Demokratické strany v opozici touží porazit Andreje Babiše. Jednak je účast na vedení země smyslem strany, a jednak se jim vládnutí trestně stíhaného oligarchy v těžkém střetu zájmů nelíbí. Bývalý předseda Senátu Petr Pithart nabídl na víkendovém sjezdu KDU-ČSL návod na vítězství nejen lidovcům, ale i dalším stranám. Návod věrohodný a náročný.
Babišovo ANO si drží zhruba třetinu voličů, má peníze, perfektní marketing, část médií na své straně, podporu hlavy státu plus neslavnou minulost polistopadové politiky. Andreji Babišovi nahrávají i volební zákony, jak je změnila ODS a ČSSD v době opoziční smlouvy. Malé strany potřebují na jednoho poslance dvojnásobek i více hlasů než ANO. Tak vypadá temná realita, jež by se měla změnit, ale ANO to samo sebou neudělá a nemá se k tomu ani opoziční ODS.
Podle slov Petra Pitharta volíme podle "hrubě nerovného práva. A za této situace teď slyším, že pokud se tento volební systém nezmění, nemá smysl uvažovat o žádném sjednocování opozice. Ono je to ale obráceně! Ono se to nezmění, pokud tam zůstane tato garnitura. Nikdy se to nezmění! Proto je třeba, aby KDU-ČSL uspěla ve volbách tak, že tuto garnituru nahradí."
Víme jak, cestou jsou předvolební koalice, spojování sil. Opakuje to nejen Pithart, ale řada dalších znalců, strany k tomu vyzývá také Milion chvilek pro demokracii.
Pithart vysvětlil podstatu, o niž jde: "Hlavní je dát voliči možnost volit zítra jiného vítěze… Nemohou se pak všichni podílet na takovém vítězství stejně, nemohou stejně získat. Všichni proto musejí počítat s tím, že něco, někoho ze svých řad, budou muset obětovat. Apeluji na připravenost k oběti, na odvahu riskovat, samozřejmě rozumně riskovat."
Nabídl návod, jak porazit oligarchu. Sociolog Daniel Prokop zase nabídl návod, jak spojovat síly rozumně, aby spojení odpovídalo náladám voličů. Pro seznamzprávy.cz řekl: "Úplně nejhorší řešení je, aby každá strana kandidovala samostatně, protože náš volební systém hodně penalizuje strany pod osm procent. Druhé nejhorší řešení je, že půjdou společně ve čtyřkoalici." (Mluvil o spojení ODS, KDU-ČSL, STAN a TOP 09.)
Prokop vychází z předpokladu, že čtyřkoalice jako celek nemá kde brát nové voliče: "Naopak by ztrácela. Pro některé liberálnější voliče by najednou byli sympatičtější Piráti, pro konzervativní zase Klausova Trikolóra." Nabízí dvě možnosti, jak to vyřešit, vytvořit dvě silné koalice, nikoli jednu. Dvojice pak mají různé varianty, jež odpovídají apetitu voličů. Pokud se vynechají Piráti, pak ODS plus lidovci jeden blok, topka a starostové druhý. Pokud by Piráti o nějaké koalici uvažovali, pak oni a STAN jedna koalice a ODS, lidovci a topka druhá.
Namixovat Pitharta s Prokopem, protřepat…
Často dnes slyšíme, že opozice nemá kvalitní program, proto Babiše neporazí. Omyl. Babiš sám se s programem nijak nepáře, jedná impulzivně, populisticky, kupuje voliče a samozřejmě dělá i dobré věci (o něco přec jen zvyšuje nízké důchody kupříkladu). Realita? Žijeme v době emotivní, lidé programy nečtou, slyší na jiné věci, mimo jiné na zápal, nadšení, přesvědčivost, drzost, vnímají osobnost.
Pithart o spojování stran v opozici řekl: "…unavení, rozmrzelí voliči, kteří nemají koho jiného volit, než ty u moci, toto ocení, už jen tu odvahu riskovat, že naše oběť možná nebude, možná bude, větší obětí než těch druhých. Taková odvaha ve prospěch obecného dobra je totiž přesvědčivější než sebelepší program, než nejchytřejší marketing."
Opakoval: "Dejme voličům šanci volit vítěze, nikoli jen možnost uspokojit občanské svědomí tím, že dají hlas nějaké slušné straně. Voličů, kteří jdou volit vítěze, přijde k urnám víc, než je dnes součet věrných těm či oněm demokratickým stranám. O pravidla hlavně jde, nejen o nějakého oligarchu. Voliči čekají na to, že jim dáme reálnou možnost zvolit vítěze."
Zásadní výzva, ať dají voličům "šanci volit vítěze". Má to v sobě až atavistickou logiku. Každý chce vyhrávat, spojit se se sílou. Když nenajde slušnou, sympatickou sílu, přidá se klidně k té neslušné, nedobré. Známe to z dob komunistických. Hrdinů, lidí odvážně snášejících opakované prohry, život v menšině, se v Česku nenašla většina.
Klíčové byly Pithartovy věty o oběti. Pokud strany skutečně chtějí zastavit směřování Česka k autoritářskému systému, k falešné, slupkové demokracii, budou muset obětovat kusy svých programů, některé kandidáty. Budou muset myslet na víc než na sebe. Pithart to popsal jako "odvahu ve prospěch obecného dobra", jež je "přesvědčivější než sebelepší program, než nejchytřejší marketing".
Ano, milujeme odvážné lidi, chceme se jim podobat. Škála odvahy je obrovská, od Jana Palacha až po Jamese Bonda. V době hojnosti hrají emoce podstatně větší roli, emoce obdivu k odvaze jistě taky. Programy stran emoce neskýtají, chybí právě to odvážné gesto, velkorysost. Zároveň nestačí jen křičet "vyhrajeme", když má strana poloviční či třetinové preference oproti ANO. Jako ideální se tedy jeví spojení návodu Petra Pitharta a Daniela Prokopa.
