Podle Miloše Zemana by naše hranice měly zůstat zavřené alespoň rok. Ve hře na zlého a hodného policajta přitom vypadá jako ten druhý. Náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula již dříve nahlas zvažoval nové "zadrátování" země na roky dva.
U náměstka šlo alespoň o část úvahy s nejasným závěrem: v červnu by prý mohlo být jasněji. Úvaze českého prezidenta taková otevřenost chybí, naopak jediným bonmotem dokáže člověku poničit i to, co je samo o sobě pěkné, totiž obraz české krajiny. Lidé by si podle něj během toho roku v zavřené zemi alespoň mohli užívat její krásy. Při tomto výsměchu lidské důstojnosti, k níž neodmyslitelně patří i právo hnout se z místa, si nelze nevzpomenout na putujícího Máchu. Znovu bychom se - jako za komunistů - směli jen dívat, jak za kopečky "bílé obláčky dálným nebem plynou".
Archetyp šíleného vědce
Nechme teď stranou fakt, že opatření proti koronaviru sice přijímají státy, ovšem nákaza sama hranice nerespektuje. Není tedy úplně racionální představovat si, že šíření nákazy a boj s nemocí dlouhodobě vyřešíme tím, že občany jedné země uvrhneme do klece. Dokud platí ústava, lze naštěstí takové rozhodnutí napadnout u konstitučního tribunálu.
Rychlá a poměrně striktní opatření české vlády bezpochyby zachránila lidské životy. Děkujeme. Postupem času se ale musíme stále častěji začít ptát, zda za "názor vědy" neschovává politická moc jen to, k čemu má ze své podstaty vždy přirozený sklon: k omezování svobod, protože bez těch se přece vždycky vládne snadněji.
V přímém přenosu na tuzemských opatřeních proti koronaviru vidíme, k čemu je věda člověku dobrá. A v čem je nebezpečné, pokud je zdeformována v pouhý scientismus, tedy ve "vědecký světový názor".
Část vědců dnes klidně nahlas přemýšlí o tom, že by opatření nouzového stavu měla být zachována ještě dva roky. Některé odhady pak zmiňují dokonce až rok 2025.
Jak nás varují napříč staletími různé dystopie i archetyp "šíleného vědce": věda je skvělým sluhou, ale velmi krutým pánem. Striktně scientistické myšlení nezná lepší výsledek než společnost zbavenou koronaviru. Samotná společnost se ale takové představě o dokonale bezpečném světě musí nutně protivit. S nebezpečími by eliminovala i vlastní svobodu.
Jak vyčistit skvrnu
Spisovateli Bohumilu Hrabalovi se připisuje postřeh, že některé skvrny nelze vyčistit bez porušení podstaty látky. V tomto případě je podstatou látky - tedy společnosti - úcta k lidským právům. Čištění od koronaviru může způsobit onu "díru". Čistěte dokonale a za čas nebude co vylepšovat. Se scientistickým přístupem bychom vytvořili "bezpečné prostředí" (v praxi spíše něco na způsob železné opony), v němž lidé opravdu jen zřídka umírají na covid-19.
Že je všude dobře a doma nejlépe, nezní přesvědčivě od člověka, který je tam zavřený. Říkává se, že čím větší kus světa člověk spatří, tím spíš ocení krásy české krajiny. Tolik k prezidentovu nápadu.
Pokud jde o vědu, existuje princip, který se týká léčby organismu, ať už jde o jednotlivce, nebo o společnost. V přesně určeném množství může prostředek sloužit jako lék, ve větší míře bývá jedovatý. Co Česku v jednu chvíli dobře posloužilo, jej časem může umořit.
