Emmanuelem Macronem změní Evropu. A hle, je eurokomisařkou, od které se očekávají velké věci, protože Macronova Paříž přesně ví, jak moc chce integrovat země eurozóny (velmi), jak moc chce myslet na země bez eura (málo) a jak moc chce být přátelská k levnější práci z východu unie (minimálně).
Co si však myslí Praha? Jakou unijní politiku by chtěla po Jourové na všech těch postech, které si údajně Babiš nechal uniknout? Nevíme, žádná není.
V roce 2019 jsme tedy zase tam, kde jsme byli před pěti lety. A kde za dalších pět let budeme bohužel asi zas: bez jakékoliv vlastní linie, bez schopnosti ocenit Bruselem přidělené portfolio, ale s o to větší uražeností, že nám zase nikdo nenabídl řízení zeměkoule.
