Úterý 4. června, další obří demonstrace v Praze na Václavském náměstí. Opět ji organizovala občanská iniciativa Milion chvilek pro demokracii, její lídr Mikuláš Minář slíbil, že na náměstí přijde 100 tisíc lidí a přišlo jich asi 120 tisíc. Další akci svolává na Letnou. Protesty už se nesoustředí pouze na ministryni Marii Benešovou (za Zemana a za ANO), žádají také demisi premiéra Andreje Babiše (ANO).
Několik vět k lidem, kteří na Václavské náměstí přišli: suma 120 tisíc je skutečně mimořádná. Lidé přijížděli z celé republiky, nešlo o "pražskou" akci, jak se dalo poznat jak z transparentů, tak z rozhovorů s přítomnými.
Co znamená v tropickém vedru odpoledne sednout do vlaku či autobusu, možná si vzít pár hodin volna z práce, zaplatit za lístek, jet do Prahy a v noci nebo druhý den se vracet? Je to aktivita, vyžaduje to odhodlání, úsilí, oběť, ti lidé obětují pohodlí, peníze, volný čas. Proč?
Cítí se ponížení a uražení. Podvedení. Řečeno jedním ze sloganů, "mají toho dost". Proto se zvednou ze židle, proto jedou do hlavního města. V tom se to podobá konci roku 1989, něco už přeteklo, "prasklo". Na demonstracích často zazní to, co už politici a média prakticky zapomněli, už to přece bylo řečeno a napsáno tolikrát, že byl Babiš agent StB a komunista. A že se tak chová dál. Že je zcela absurdní, aby on byl pozdním výsledkem sametové revoluce.
Jak na 120 tisíc odhodlaných, aktivních, nelhostejných občanů (toto jsou občané v pravém slova smyslu, ochotni něco udělat, obětovat) zareagoval český premiér? Jeho první věty zazněly z ústy Mináře na demonstraci na Václaváku a lidi pobouřily: "Nesleduju, proč bych to sledoval. Je hezky, tak oni tam chodí teďka na koncerty." Papalášský, pohrdavý postoj, 120 tisíc lidí mě nezajímá, ať si počkají na volby a neotravujou.
(Rozdíl mezi volbami a protestem: hodíte lístek do urny kousek od své adresy, nic víc. Nebo jedete padesát, sto, dvě stě, tři sta kilometrů vyjádřit svůj postoj…)
Ve středu ráno, možná poté, co mu vynadali jeho marketéři (na ty on slyší, ne na občany), pohrdání korigoval: "Asi to bylo nepatřičné, takže já se omlouvám." Občas je dobře, že má marketéry. Také řekl: "Pokud ty lidi řvou na náměstích, že jsem lhář, podvodník, zloděj, tak to je nepřijatelné."
Žlutých vest je desetkrát méně…
Vskutku? Lhal okolo Čapího hnízda, až se hory zelenaly. Lhal v úterý ve sněmovně, kdy vyslovil velelež o předběžné zprávě Evropské komise k jeho střetu zájmů: "Já považuji audit za útok na Českou republiku, za útok na zájmy České republiky. Za destabilizaci České republiky." Absurdní, pomatené, na hlavu postavené. Česko Babišovi splynulo s Agrofertem (vlastnit stát jako firmu).
Zpět k protestům proti Benešové, Babišovi a taky proti prezidentu Zemanovi (jak vyplývá z toho, co sdělují řečníci a co nosí lidé na improvizovaných plakátech). Nelze je přehlížet, mají obrovskou hodnotu v tom, že aktivují občanskou společnost, vytvářejí občanský kvas po celé zemi. Vracejí politice (věcem veřejným, záležitostem obcí) její smysl. Jedna z mluvčích v úterý hovořila o tom, jaký děs mají někteří regionální politici z občana, z toho, že se občan dostaví na zasedání zastupitelstva, že si jde jejich jednání vyslechnout. Děs z občana, který nečeká na volby, zajímá se stále a nenechá si filuty kálet na hlavu.
Znovu: 120 tisíc lidí, obrovské množství. Porovnejme s francouzským hnutím žlutých vest: o sto dvaceti tisících demonstrantů se jim v celé Francii, jež má skoro sedmkrát víc obyvatel (!) než Česko, jen zdá. V Paříži demonstruje obvykle pár tisíc lidí. A píší o tom opakovaně světová média. Nejen to, na podstatně slabší (a mimochodem místy násilné) hnutí žlutých vest reaguje prezident Emmanuel Macron, polemizuje s nimi, nabízí řešení pro chudé, slyší je, nebagatelizuje. Ať je to, jak chce, Francie je stará demokracie, demokracie, a Macron je mladý demokrat.
U nás opak. Babiš netuší, co je rolí demokrata, politika, natožpak premiéra. Prezident Zeman, jeho kumpán, tu zhusta vykládal o naslouchání, jak se musí lidem naslouchat, jak se za nimi musí jezdit do regionů, do vesnic, být s voliči v kontaktu. A v tomhle má pravdu, i když jeho spanilé jízdy mnohdy o naslouchání nesvědčí.
Naslouchá Babiš? Vnímá občany? Absolutně ne, pohrdá jimi ("chodí tam teďka na koncerty"). A protože jim nenaslouchá, občané se zvednou a vyrazí za ním, jedou mu to říct pěkně nahlas do Prahy, mimo volby. O týden dříve mu to 60 tisíc lidí říkalo "na plnou hubu" ve městech a obcích, kde vystoupit vyžaduje větší odvahu než ve stotisícovém davu v Praze. Babiš neslyší, nevidí, vnímá jen sebe, Agrofert.
Riskuje. Pohleďme na sousední Slovensko. Taky zažilo sérii protestů (menších než u nás), tehdejší premiér Robert Fico, suverén jako Babiš, je nebral vážně, a kde je dnes? Padla jeho vláda a prezidentské volby vyhrála občanská aktivistka Zuzana Čaputová. Memento pro Babiše. Jenže on nemá na úvahy o protestech čas, řeší dnes a denně ne nás, nýbrž jen své maléry, teď zrovna předběžný audit Evropské komise.
