reklama
 
 

17. listopad: Problém není Babiš a Zeman. Problém jsme my. Chybí pravda a láska

18. 11. 2017
Komentář: Demokracie pod palbou, Česko si jí většinově neváží, což ukázaly volby. Lidé si neuvědomují, jak snadno ji mohou ztratit. Převládá skepse.

Máme za sebou oslavy (oslavy?) 28. výročí sametu. Chodím do centra Prahy každý rok od revoluce 1989, pokaždé je to jiné, pokaždé se objeví jiný akcent. Letos? Skepse. Vyšší míra obav o demokracii, ne ještě strach (ten je spíš vidět v médiích a možná někde na pracovištích, třeba ve státních úřadech, alespoň o tom lidé mluví), ale obavy, že to skončí, že bude hůř (ne líp).

Letos asi nejvíc zaznívalo cosi, jako že "zvrat k nedemokracii či k omezené demokracii je blízko". Ubylo různých karikatur Miloše Zemana. Ačkoliv se blíží prezidentská volba, tenhle pán nebyl středobodem, ani Andrej Babiš ne. Jako by si "kolektivní duše" vzpomínajících nějak uvědomila, že problém není tak prostý jako "Babiš", nebo "Zeman", ale mnohem hlubší, spíš "lid", "my", problém jsme my.

Už to nemůžeme házet na jednotlivce, po říjnových volbách opravdu ne. My jsme ten problém, my si nevážíme svobody, faktu, že se Česku dobře vede (ne každému jednotlivci, ale zemi jako celku), že jsme zajištění, zabezpečení, máme kliku, že u nás neřádí teroristé atd. Tak asi proto už si tolik neděláme legraci z hlavy státu a jeho miliardářského spojence.

Zazněly dva velmi skeptické hlasy. Jasné obavy o budoucnost vyslovili Daniel Kroupa a Petr Pithart, oba spojení se sametem, oba budovali demokratický stát po roce 1989. Mluvili "u koně" na Václaváku, na pupku českých dějin, během akce nazvané Koncert pro budoucnost.

Daniel Kroupa prohlásil, že doba je depresivní a k moci se vracejí ti, proti kterým jsme před 28 lety bojovali. Varoval: "Pokud se nepokusíme najít v prezidentských volbách vhodného kandidáta, který bude proevropský, tak si myslím, že jsme prohráli. Proto vás prosím, abyste se rozjeli ke svým známým a přesvědčili je, aby hlasovali pro kandidáta, který se nebude klanět k autoritářské Číně a směrem k ruské společnosti."

Petr Pithart vyzýval, ať lidé bdí nad nezávislostí médií, nejde jen o sledovanost, není normální, když se vyváženost pěstuje tak, že pravda je vyvážena lží (večer pak v ČT proti sobě seděl bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů proti kovanému komunistovi, typické). Pithart vyzval k obraně a hlídání právního státu. Ví, o čem mluví.

Nenávist a lež na koni

Prezidentský kandidát Pavel Fischer připomněl popravené politické vězně, jejich oběť. Varování. O nejvyšší státní post usilující Marek Hilšer řekl, že naše země vzkvétá, ale lidé nevěří v demokracii. (Mimochodem na debatách mluví nejlíp.) Kandidát na Hrad Jiří Drahoš pravil, že o demokracii přijdeme tehdy, když si ji necháme vzít, mluvil o tom, že ji půjde bránit, pokud bude ohrožena.

Výjimečně pozitivně, odlišně, mluvil na Václavském náměstí ekonom Tomáš Sedláček, sdělil přítomným, že "sluníčkářská Evropa" porazila fašismus a komunismus a vyzval lidi, ať nedemokraty "kropí pravdou a láskou".

Také kupříkladu Jiří Drahoš už dopoledne prohlásil na Národní třídě: "Pravda a láska, které dnes někdo zpochybňuje a zároveň nazývá určitou skupinu lidí 'pravdoláskaři', to je něco, co nechápu. Snad každý chceme žít v pravdě a každý chceme prožít lásku." Kandidát pravdy a lásky?

Nejednoho posluchače zarazilo, jak často se o "pravdě a lásce" mluvilo, jako by bylo tak zle, že už toto havlovské sousloví, které se pro někoho stalo hanlivým (pravdoláskař je sprosté slovo jak pro odeesáky, tak pro zemanovce a okamurovce), najednou zase nalezlo svůj dobrý význam. Lidé se k němu hlásí, potřebují už zase nedostávající se pravdu a lásku.

Ale nemylme se, to že se jich nedostává, že se stále víc setkáváme s nenávistí a lží (hate culture, fake news atd.), to je varující, zlé znamení.

Že to se svobodou není v pořádku a že ji mohl Jiří Drahoš bránit už u sochy svatého Václava, o tom svědčí kiks, či snad záměr, organizátorů, kteří na Koncertu pro budoucnost nechali mluvit tři kandidáty na Hrad, Jiřího Drahoše, Pavla Fischera a Marka Hilšera, ale odmítli na pódium pustit dalšího uchazeče o Hrad Michala Horáčka, ač byl přítomen. Absurdní, hloupé, vadné. Údajně proto, že neztělesňuje hodnoty 17. listopadu! Mein Gott!

Jak si počínali další političtí matadoři 17. listopadu 2017? Miloš Zeman nebyl k mání, v Praze se samozřejmě neobjevil, Prahu on úmyslně vynechává, ač v ní sídlí, vytvořil z ní obraz svého nepřítele a ten pilně pěstuje. Jak známo, výročí sametu věnoval "tichou vzpomínku", nic víc.

Když estébáci pokládají kytice

K tomu dva postřehy. Je skandální, že prezident země, která slaví pád totality, neřekne ani ň, zaleze. Víme proč: není to "jeho výročí", vede zemi jinam, než kam se vydala po roce 1989, k dnešnímu Rusku a Putinovi. Proto to není jeho svátek, revoluce ho sice vynesla až na Hrad, ale tím to končí.

Druhá věc, víme, jak to dopadlo v roce 2014 a 2015. Červené karty, vajíčka a rajčata, nevpuštění studentů na Albertov, kde pak trůnil na pódiu s xenofobem Konvičkou a těžce to za toto spojení schytal. Zeman ví, že by 17. listopadu neuspěl, proto se raději stáhne, neexistuje, samet není pro něj. Každé jeho vystoupení by vyvolalo protesty, které by musela odvysílat a sdělit i jemu nakloněná média. Neriskuje to. Kašle na 17. listopad, chce vyhrát volby, jedná mazaně.

Andrej Babiš se stáhnout nemůže, není to jeho styl. Šel v Praze na Národní třídu k pomníčku a vykoledoval si za to odsudek, který vystihuje tweet poslankyně TOP 09 Markéty Adamové: "Je strašné vidět estébáky a xenofoby pokládat kytice v Den boje za svobodu a demokracii. Vidět projevy, kde oni stojí v první řadě. Nenechme si svátek ukrást. Je náš, ne jejich!" (Xenofobem myslela Tomia Okamuru.)

Na Národní třídu přišel i expremiér a kandidát na Hrad Mirek Topolánek. Přihlásil se k Václavu Havlovi: "Je to člověk, který je v zahraničí vnímán víc pozitivně než u nás, byl to nejlepší exportní produkt, který jsme za posledních x dekád vyprodukovali."

K tomu tři poznámky: v dobách Topolánka i Václava Klause byl Havel pro ODS nepřítelem. Za druhé, Havel není a nebyl "produkt" a my ani Topolánek jsme ho "nevyprodukovali", to je strašný blábol. Za třetí, i pro expremiéra je pravdoláskař sprosté slovo. (Ale o jejich hlasy by stál.)

Zásadní sdělení 17. listopadu 2017: demokracie se octla pod palbou, Česko si jí většinově neváží, což ukázaly volby. Lidé si dost neuvědomují, jak snadno ji mohou ztratit, a převládá skepse. Recept na změnu? Stará dobrá pravda a láska. K lidem i ke svobodě.

autor: Martin Fendrych | 18. 11. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama