Komentář: Konec snu amerikanofila. Trump může jedním krokem ztratit celou Evropu

Jakmile v určitém formativním období získá lidská mysl nějaký názor či jen návyk, pak je velmi složité ho měnit. Podobná perioda existuje i v otázkách společenských.

Já sám patřím do generace, která v dětství a mládí vzhlížela ke Spojeným státům jako k čemusi tak vzdálenému, že to jistě bude i celoživotně nedosažitelné.

A pak jsem náhle seděl v texaském Houstonu a od svých amerických kolegů sbíral jejich zkušenosti. Dopřály mi to listopadové události z roku 1989 a následně několik skvělých lidí v Česku i na americkém kontinentu. USA jsem následně navštívil tolikrát jako žádnou jinou zemi. Na studia jsem tam vyslal i své děti. Jsem prostě člověk, o němž lze tvrdit, že je amerikofilem.

To všechno platí desítky let a americkou sklenici mám tendenci vídat pokaždé spíš napůl plnou než prázdnou. Tento pocit překonal i některé chyby a pokrytectví, jež jsem čas od času u přátel za Atlantikem vídal. Jsme jen lidé, říkal jsem si pokaždé.

Josef Veselka

Profesor vnitřního lékařství, kardiolog a vědec. Je autorem několika kardiologických učebnic a monografií a dvou stovek odborných článků v zahraničních časopisech. Založil a dvě dekády vedl motolské kardiocentrum. Posledních deset let publikoval své komentáře v Hospodářských novinách a dalších médiích. Napsal několik knih beletrie. V rámci popularizace vědy spoluzaložil a vedl NF Neuron.

Stal jsem se také opatrným zastáncem mnoha kroků současného amerického prezidenta Donalda Trumpa, jehož by si Evropa měla vážit přinejmenším proto, že nás dokázal přinutit k větším zbrojním výdajům, a tím nás staví na vlastní nohy. A zmínit bych mohl i jeho trefné poznámky k nezvládnuté migraci hrozící Evropě civilizačním karambolem nebo jeho kritiku novodobé ideologické cenzury na Západě. Vidím to také a jsem rád, že to konečně nějaký politik říká nahlas.

Chápu také, že na Trumpův příkaz porušili Američané mezinárodní konvence (možná i právo) tím, že si do Venezuely přijeli pro tamějšího diktátora. Pragmaticky tím vyřešili konkrétní problém, ačkoliv si dovedu představit oprávněnost mnohých protinázorů.

Přesto všechno by se mohl přiblížit bod zvratu a tím by byla anexe Grónska. Je těžké o tématu psát, když detaily neznáme. Princip je ale jasný: cizí území by mělo být nedotknutelné, přítelovo pak dvojnásob. Jakmile USA začnou brát území spojencům, přestávají být vůdcem svobodného světa a stávají se jen další „obyčejnou“ velmocí.

Snad se americký prezident skutečně nerozhodne k nějakému podobnému kroku. Byla by to škoda. Ne na pouhé osobní úrovni – čert vem jednoho amerikofila. Jsem si však skoro jistý, že by tím přišel o přízeň většiny Evropanů. Pak už by se ho všichni jen báli, ale rád by ho neměl nikdo. A s ním, bohužel, i jeho zemi. To bych si opravdu nepřál.