"Na Hradě je za mou kanceláří takový pokoj, kam ty dárky ukládám. Ty nejhezčí si beru do Lán, přenechám je svému nástupci, aby z nich měl také radost. A jsou také dárky, které vypiju a sním." Tak Miloš Zeman - a jak víme, při setkání s občany odpoví na opravdu každou otázku - v domově důchodců v Mirošově popsal, co s těmi všemi dary, které na prezidentských cestách po krajích dostává, dělá.
Skutečnost ale musí být trochu jiná. Při rešerši zpráv o tom, co kde kdo hlavě státu věnoval, se ukázalo, že jeden pokoj na Hradě by jako komora na dárky rozhodně nestačil. Spíš by měl další sklad přistavět Amazon. (Viz seznam darů zde.)
A to jsme se pokusili inventarizovat jen dary z třídenních výprav do krajů (a v Praze prezident ještě nebyl). K nim by bylo třeba připočíst pozornosti od zahraničních delegací, dárky k narozeninám nebo příležitostné soukromé prezenty věnované při hradních audiencích nebo jen tak. O řadě z nich se pochopitelně ani neví, nepíše.
Pro pořádek je třeba dodat, že dárky vyváží do krajů i prezidentská kancelář. Také hejtmani něco dostávají, třeba opasky, alkohol nebo lampy. Dovoz ale mnohonásobně převažuje. Některé dary, například porcelánový servis, prezident skutečně používá. Na jiné bohužel sedá prach, a to je škoda. Měla by se jimi kochat i veřejnost.
Ne, nemáme na mysli rovnou to, že by expozice darů prezidentu republiky měla suplovat výstavu korunovačních klenotů. Představujeme si ji jako něco mezi ozvěnami Země živitelky a proslulými sbírkami špičkové umělecké všehochuti, jako jsou newyorská Frick Collection nebo Gulbenkianovo muzeum v Lisabonu. To nejlepší z Česka. Zpráva o stavu vlasti. Tohle přece na Hrad patří!
Ušlechtilé motivy a upřímnost dárců nelze zpochybňovat a patří jim dík. Přesto se kurátor muzea Miloše Zemana bude muset vyrovnat s tím, že podobný formát už tu byl.
Výstava darů pracujících k sedmdesátinám generalissima Stalina, uspořádaná ve Veletržním paláci v Holešovicích, se podle filmového týdeníku "těšila tak velké pozornosti Pražanů, že musela být otevřena denně od rána až do půlnoci". K vidění byl například automobil Tatraplán z Karosy Vysoké Mýto s polstrováním z červené kůže či Letadlo míru (Samoljot mira) vyrobené zaměstnanci národního podniku Aero v nedělní směně. "Dary svědčí o oddanosti našeho lidu vůdci a učiteli všech pracujících," hlásila propaganda.
Výstava darů, které dostal při různých příležitostech prezident Klement Gottwald, byla v Lobkovickém paláci na Hradě instalována v roce 1952. Citujeme z filmového žurnálu: "Dělníci posílají v pozdravných adresách dary nejcennější: pracovní závazky, kterými urychlují naši cestu k socialismu." "Řada závodů darovala svému prezidentovi vzory svých krásných výrobků." "Z takových krásných dýmek bude panu prezidentovi jistě kouření chutnat." "Ve zvláštním oddělení jsou vystaveny dary lidu spřátelených zemí". "Nejdojemnější jsou projevy lásky našich nejmenších." (Odkaz na dobovou reportáž zde.)
Miloš Zeman sice na rozdíl od Gottwalda zatím nedostal traktor a socialistické závazky jsou pasé. Přesto není důvod, aby se výstava úspěchů a tvůrčích dovedností lidu, promítnutých do darů hlavě státu, nedala uspořádat nejen za totality, ale i v demokracii. Potěší, upevní národní hrdost a sounáležitost a už symbolické vstupné by vylepšilo rozpočet prezidentské kanceláře (nové budky u stanovišť bezpečnostních kontrol aj.).
Expozice darů rozdělená do příslušných oddělení (Popelníky, Výtvarné umění, Strojírenství, Destiláty, sál Gastronomie temperovaný na +2° C atd.) by podle našeho názoru přilákala zaslouženou pozornost. Objevila by se v bedekrech, stala by se magnetem nejen čínského turistického ruchu.
Tabulka s nápisem "Debil, který spí, vykonává veřejně prospěšnou práci". Ozdobná dřevěná krabička ve tvaru Ústeckého kraje, uvnitř se sadou nožů rybička. Obraz chalupy Miloše Zemana na Vysočině. Trofejní paroží. Fanfrnoch. Slivovice - ročník 1949. Vykostěné uzené sele nadívané šunkou. Lomnické suchary. Neříkejte, že by vás to nezajímalo, milí čtenáři. Vítejte v Muzeu darů pro Miloše Zemana.
