V pondělí večer odvysílaný dokument České televize Infiltrace: Obchod se svědomím vzbudil u diváků velké emoce. Zachytil příběhy lidí, kteří zřejmě po lékařských pochybeních skončili s vážnými následky, v jednom případě i pacientka zemřela. Asi nejvíc pobouřil příběh původně zcela zdravého chlapce Adama, který po běžné operaci nosních a krčních mandlí v květnu 2017 v Pardubické krajské nemocnici začal z pooperační rány krvácet. Průmyslová kamera zachytila místní lékaře a zdravotní personál nepřipravené, zmatené, ignorantské a neschopné mu adekvátně pomoci.
Dítě skončilo zcela zbytečně po sérii chyb a fatálních selhání v kómatu s poškozením mozku. Nyní je Adam již druhým rokem ve vegetativním stavu, který vyžaduje plnou nonstop péči, fyzioterapii, krmení sondou do břicha a dýchání přes tracheostomii. Dokument režírovala Šárka Horáková Maixnerová, která před časem zaujala také velmi úspěšným prvním dílem Infiltrace: obchod se zdravím mapujícím podivné léčebné praktiky dnes již neexistujícího pracoviště AKTIP.
Sledovat osudný záznam z té noci není snadné. Co se před našima očima odehrává, je natolik šílené, že by člověk nejraději obrazovku vypnul a předstíral, že šlo o nějakou nevydařenou reality show, a ne skutečný život. Tahle hrůza se ale bohužel skutečně stala konkrétní rodině, která ji nijak vypnout a vymazat nemůže.
Příběh je tragédií z mnoha důvodů. Poukazuje na spoustu vážných problémů v českém zdravotnictví. Stačí těch několik minut záznamu, ze kterého běhá mráz po zádech.
K lékařskému povolání mám úctu, náročné a zodpovědné práce lékařů si vážím a těch dobrých a obětavých jsem potkala mnoho. Rozhodně bych nerada odsoudila šmahem celý doktorský stav. Bohužel téměř každý z nás čas od času narazí i na ty špatné, líné, neempatické povýšené a arogantní. Všichni bychom mohli o negativních zážitcích z nemocnic vyprávět a diskuse na stránkách pořadu to jen potvrzují. Naopak i lékaři (pokud by byli zbaveni lékařského tajemství) by mohli jistě vyprávět o šílených a nesnadných pacientech, kteří komplikují léčbu, nevnímají rady a ničí sami sebe. Jsou to spojené nádoby.
Problém ale nastává, když nekompetence zdravotního personálu přeroste míru a ohrožuje pacienty na životě, jako se to stalo zde.
Jak je vůbec možné, že na dětském lůžkovém oddělení nebyli připraveni na poměrně častou komplikaci po odebrání mandlí, na pooperační krvácení? Sama jsem podobnou operací prošla v dospělosti a bohužel mi tři dny po zákroku rána praskla stejně jako Adamovi, ale měla jsem štěstí na kvalifikovaný personál nemocnice na pražském Karlově náměstí, který mi poskytl pomoc v řádu minut, reoperovali mě a zachránili mi život. Že situace byla velmi vážná, jsem pochopila z výrazů i pobíhání všech zdravotníků kolem. V Pardubicích snad, soudě dle jejich laxního přístupu, o tomhle riziku neslyšeli?
Jak může mladá lékařka nečinně procházet kolem krvácejícího a dusícího se dítěte a neposkytnout mu pomoc? Proč zdravotní sestra volá přes dispečink do nemocnice běžnou záchranku, kolabuje a neví si rady? Proč je dětský pacient s chrlením krve vláčen pěšky po nemocnici k zamčené ambulanci, kde trčí nekonečných sedmnáct minut?
Řekli byste, že alespoň viníci byli dávno určeni a potrestáni, rodina odškodněna a doma Adamovi pomáhají nonstop dva (nemocnicí/státem) placení asistenti, aby rodině ulevili? Omyl. Jsme v České republice. Ruka ruku myje. Dle výpovědí rodičů zainteresovaní lékaři a sestry pracují dál v jiných nemocnicích. Nikdo nebyl dosud odsouzen, nikdo se řádně neomluvil a odškodnění zatím nevyřešeno - ani dva roky poté. Naopak rodiče jsou na velmi náročnou a vyčerpávající péči o Adama sami, bydlí v nevyhovujícím bytě ve třetím patře bez výtahu a spoléhají se především na příspěvky z veřejných sbírek.
Pokud by se do věci nevložila média a Infiltrace kauzu nepřipomněla, příběh by pravděpodobně vyzněl do ztracena. A to je moc špatná zpráva o stavu našeho zdravotnictví i společnosti, kde na místo přiznání chyby a vyvození osobní odpovědnosti přichází bagatelizace, vytáčky a zametání pod koberec.
Trvale slyšíme o podhodnoceném stavu lékařů i zoufalém nedostatku špatně placených sester. Kdo to tedy vlastně dnes pracuje v nemocnicích? Kdo slouží nepopulární noční služby a svátky? Jsme tam ještě vůbec v bezpečí? Proč na pohotovosti o víkendech, nocích a svátcích leckdy narážíte na mladé nezkušené a vyčerpané doktory, kteří se bojí rušit nadřízeného ze spánku a raději se snaží si "nějak" poradit, než by obtěžovali například váženého pana primáře?
"Nebuďte mě, jenom kdyby hořelo," je nechvalně známá věta, která může mít ve zdravotnictví fatální následky. Velká zátěž, špatné platové ohodnocení v kombinaci s velkou právní odpovědností za případné chyby rozhodně zástupy kvalitních lidí k nástupu do zaměstnání nelákají. Pokud se nic nezmění a lékařů i sester bude nedostatek, může být pobyt v nemocnici časem i velkým hazardem.
