Jan Lipold Jan Lipold | Názory
22. 7. 2013 16:45

Zprávy o páté: Proč je porod lepší než přímá volba

Temelín je jakoby Národní divadlo 21. století. Národ sobě, platíme všichni
Přímá volba následníka/následnice.
Přímá volba následníka/následnice. | Foto: Reuters

* Zprávy o páté jsou občasná rubrika, ve které aktuálně účtujeme s politikou a politiky.

Zvolat vytoužené Habemus bejby! nám do uzávěrky nebylo přáno. Tak jsme alespoň celý den přemítali, jaké výhody má porod následníka/následnice britského trůnu v porovnání s přímou volbou prezidenta republiky. Přinejmenším jde o událost, kterou by většina lidí bez ohledu na politické smýšlení označila jako dobrou. Zadruhé, pravděpodobně se kolem ní nevyskytuje Jiřina Bohdalová.

A především, následník/následnice bude, jak to vyjádřil astrolog Patrick Arundell, „velmi zajímavou, charismatickou, okouzlující, citlivou a starostlivou osobností." Co jiného jí také zbývá, že.

Podstatné je rovněž to, že někteří z nás se potvrzení či vyvrácení této hypotézy už nedožijí.

Mezitím se v Lánech (ano, na zámku!) rozběhlo další kolo prezidentských audiencí. Mezi námi: Na rozdíl od hlavy státu a jejího premiéra, úplně poslední co by nás v tomhle počasí napadlo, by bylo dát si „frťana". A pak vystoupit před média a říkat tomu „frťan", tak jako ministerský předseda odborníků.

Dal si frťana, ale co je nám do toho? Jiří Rusnok (vpravo) kráčí ze schůzky s prezidentem.
Dal si frťana, ale co je nám do toho? Jiří Rusnok (vpravo) kráčí ze schůzky s prezidentem. | Foto: ČTK

Víme, že prohibice už skončila, ale tohle fakt není normální. Nazvěme problém třeba „banalizace alkoholu ústavními činiteli prostřednictvím zpravodajství". Předpokládáme, že se na to dívají například pacienti protialkoholních léčeben a jejich ošetřující lékaři, a ti i oni z toho mají děsnou radost.

Kromě toho se domníváme, že Jiřího Rusnoka, nepožívajícího imunity, měla po tiskové konferenci zadržet módní policie. Anebo policie.

Pod dojmem posledních neuvěřitelností z domácí politiky navrhujeme zřídit rubriku s názvem 2 a 2 jsou 4, kam by se odkládaly zprávy, ze kterých vyplývá, že 2 a 2 je 5. Například: Petr Nečas o sobě tvrdí, že je čestný muž (až na to, že podváděl manželku se svou královsky placenou tajemnicí, atd.). -  Ministři říkají, že chtějí dostavět Temelín (ačkoli tomu někteří očividně nemohou rozumět, ačkoli jsou někteří ve střetu zájmů a ačkoli nikdo z nich neví, kde na to vzít peníze, ba ani kolik by nás to stálo). - Prezident republiky přesvědčuje poslance, aby schválili jeho, už jmenovanou, vládu (což je úplný stroj času, o důvěře by se mělo vyjednávat předem a prezident by neměl dělat premiéra).

Chápeme, že někoho může tohle ustavičné uvádění na pravou míru a připomínání souvislostí nudit, čili od toho by právě bylo 2 a 2 jsou 4. Koho to nezajímá, může rubriku „malé nehoráznosti" snadno přeskočit.

Voličům, daňovým poplatníkům a spotřebitelům v jejich vlastním zájmu doporučujeme, aby si zapamatovali slovní spojení kompenzační schéma. To není žádná pomůcka z kabinetu fyziky, ale penězovod, který chce ČEZ po českém státu, pokud má postavit druhý Temelín. Stát - to jste vy, chápete správně - se musí zaručit, že bude ČEZu kompenzovat ceny elektřiny tak, aby se gigantická stavba vyplatila (což se teď nevyplatí).

Strategický ředitel ČEZu Pavel Cyrani to říká tak po lopatě, že víc už to skoro ani není možné. Elektrárnu postavíme, když bude elektřina dost drahá.

Temelín, to je v 21. století něco jako Národní divadlo: Národ sobě ho postaví, ale musí se na to samozřejmě složit.

To už je samozřejmě spíš do rubriky „velké nehoráznosti".

Sponzorské dary Jana Fischera pro změnu míří do šuplíku s nápisem Vlastně se nic nestalo. Pokusíme se tedy naznačit, v čem je problém.

Kdybychom akceptovali Fischerův přístup (ale i jiných kandidátů), mohli bychom rovnou místo sponzoringu najet na jakýsi post-sponzoring. Tedy, celá politická kampaň by se zaplatila z úvěrů, politik (nebo politická strana) by mohl být úplně švorc, jako my nebo vy, a přesto oblepit republiku billboardy. A skutečné zdroje by se začaly nacházet až po volbách. Podle toho, jak dopadnou - někdo by neměl s mecenáši problém, jiný by je sháněl hůř.

To je ovšem jen parodie na onu slavnou finanční transparentnost, ve skutečnosti to má blíž ke korupci. Do politika je investováno ne jako do „sázky", ale jeden konkrétní dárce si ho dodatečným zaplacením konkrétní sekery zavazuje přímo.

I to se teoreticky dá skousnout, pokud kandidát už opustil politiku - ale opravdu ne v případě, pokud je ten, kdo sekeru zaťal, zároveň ministrem financí.

 

Právě se děje

Další zprávy