Dnes odpoledne uvidíte ten záběr v televizi mnohokrát. Hokejista přijede na střídačku, sáhne po lahvi s vodou, vypláchne si pusu a vodu vyplivne. Brankář si proudem pitné vody z lahve jen opláchne obličej. Samozřejmé, automatické. Matka se svým dítětem v Keni by to neudělala. Africkou zemi ničí hladomor a za pitnou vodou je potřeba putovat desítky kilometrů.
V souvislosti s rozjitřenou atmosférou kolem Mohamedových karikatur se napsalo mnohé. Já sám mám na krku už dva články.
Choť amerického prezidenta paní Rooseveltová doporučovala po druhé světové válce zákaz sňatků ameických vojáků s Němkami. Podle Mladé fronty z roku 15. února 1946 paní Rooseveltová prohlásila, že Spojené státy by měly provádět pevnou politiku, pokud se týká sňatků amerických vojáků s Němkami a měly by trvat na zákazů takových sňatků. Dále se paní Rooseveltova vyslovila proti tomu, aby američtí vojáci uzavírali sňatky během své služby v zámoří a opřela se o rázné stanovisko, že řada takových sňatků končí rozvodem. Přečtěte si to v našem historickém přehledu tisku, v němž se dozvíte, o čem psaly noviny 15. února před 120, 100, 80 a 60 lety.
Švédové mě vždycky bezpečně dostanou. Když jsem byl ve Stockholmu před několika lety, provezli mě se skupinkou bruselských novinářů areálem Ericssonu, Volva a potom nás vzali do technologické zóny. "Naší budoucností je high-tech a ekologie," vypálili na nás.
Byl by to užitečný vynález. Přístroj, který by uměl zviditelnit to, co si politici skutečně myslí, co nosí v hlavě a napsat jim to velkým písmem na čelo. Zatím takový stroj neexistuje. U francouzského ministra vnitra Nicolase Sarkozyho jde zatím jen o shodu náhod. Na tiskové konferenci se postavil do cesty paprskům zpětného projektoru.
Na prví řádek svého vyznání tiskacími písmeny kreslím KSČ... Na druhý řádek svého vyznání připíšu prostě Rudá země.... Na třetí řádek svého vyznání maluji azbukou písmena CCCP... Tento rébus rozvedený do veršů přineslo na svých stránkách přesně před třiceti lety Rudé právo. A co bylo napsáno na řádek čtvrtý? Přečtěte si to v našem historickém přehledu tisku, v němž se dozvíte, o čem psaly noviny 14. února před 120, 100, 80, 60 a 30 lety.
Když dětem něco chybí, pláčou. Chlapec na snímku má rodiče, jídlo i hračky. Ale nemá svobodu. Žije pod Himalájemi v Nepálu, kde jsou lidem odepírána základní práva, neexistuje svoboda tisku a oponenti krále Gjánendry jsou ve vězení. Mnozí už více než rok. To všechno "jenom" proto, že král se odmítá bavit s maoistickými povstalci a stranami, které se za maoisty postavily. Ovládá armádu, která do demostrantů střílí a odmítá komunikovat. Stejně tak se ale s králem nechce bavit opozice. OSN vyzývá k debatě, jenže ta je v nedohlednu. Chlapec na demonstraci proti královi nekřičí, ale jeho slzy volají po svobodě stejně silně jako slova.
O čem jsou české volby? Na to se mě nedávno zeptalo několik vlivných Američanů. Zajímali se hlavně o rostoucí vliv komunistů.
Také ze Slovenska vystěhujeme Němce, hlásal před 60 lety titulek deníku Mladá fronta. "V pátek rokovali zástupci ministerstva a Osidlovacího úřadu v Praze a Bratislavě o otázce odsunu Němců ze Slovenska. Projednány byly všechny přípravy tak, aby odsud mohly v nejkratší době odejít první transporty Němců do amerického pásma. Celkem bude odsunuto ze Slovenska 40.000 až 50.000 Němců," napsala MF. Podívejte se i na to, o čem psaly noviny v tento den před 120, 100, 80, 60 a 30 lety.
Nohy na ramena (nebo na vozík) a rychle pryč od olympijského šílenství. Je těžké hledat nyní snímky bez pěti kruhů, ohně, sněhu nebo medailí, a přitom z Turína. Pouliční bavič z turínských ulic si sbalil věci a kamsi odjíždí. Možná prchá před olympiádou. Nebo má vstupenku na některou ze soutěží a spěchá, aby nezmeškal začátek.
Opět po roce nastal čas, kdy je lidské utrpení oslavováno a zachycená bída se stává normou estetiky. Ve fotografické soutěži World Press Photo tradičně získávají největší uznání snímky z katastrof, válek či tragédií. Příjemné zážitky obvykle moc bodů nezískají, dobré bývá u porotců nudné. Na tiskové konferenci WPP v Amsterodamu se právě promítá vítězný snímek, který zobrazuje matku a dítě strádající v Africe hladem. Pohleďte na krásný obraz lidské bídy!
V arabském a vůbec muslimském světě není dnes hlavním problémem islámský extremismus, nýbrž nacionalismus a určitá obdoba fašismu.
Žádné azurově modré moře, žádná zmrzlina. Chorvatským národním pokladem je klobása "kulen". Ministerstvo zemědělství již v Bruselu prosazuje registraci uzené klobásky, aby ji ochránilo před plagiátorskými pokusy zahraničních řezníků. Česká republika se podobně snaží bránit kapry a olomoucké tvarůžky. Seznam kulturních památek UNESCO je již přeplněný a tak se pro věci, kterými se chceme chlubit, sahá nyní do domácích spíží.
Už v 19. století obchodníci žádali, aby byl omezen prodej v neděli. Psaly to Národní listy v tento den před 120 lety: " Více vídeňských společenstev žádalo u ministerstva obchodu, aby byl obchod podomní s každým zbožím, vyjma s potravinami, květinami a minerálními vodami v neděli po 12. hod. zakázán..."
Je to úprk opačným směrem, než známe z České republiky. Zatímco českým mladíkům se obvykle do služeb armády nechtělo, chlapci z Kašmírské oblasti v Indii se při náboru předhání, kdo bude první. Do armády chtějí. Pro lidi ze zaostalého regionu je služba v armádě jednou z mála možností, jak si zajistit kvalitní život a práci.
Je potřeba jaderná energetika? Ano, je. Zbavit se jaderné energetiky pokládám za šílenství.
Hitler se přiznal k hromadnému vraždění. Před 60 lety o tom informovala Mladá fronta. Deník citoval z průběhu Norimberského procesu Hitlerova slova: "Budeme říkat, že jsme byli nuceni obsazovat území, abychom tam zavedli pořádek a bezpečnost. Nesmí se prozrazovat, že naše tažení sleduje konečné cíle. Přesto provedeme všechna opatření, jako hromadné odstřelování, odsuny atd. Musíme provádět politiku soustavné "depopulace". Ptáte-li se mne, co chci říci slovem "depopulace", odpovím vám, že tím myslím úplné odstranění celých rasových skupin. Příroda je krutá, krutí musíme být i my. Mohu-li posílat bez jakékoliv lítosti smetánku německého národa do válečného pekla, aby cedila vzácnou německou krev, mám jistě též právo odstranit miliony příslušníků nižší rasy, která se rozmnožuje jako mouchy." .
Pokoj jak na studentské kolejii, na zemi dlažba bez koberce. Juan Antonio Samaranch a prezident Mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogge se stěží vedle sebe vejdou na jednoduchou postel. Snímek by mohl sloužit jako reklama na sportovní skromnost a odříkání. Jenže v olympijské vesnici nemůže být o skromnosti ani řeč. Zimní hry v Turíně jsou akce s rozpočtem 3,5 miliardy euro.
Do televize přišel dopis od diváka. Zda by prý nešlo rozdělit zpravodajský pořad na dvě části. V první bychom odvysílali špatné zprávy, ve druhé ty dobré.
Zaplavená poušť mezi "Bagdadem a Jerusalemem", nebezpečné klouzání mládeže na zamrzlých řekách a Mussoliniho hrozby Německu. To jsou jen některá témata, kterým se věnovaly české deníky v tento den v minulém století. Nahlédněte do dalšího pokračování seriálu Papírový svět.
