Petr Fischer Petr Fischer | Názory
13. 8. 2019 20:00

I Václav Havel pochyboval o demokracii. Je čas si to připomenout

Po třiceti letech svobody potřebujeme místo petic proti zapomínání novou revoluci. Ve vlastních hlavách.
Havel navždy. Velkoplošný portrét exprezidenta Václava Havla na budově Národního muzea v Praze.
Havel navždy. Velkoplošný portrét exprezidenta Václava Havla na budově Národního muzea v Praze. | Foto: Michal Kamaryt

Nebude to veselý odstavec, ale nelze začít jinak. "Bylo zdravotnictví, za které se nemuselo platit. Školství bez poplatků, kultura přístupná všem. Dnešní svoboda je pro pár vyvolených, pro pár zbohatlíků, pro korupčníky. Pro církve, kterým se dá majetek z našich kapes… Všechno před rokem 1989 nebylo špatné… Každý systém má své chyby, ale stále více lidí poznává, že ten dnešní má chyb více, než měl reálný socialismus…" Kdo by to byl řekl. Od krachu komunistických režimů ve střední Evropě uplynulo už třicet let, přesto nelze přeslechnout, jak hlasitě Leninovi obdivovatelé tu změnu stále zpochybňují - úvodní citát jsme si vypůjčili od KSČM. A nejde jen o jejich hlasy. Každý pátý Čech si myslí, že za neomezené vlády soudruhů se žilo lépe. Myslí si to dokonce i stejné procento středoškoláků, kteří socialistickou realitu vůbec nezažili. Kdo dnes zpochybňuje liberální demokracii, dočká se na sociálních sítích deště lajků. Ozývá se volání po pevnější ruce a silnějším státu.

Není těžké odhadnout proč. Bezpečně vzdálenou minulost vždy vnímáme jako méně tíživou než napjatou současnost. Úzkostný strach z budoucnosti zase často vede k touze po někdejších jistotách, každá iluze se hodí. A hlavně: osobní prožívání dějin se skoro vždycky liší od toho, jak je hodnotí historici. Snadněji se v něm zapomíná na ideologii, jak ukazují třeba těšící nostalgické seriály typu Vyprávěj.

Jak to tehdy bylo

Už mnoho let - a kulatý letošek není výjimkou - u nás probíhá tuhý boj o výklad minulosti, o to, "jak to tehdy bylo". "Tehdejší socialistické Československo zaručovalo základní potřeby pro občany a fungování státu," tvrdí oficiálně komunisté. "Byl to systém na pokraji ekonomického a ekologického zhroucení," dokládají historici. Narážíme spíše na připomínky socialistických reálií a výčet zločinů komunismu než na úvahy o tom, jestli naše společnost náhodou už třicet let neprochází nějakou širší změnou, která se projevuje i v tom, jak dnes přemýšlíme o minulosti a proč tak kriticky hodnotíme současnost.

Ani ten nejpřesnější obraz minulého nám totiž v ničem nepomůže, dokud si neuvědomíme, že dějiny nejsou tvořeny tím, co na papír zapíšou autority, ale tím, jak je sami žijeme. Jak zcela konkrétně působí na náš každodenní život. A jak v řadě případů ovládají i ten společenský. Jsou přítomnější, než si myslíme. Tak například náš postkomunismus - pořád se jej neumíme zbavit. Pořád z nás čpí. Nejpatrněji ve chvílích, kdy urputně hledáme svou pravdu, abychom ji pak mohli prosazovat, i kdyby fakta a celý svět byly proti - ve vztahu k ženské a sexuální emancipaci, v názoru na uprchlíky, národní zájmy, klimatickou změnu. Proměna společného veřejného prostoru v místo, kde už nevzniká jedna veřejnost, ale existují tisíce malých "veřejností" jenom pro sebe, vedla k vyhrocení konfliktu. A ten samozřejmě znemožňuje dohodu. Už nediskutujeme, nepřeme se, pouze (doslova) demonstrujeme své názory. Transparent a heslo, všudypřítomná komunikace dneška - "Babiše do koše! Babiš arciďábel! Zeman, ruský agent! Neomarxisté útočí! Soros, globální zločinec! Klimalarmismus, komunismus dneška!"

Zuří-li ve společnosti bitva živená vylučovací logikou MY a ONI, DOBRO a ZLO, z velké části přežívající ze studené války, protože jinou "svobodu" než svobodu popřít druhého zřejmě neznáme, bereme jako samozřejmost, že demokracie je "v krizi". Už nepřemýšlíme, proč přišla, v čem spočívá, co ji živí a jak z ní ven. Pro staré války přestáváme bojovat ty nové. A pokud to děláme - třeba v otázce změn klimatu -, pak opět starými ideologickými prostředky, které samozřejmě vedou jen ke starým výsledkům: nikde jinde se dnes neobjevuje tolik ideologické zaťatosti, omezenosti a slepoty jako právě v debatě o ekologii.

Obhajujete komunisty!

Místo svobody se nám tak na všech stranách sporu (vlevo, vpravo; na konzervativní i liberální straně) vrací ideologie, která slouží jako útěcha a odlehčení. Podobně jako tomu bývalo za starých časů rozděleného světa, jak o tom psal Václav Havel v eseji Moc bezmocných. "V epoše lidského vykořenění, odcizení a ztráty smyslu světa, musí mít nutně ideologie zvláštní hypnotickou přitažlivost: bloudícímu člověku nabízí snadno dostupný ,domov´: stačí ji přijmout, a rázem je vše opět jasné, život dostává smysl a z jeho horizontu mizí tajemství, otázky, neklid a osamělost. Za tento levný ,domov´ platí ovšem člověk draho: abdikací na vlastní rozum, svědomí a odpovědnost."

Havlova charakteristika platí dnes stejně, jako platila v časech vlády jedné strany. Když se to ale kdysi odvážil napsat současný děkan FF UK Michal Pullmann, dočkal se nálepky obhájce komunistů. Něco takového přitom vůbec nebylo ve hře. Šlo mu jen o zachycení toho, jak a proč funguje ideologická clona. Ostatně i Václav Havel v Moci bezmocných vidí ideologicky rozdělený svět jako podivuhodně spojený - totiž existenciální krizí a také neschopností řešit důležité problémy. "Nic skutečně nenasvědčuje tomu, že by západní demokracie - tedy demokracie tradičního parlamentního typu - otevírala nějaké hlubší východisko. Dalo by se dokonce říct, že oč více je v ní ve srovnání s naším světem prostoru pro skutečné intence života, o to lépe jen před člověkem krizovou situaci skrývá a o to hlouběji ho do ní ponořuje."

Havel tedy už před 40 lety nevěřil (!), že by parlamentní demokracie (státy svobodného světa, jak se tehdy říkalo) byly schopné zastavit "samopohyb" k jakési technické záhubě lidstva, onu "existenciální krizi lidstva". Při pohledu na naši dnešní neschopnost nějak rozumně čelit změnám klimatu je to skoro vizionářsky přesné.

Havel píše: "Skutečně: nezdá se, že by tradiční parlamentní demokracie nabízely způsob, jak zásadně čelit ,samopohybu´ technické civilizace i industriální a konzumní společnosti; i ony jsou v jeho vleku a před ním bezradné; jen způsob, jímž manipulují člověka, je nekonečně jemnější a rafinovanější než brutální způsob systému posttotalitního."

Ne, neznamená to, že když i ikona revoluce Václav Havel tak zásadně pochybovala o demokracii a její akceschopnosti, měli bychom se jí zbavit a přejít na jiný politicky modus. Snad pouze tolik, že třicáté výročí sametové revoluce si zaslouží i jiné připomínky než jen oslavy utopené v nostalgii. Než jen hledání historické pravdy. Než jen podepisování petic "proti překrucování minulosti".

Daleko potřebnější než vzpomínat na minulost je dnes rozprava o tom, jak najít cestu z komunikační i ekologické krize. Jak zasypávat příkopy. A jak ze vzpomínání na někdejší revoluci přejít k revoluci ve vlastních hlavách. Tam někde se, poměrně rychle, listopad 1989 zarazil; tam také musí pokračovat.

Proč nezačít třeba právě u Havla - u nového čtení jeho Moci bezmocných.

Václav už dříve upozorňoval na tu zvláštní kontaminaci demokracie populismem, byl jeho velkým odpůrcem, říká bratr bývalého prezidenta Ivan M. Havel. | Video: Daniela Drtinová

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Při dvou útocích v syrské provincii Idlib zemřelo nejméně 21 lidí

Při dvou útocích v syrské provincii Idlib dnes zahynulo nejméně 21 lidí. Ostřelování uprchlického tábora na severozápadě Sýrie nedaleko turecké hranice si vyžádalo 15 obětí a nálet na povstalci držené město dalších šest mrtvých. Informovala o tom exilová Syrská organizace pro lidská práva (SOHR), která získává zprávy od svých informátorů v Sýrii.

Podle SOHR stojí za útokem na uprchlický tábor syrská vládní vojska. Další množství lidí bylo při ostřelování zraněno. K útoku došlo nedlouho poté, co jiný nálet na povstalci držené město Maarat Numán rovněž v provincii Idlib usmrtil nejméně šest osob. O tomto útoku informovala organizace SOHR a rovněž dobrovolnická organizace Bílé přilby, která v povstaleckých oblastech pomáhá zraněným.

V provincii Idlib od konce srpna platí křehké příměří oznámené Moskvou. Do té doby během ofenzivy, kterou zahájila v dubnu syrská armáda, zahynula téměř tisícovka civilistů a na 400.000 lidí muselo opustit své domovy, uvedla nedávno OSN.

před 2 hodinami

Spojené státy začaly udělovat licence firmám pro obchodování s Huawei

Americké ministerstvo obchodu ve středu začalo udělovat některým firmám omezené licence pro obchodování s čínskou společností Huawei Technologies. Informovala o tom agentura Reuters. Washington v květnu zařadil tuto čínskou společnost na černou listinu. V pondělí resort potřetí prodloužil takzvanou dočasnou všeobecnou licenci, která umožňuje limitované obchodování s Huawei, bez něhož se neobejdou operátoři provozující komunikační sítě na americkém venkově.

"Ministerstvo vydává tyto omezené licence, jimiž povoluje limitované a konkrétně vymezené aktivity, které nepředstavují významné riziko pro národní bezpečnost anebo pro zahraniční zájmy Spojených států," uvedl resort obchodu v prohlášení.

Zatím není jasné, které produkty mohou americké společnosti největšímu výrobci telekomunikačních zařízení na světě prodávat. Čínský technologický gigant, který je zároveň druhým největším výrobcem chytrých telefonů na světě, především čeká, zda licenci dostane Google, který by pak mohl dodávat svůj operační systém Android a aplikace do nových přístrojů Huawei, napsala Reuters. Internetová společnost Google věc odmítla komentovat.

před 2 hodinami

Jaškin bodoval v KHL už v jedenáctém utkání v řadě

Český útočník Dmitrij Jaškin bodoval v Kontinentální lize už v jedenáctém utkání za sebou a se dvěma asistencemi patřil ke strůjcům vítězství Dynama Moskva 4:3 v prodloužení na ledě Dinama Riga. Omský rodák se nejprve podílel v 57. minutě na vyrovnávacím gólu a po jeho individuální akci dokonal Vadim Šipačov obrat pouhou sekundu před koncem prodloužení.

Šestadvacetiletý Jaškin navíc už posedmé za sebou zaznamenal minimálně dva kanadské body. V povedené jedenáctizápasové sérii trvající od 19. října zaznamenal 23 bodů (8+15) a s celkovou bilancí 13+19 si upevnil druhé místo v hodnocení produktivity soutěže za Šipačovem (9+27). Dynamo vyhrálo čtvrtý zápas za sebou a je druhé v Západní konferenci s čtyřbodovou ztrátou na CSKA Moskva.

před 3 hodinami

Končící předseda Evropské rady Tusk byl zvolen do čela Evropské lidové strany

Bývalý polský premiér Donald Tusk, který v posledních letech stál v čele Evropské rady, byl ve středu v Záhřebu zvolen kongresem Evropské lidové strany (EPP) do čela tohoto uskupení, sdružujícího evropské středopravé strany. EPP zůstává nejsilnější stranou v Evropském parlamentu.

"Za žádných okolností nesmíme přenechat oblast bezpečnosti a pořádku politickým populistům, manipulátorům a autokratům, kteří se snaží namluvit lidem, že svoboda není slučitelná s bezpečností," zdůraznil Tusk, který byl jediným kandidátem na předsedu EPP. "Neobětujeme hodnoty, jako jsou občanské svobody, právní stát a slušnost ve veřejném životě, na oltář bezpečnosti a pořádku, protože to není třeba, prostě se (vzájemně) nevylučují. Ten, kdo to není schopen přijmout, se fakticky vylučuje z naší rodiny," řekl.

Tusk v předvolebním projevu na kongresu ostře zaútočil proti autokratickým a populistickým vůdcům, aniž by vyslovil jméno maďarského premiéra Viktora Orbána a dalších evropských vůdců "tvrdé linie", poznamenala agentura AP.

Zdroj: ČTK
Další zprávy