Tak máme zase skoro všecko zavřeno, jeden covid vládne všem. Nebo ne? Věřme, že nepodlehneme a nenecháme si vzít to nejpodstatnější, nejkrásnější, nejcennější, nejvzácnější, tedy naši státnost (ne stádnost), její skutečnou podstatu. Ono je to tak, že člověk vždy potřebuje něco, k čemu by v těžkých dobách vzhlížel, potřebuje pozvednout hlavu a v hrudi pocítit záchvěv hrdosti: To jsme my!
Ano, jak říká náš pan premiér "samozřejmě", to chápete správně, mluvím tu o oslavách 28. října, Dne vzniku samostatného Československa. (Jistě, my nejsme Československo, už jsme se rozpadli, zůstalo jen Česko, ale ne tak docela, premiéra máme přece Slováka, podobně jako jsme mívali slovenské prezidenty, Gustáva Husáka třebas.)
A hle, v těchto dnech se vede veliký český zápas mezi covidem-19 (naštěstí to není covid-1918, ale bylo to těsné) a českou státností, kdo s koho. Náš český prezident Miloš Zeman to dobře cítí, jako tak často on dobře chápe, oč se tu hraje. Však také k oslavám 28. října na Pražském hradě pronesl tato moudrá slova: "Jednáme o tom. To, proti čemu budu neustále bojovat, je, aby to bylo zrušeno, protože bych to pokládal za zbabělost a neúctu k nejvýznamnějšímu státnímu svátku."
Skvělé, skvělé, skvělé, Hlava Státu bude "neustále bojovat", rozumíte, před svátkem i po svátku, on nám tuto snad poslední radost a naději nenechá vzít. Děkujeme, neodcházejte. Proč bojuje? Krásně to národu vysvětlila prezidentova neúnavná náhradní ústa, mluvčí Jiří Ovčáček, na Twitteru 13. října: "Republika potřebuje v těžké době povzbuzení, naději. Státní svátek 28. října zosobňuje statečnost předků, hlubokou lásku k vlasti. Proto usilujeme o uskutečnění slavnostního ceremoniálu ve Vladislavském sále Hradu, v místě, kde kráčely dějiny. Byť v omezené podobě, ale přec." - Ale přec!
Nechme dějiny kráčet dál Vladislavským sálem! I s těmi statečnými účastníky! Jistě, prezident také řekl, že "je třeba zaměřit se na volnočasové aktivity, které se ekonomiky netýkají. Protože druhý pád ekonomiky už si tato země nemůže dovolit". Je však snad oslava 28. října nějaká "volnočasová aktivita"? Něco jako zajít si do fitka?
Mýlí se každý antinárodovec, jenž by to tak chápal. Jsou snad kráčející dějiny volnočasová aktivita? Nikoliv. Jsou, řečeno slovníkem plukovníka Prymuly, jenž má býti v ten den Hlavou Státu po zásluze vyznamenán, něco jako na vojně "zaměstnání". Prezident tam bude v práci, zaměstnán, protože on je vždy v práci, ani na vteřinu, ani uspán na operačním sále poté, co si při usilovné práci pro národ zlomil ruku, nepřestává kráčet ruku v ruce s dějinami.
27. října v 19:18 na Letné. Kdo nepřijde, není Čech
Přátelé, Češi, vlastenci, nenechme si covidem státní svátek vzít, to by byl náš konec.
Hlava Státu mluvila o tom, že "je třeba zaměřit se na volnočasové aktivity, které se ekonomiky netýkají", ty zarazit, aby se covid nešířil. Jak to tedy je s oslavou 28. října a ekonomikou? Nalijme si čistého vína, kdyby se české elity (rektoři jistě ne, to nejsou elity) ve Vladislavském sále 28. 10. nesešly, ekonomika se zřítí do pekel. I ona přece vnímá národní náladu, naladění!
Představme si ten den, ten nádherný večer. My u obrazovek, Hlava Státu v Roušce, vláda v e-roušce, hosté v rouškách či respirátorech, vojáci v rouškách, takže ANO, nepoznáte pořádně kdo je kdo, ale oni a ony tam budou za nás a my se budeme moci dívat, jak jsou ti nejlepší z nejlepších, naši primáti, prymulové, dekorováni, naše hrudě se budou dmout pýchou na ten výkvět a covid to pocítí a stane se menším, až bude nejmenším na celém světě.
Pokud jde o ekonomiku, Hrad, kancléř Vratislav Mynář, jistě objedná roušky s českým národním znakem (dvouocasý lev se covidem mimochodem nemůže nakazit, stejně jako panda a Krteček) od nějaké schopné čínské firmy. Je nouzový stav, výběrového řízení není třeba.
Bojujme za zachování hradní anticovidové ceremonie, sejděme se v Praze na Letné 27. října přesně v 19:18. Nechť přijde celý národ ve skupinkách po šesti s dvoumetrovými rozestupy a demonstrujme za zachování naší státnosti! Kdo nepřijde, není Čech!
