Andrej Babiš se proslavil zaklínadlem: Nikdy neodstoupím, nikdy, nech si to všichni zapamatují. V reálu se ho ale zas tak urputně nedrží. Cuknout dokázal už několikrát v podnikání (v roce 2001 couvl třeba z koupě Unipetrolu) i v politice (před dvěma roky odešel z postu ministra financí).
Nic ale nenasvědčuje tomu, že by se k něčemu podobnému chystal teď. Touží-li tedy opozice tak moc, aby opravdu skončil, bude pro to muset něco sama udělat.
Tomio přišel, viděl a opsal
Zatím jí ale bezchybně jde jen to, kvůli čemu se jí Babiš už roky směje. Právem. Místo aby skrumáž dvou desetiprocentních a tří pětiprocentních stran využila dosud největšího oslabení premiéra, dali se naši furianti do vesnické tahanice o Miroslava Kalouska.
Stále si asi naivně myslí, že jsou volitelní. Nechápou, že za většinu své nevelké podpory nevděčí tomu, že by voliče zaujali, ale že jsou pro ně v tuto chvíli prostě menším zlem.
Programovou prázdnotu demokratických opozičních stran lze asi nejlépe ilustrovat na sociální agendě. Za dva roky vlády už snad každý pochopil, že se Babiš chce udržet na špici politiky ne jako pravicový reformátor (s touto image začínal), ale jako hodný rozdavačný strýček ze Slovenska, který se o všechny rozhádané Čechy dobře postará. Alfou a omegou volebního úspěchu se za této situace stává dobrý sociální program.
Jenže kdo nyní nejspíš dokáže přesvědčit Čechy, že má v tomto ohledu proti Babišovi co nabídnout? Budete se divit - SPD Tomia Okamury.
Tak dlouho všichni mluví o potřebách mladých rodin, rodičů a seniorů, až Okamurův tým všechno opsal, hezky zabalil a vystavil na chytlavý web Rodina na 1. místě.
O bezúročných manželských půjčkách mluví Andrej Babiš od roku 2017, skutek ale utek, takže SPD teď nabízí novomanželům úvěr 800 tisíc korun, přičemž narození dítěte splácení automaticky pozastavuje. Od ODS pak okamurovci okopírovali zrušení daně z nabytí nemovitosti. Od lidovců opsali zvýšení daňových slev za děti. A z politiky některých měst překlopili do svého programu poskytování pozemku k družstevnímu bydlení.
Okamura se samozřejmě náklady na tyto často nedomyšlené návrhy nezabývá, ale má cit pro to, nač lidé slyší. Je to podobné, jako když před volbami 2017 o exekucích výrazněji mluvilo jen ANO a pak dryáčnicky právě SPD. Nikdo si toho moc nevšímal, až se pak po sečtení hlasů všichni divili.
Mají zbraň a bohužel se ji nebojí použít
Demokratická opozice bohužel buď proti Babišovu rozdávání žádný smysluplný sociální a ekonomický program nemá. Nebo - a to je ještě horší - má a nebojí se ho použít.
To je třeba případ předčasně zveřejněného a zcela nedotaženého dokumentu ODS Země, která vítězí. Ten slibuje třeba nulové zdanění rodičů v momentě, kdy jeden pobírá rodičovský příspěvek. Jenže ve straně jako by zapomněli, že mladé rodiny vlivem obřích slev vůbec netrápí berně, nýbrž vysoké sociální a zdravotní odvody. A zároveň na rozdíl od SPD zapomněli občanští demokraté slíbit navýšení daňového bonusu, aby z toho rodiny s více dětmi vůbec něco měly.
Naprosto mimo realitu se pak ODS ocitla slibem, že odečte úroky z hypoték na druhou a další nemovitost. Chce snad ještě více pobídnout bohaté ke koupi druhých a třetích investičních bytů, aby se krize bydlení ve velkých městech prohloubila?
Ostatní strany pro jistotu ani žádný ucelený program nemají, takže z nich jen čas od času padají stereotypní nesmysly. Lidovci třeba do krve bojují za vyšší daňové slevy na děti, i když tato politika jim už opakovaně selhala a rodiče poptávají spíše větší nabídku služeb.
TOP 09 sociální problémy řeší výhradně obranou demokracie a STAN vývozem úřadů do regionů, Piráti ataky na Kalouska.
Těžko se pak divit, že i nevábná a extrémní SPD vedle nich najednou vypadá relativně kompetentně.
Spěte a sněte
Vymýšlet nyní na koleni smysluplný program, kterým by demokratická opozice odlákala oslabenému Andreji Babišovi voliče - a demokratickým způsobem ho tak donutila se stáhnout, je asi nemožné.
Opoziční strany bohužel zjevně nedisponují nikterak velkým počtem politiků, kteří by dokázali třeba přijít s mixem uměřeného zvyšování základní daně na poplatníka a snižováním sociálního pojištění; snižováním daně z koupě nemovitosti ve prospěch daně z jejího držení; či třeba zvýšením rodičovské všem, ale v souběhu s jejím zkracováním.
Jedna cesta k úspěchu by tu ale byla. A nabízí ji sám Andrej Babiš. ANO, opravdu. Premiér totiž ze svého předvolebního programu O čem sním, když náhodou spím dosud nesplnil prakticky nic.
Rodinám sliboval třeba konto, kam dostanou poukázky na služby, jako je školka, pomoc v domácnosti, doučování. Realita? Jedna velká nula. Sliboval daňové úlevy zaměstnavatelům, kteří se postarají o sdílená místa. Nic. Prosazoval radikální nulovou variantu oddlužení. Zůstalo právě jen u těch slibů. Nabízel důchody dle odvedeného pojištění. Pak se toho ale sám lekl a teď už nenabízí nic. Sliboval starým lidem více pečovatelských domů, asistenty do domácností a peníze na terénní práci. Děje se pravý opak.
Úplně nejlepší demonstrací proti Babišovi by tedy byla četba jeho vlastních předvolebních slibů, které ani se stovkami miliard příjmů navíc z hospodářské konjunktury nebyl schopen splnit. Opoziční politici by při tom měli v žíněném rouchu kajícně klečet na hrachu v koutu pódia a svatosvatě přísahat, že ty sliby splní oni.
Pak by voliči ANO snad měli důvod uvažovat o hlasu pro konstruktivní opozici. A trestně stíhaný premiér ve střetu zájmů o rezignaci.
