reklama
 
 

Cimprlich ve spárech velociraptora. Jazyková hlídka číslo 11

6. 9. 2018
Za stav řeči ze všech nejvíc zodpovídá nápověda v chytrých telefonech. Chtěl bych se jí/jeho někdy zeptat, jak to dělá.

Aby vynikla tíha osudu, k tomu máme slovo náročný. Říct, že něco dlouho trvá nebo zabírá moc místa, to nestačí, tak by to břímě na našich hřbetech dostatečně nevyniklo. Musí se na to jinak.

Jezdit do práce přes město bývá časově náročné. Kulečníkový stůl a velké auto v garáži jsou prostorově náročné. Dovolená nebyla drahá, ale finančně náročná. Tohle spojení mají rádi hlavně ti, kdo zacházejí s penězi daňových poplatníků a chtějí budit dojem, že u toho našlapují opatrně: takže si připravte peněženky, bude to finančně náročné.

Život je dřina, a kdyby ne, musíme o něm alespoň tak mluvit. Náročný jak po technické, tak i administrativní stránce. Obraťme raději list. *)

Nóbl psaní

Jazyk se čím dál tím víc píše. Takže aby jste vypadali jako konpetentní vzdělanci, musíte se u toho držet spisovné češtiny. Dá to práci, ale stojí to za to, vypadat nóbl. Když nějaký lempl napíše bysme místo by jsme, je to triskní!

Koks je výhřevnější uhlí

Antonín Opravil v roce 1945 publikoval příručku s názvem Kopa hříchů proti dobré mateřštině. Jaké problémy tehdy řešili strážci čerstvě osvobozené češtiny?

Spojení sejít s něčeho (jistěže s důstojnou předložkou "s") se tu vřele doporučuje místo "pohodlného, ale velmi pochybného" obratu něco odpadá (například porada). 

Autor lomí rukama nad spojeními jako před i po zápase hraje hudba, nebo dokonce před, za i po náletu. To přece známe: slýcháme o poměrech před i po volbách, srovnáváme postavu před a po dietě. Zotročené předložkové vazby úpí v kobkách jednadvacátého století dál. 

Pan Opravil také pranýřuje osoby starší osmnácti let a přimlouvá se, aby byly opatřeny předložkou "než". Výstižně argumentuje: "Nikdo přece na př. neřekne, že koks je dražší, ale výhřevnější uhlí."

Trápí ho Nehodící se škrtne! Přece má být Škrtněte, co se nehodí! No bodejť. Leká se, když zloděj otevře zásuvku s pomocí paklíče, a ne jako každý slušný člověk paklíčem. Dodneška se ovšem najdou lidé, kteří na půdu lezou s pomocí žebříku. Je to sice složitější než po žebříku (úplně tu nešikovnost s pomocí slov vidíte, žebřík nedrží a kácí se), ale zní to jaksi vědecky, což je hlavní.

Některé hříchy, hlavně ty z ukrutně důležitě se tvářící mateřštiny, jsou dědičné. Ta knížka patří do zlatého fondu cimprlichů. *)

Konfort nápovědy

Za stav řeči ze všeho nejvíc zodpovídá nápověda v chytrých telefonech. Podle mě musí být životného rodu, jako v divadle. Chtěl bych se jí/jeho někdy zeptat, jak to dělá. Že ví, co chci napsat, a proto mi našeptá nějaké úplně jiné slovo. Což je často klika, průšvih původní myšlenky odvrácen v poslední chvíli.

Achillovou patou nápovědy jsou diakritická znaménka. Podmiňovat, nebo podminovat? Žebra, nebo zebra? Béžová, nebo bezová šťáva? Sílí ústecký piarista, nebo šílí úštěcký píárista?

Zánik lidstva dříve nebo později vypukne právě tady, nějakým fatálním nedorozuměním při psaní textové zprávy. Trump to nejspíš zvládne i bez nápovědy.

Nazdar, kedlubny!

Velkoobchod potravin, stálo na dodávce, kterou jsem si nestihl vyfotit jako předmět doličný, ale to až tak nevadí, protože takový nápis je běžný. Obchod čeho. Pokud jde o obchodování, čeština předběhla finanční krizi z roku 2008 s jejími toxickými úvěry a bankovní akrobacií o léta. Už dávno se neobchoduje něčím, ale něco.

To je jen zdánlivě subtilní rozdíl. Obchodovat něčím znamená mít to, nebo nemít, a když se vám obchody nedaří, zaručeně to poznáte sami na sobě. Za takové obchody ručíte. Než začnete něčím obchodovat, dobře si to rozmyslíte, protože byste taky  mohli přijít na buben.

Kdežto obchodovat něco (a obchod něčeho), to je takové nezávazné přehazování vidlemi z jedné hromady na druhou. Bylo a není, co naděláme. Ručení minimální.

Proto se v jazyce tak často obchodují akcie. Žádný vyjádřený podmět, prostě to lítá z jednoho konce burzy na druhý. Tak to je.

Po hypotečních a jiných kraších si všichni stěžovali, že finanční svět se propadl do virtuálna a že takhle to dál nejde. Už proto by bylo dobré čelit jeho hantýrce a snažit se neobchodovat něco, ale něčím, obzvlášť když to nejsou kreditní swapy, ale kedlubny. *)

Jin a jang v komunálu

Před komunálními volbami jsou v kurzu slova "rozvoj" a "oživení". Hlavně rozvoj, protože nikdo přesně neví, co to je, tak jako když se za komunistů budovala "rozvinutá socialistická společnost". Dnes jsou úkoly skromnější, rozvíjet se má nejčastěji nějaké území, ale stejně se naše představivost obvykle vyčerpá tím, že tam něco postavíme. Případně zbouráme nebo pokácíme.

Oživení se kromě ekonomických modliteb vyskytuje nejčastěji ve městech a jeho hlavním protihráčem je zklidnění. Oživení je ve výhodě, protože se do něj lépe vrážejí obecní peníze, kdežto zklidnění může vyvolávat dojem nežádoucí pasivity. Radnice naplňují smysl své existence tím, že se půlka města oživuje a ta druhá, která je oživená až běda, zase zklidňuje. Geniální Praha dokáže provozovat obojí na stejných místech zároveň. *)

Strašlivý dráp

Uživatelé českého jazyka bývají nejnebezpečnější ve chvíli, kdy bez dozoru vytěží nějakou anglickou frázi. Například zvěstují, že jim někdo nebo něco "udělalo den". To na nás cimprlichy působí asi jako dráp velociraptora. Co jste nám to udělali?! *)

*) Vyšlo na Aktuálně.cz v letech 2010 až 2013, redigováno 2018.

autor: Jan Lipold | 6. 9. 2018

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama