Po bouři, kterou v současnosti sledujeme za Atlantikem, se jen tak nerozední. Není to možné, v téhle krizi se prolínají nerovnosti sociální, ekonomické a rasové. V jejich součtu si Američané neumějí představit revoluční zlom a ani ho nechtějí. V poměru 55 ku 35 procentům by dali přednost kompromisu za cenu menší změny, než že by chtěli ostrý předěl, ale za cenu rozdělení společnosti.
Uplynulé tři týdny demonstrací ovšem ukázaly jeden dílčí, ale velmi důležitý posun. Podle více průzkumů už teď většina Američanů souhlasí s tím, že argumenty hnutí Black Lives Matter (BLM), které se zformovalo před sedmi lety, jsou důvodné. Většina Američanů, 57 procent, už považuje policejní násilí vůči černochům za reálný problém. Ještě v roce 2016 to bylo jen 34 procent.
Obdobný skokový nárůst ukazují i další šetření a především je to vidět na ulicích v počtech a složení demonstrantů. Je jich mnohem více na mnohem více místech a je mezi nimi zdaleka více bílých než dříve. Nabízí se tak šance k nápravě alespoň jedné velmi podstatné věci, kterou jsou metody a přístup policie.
Už žádné "kravaty", pánové
Demokraté v Kongresu už představili svůj návrh zákona, republikáni na něm pracují. A jsou mezi nimi překryvy, například zákaz škrcení (takzvaná kravata), jež mohou policisté zatím uplatňovat při zatýkání. Obě strany by souhlasily i s určitým snížením stupně právní ochrany, kterou teď požívají policisté při posuzování zákroků, jichž se dopustili ve službě.
A zdá se, že kompromis by se našel také v alespoň částečném omezení dosavadního masivního vyzbrojování policie přebytky armádní techniky a zbraní. V ulicích amerických měst by už nejezdilo tolik obrněných policejních vozů, vybavených původně na to, aby v Iráku přežily výbuch improvizované bomby (IED).
Byly by to zcela konkrétní věci, které by mohly současnou nedobrou situaci postupně trochu zlepšit. Může se to ale podařit? Odpověď je bohužel spíše skeptická. Máme pět měsíců před prezidentskými i kongresovými volbami - a je zřejmé, že z obou stran barikády se agendy chápou radikálové.
U republikánů je to jejich jurodivý vůdce, prezident Donald Trump. Vysílá do světa nechutné tweety. Například tvrdí, že pětasedmdesátiletý demonstrant, který po zásahu policisty v Buffalu zůstal bezvládně ležet na chodníku s kaluží krve u hlavy, své zranění jako správný provokatér simuloval.
LAW & ORDER, NOT DEFUND AND ABOLISH THE POLICE. The Radical Left Democrats have gone Crazy!
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) June 8, 2020
A jakýkoli demokratický pokus o úpravu praktik strážců zákona už předem preventivně označuje za volání "radikálních levicových demokratů po definancování a zrušení policie".
Konec policie v Americe
Ze sloganu "defund police" se Trumpovi už podařilo udělat jeden z největších strašáků nadcházející předvolební kampaně. Přízrak rozkladu policie, pokud by volby vyhrál demokrat Joe Biden.
Je to lež, ani vedení demokratů v Kongresu, ani jejich kandidát na prezidenta Biden policii rozpouštět nechtějí. Ani ji nechtějí připravit o peníze určené na klíčové úkoly. Ale navrhují například, aby se už tolik neutrácelo za výše zmíněnou "militarizaci" (nákup armádního vybavení) a aby policie nebyla rutinně volána k pranicím studentů na střední škole nebo k problémům psychicky nemocných, neboť to mohou - a měly by - zastat jiné služby.
Smůlou demokratů v čele s Bidenem ale je, že také oni mají své - a hodně hlasité - radikály. Ty, kteří slogan o definancování policie skutečně myslí doslovně: zrušit a zavést jakési občanské hlídky či domobranu. V Minneapolisu si to tamní radní už i odsouhlasili. O tom, kdo přesně a jak by na sebe vzal úlohu strážců pořádku, zatím ale tak jasno nemají. Prvořadá je pro ně destrukce "starých pořádků".
Obdobně, jako když demokratičtí radikálové chtějí rovnou zrušit celý federální Imigrační a celní úřad (ICE). I když by s tím souhlasila jen pětina Američanů (nejspíše právě jen těch radikálů) a podpora plošného definancování policie je ještě nižší - jen šestnáctiprocentní.
We are going to dismantle the Minneapolis Police Department.
— Jeremiah Ellison (@jeremiah4north) June 4, 2020
And when we’re done, we’re not simply gonna glue it back together.
We are going to dramatically rethink how we approach public safety and emergency response.
It’s really past due. https://t.co/7WIxUL6W79
Biden bude opakovaně říkat, jako už to udělal v minulých dnech, že definancovat a rozpouštět policii nechce. Ale jestliže levici v demokratické straně neutiší, pak i kdyby mluvila jen okrajovým šeptem, Trump z toho vyrobí varovný, válečný pokřik do kampaně.
Ve výsledku je tak nepravděpodobné, že by se Amerika před listopadovými volbami dočkala nějaké reformy policejního systému. A naděje, že se věci někdy změní k lepšímu, v tuto chvíli přichází spíše od jednotlivců než od jakékoli organizované politické síly.
We shall overcome…
Budou to lidé, jako je generál Charles Q. Brown - historicky první černoch, který se stal velitelem amerických vzdušných sil, U.S. Air Force. Nebo jako generál Brown, který zveřejnil pětiminutové video, jež je z velké části osobní reflexí jeho životní cesty Afroameričana bílým prostředím vojska až na jeden z velitelských vrcholů.
V současné rozbouřené společenské debatě, s extrémy a emocemi na obou stranách, je to dávka střízlivé reality - černoši to mají těžší, ve svých kariérách jsou osamocenější, jejich výchozí bod je níže, jejich cesta vzhůru je delší a složitější. "Myslím na to, jak jsem musel pracovat dvakrát tvrději, abych ukázal, že jejich očekávaní a představy o Afroameričanech byly chybné," říká generál Brown o svém bílém vojenském okolí.
Ale zároveň ukazuje, že bílá většina chce a umí být nápomocna. "Myslím na své mentory a jak zřídka jsem měl mentora, který vypadal jako já. Myslím ovšem na jejich dobré rady, které mě vedly k úspěchu, i když většina mých mentorů se nemohla vcítit do mé zkušenosti Afroameričana."
Nebude to skok ani revoluce, ale věci půjdou krok za krokem k lepšímu. Tak, jak se ostatně dělo i doposud. Postavení černochů v americké společnosti je dnes zdaleka lepší, než bylo před půl stoletím, kdy byly přijaty přelomové občanskoprávní zákony.
V nadcházející horké volební sezoně sice obě strany budou držet pozice ve svých zákopech, ostřelovat se třaskavou propagandistickou municí, agendy se nejspíše zmocní radikálové. Ale Amerika nikdy nedokázala stát dlouho na místě. A půjde znovu dopředu.
