Loni v listopadu zvítězil Joe Biden v prezidentských volbách ve Virginii o 10 procentních bodů. Přesně o rok později, toto úterý, tam vyhrál souboj o guvernérské křeslo republikánský kandidát Glenn Youngkin. Důvodů je více.
Rozkolísaná ekonomika, obavy z inflace, únava z pandemie. A také rozpačitý výkon šéfa Bílého domu, který svoji rozhodnost uplatnil mnohem více při chaotickém stažení z Afghánistánu než při řízení vlastní strany v Kongresu.
To vše se do výsledku voleb ve Virginii promítlo. A ještě něco navíc. Děti. A jejich rodiče. Ty nadzvedlo přesvědčení demokratického kandidáta Terryho McAuliffea, který si nemyslí, „že by měli říkat školám, co mají učit“, jak prohlásil několik týdnů před volbami v televizní debatě. Dost dobře lze pochopit, co si lidé u obrazovek ve Virginii pomysleli: Čeho je moc, toho je příliš, zastavme to, jde se volit.
Vše začalo bouří v Loudoun County, bohatším okresu na západním předměstí Washingtonu, když tamní školská rada loni instruovala pedagogy, aby ve výuce více zohledňovali „rasovou gramotnost, rasové uvědomění a rasovou rovnost“. Což může znít nevinně, ale pro spoustu lidí jen do chvíle, než se dostanou k upozornění, že podporovat v žácích „nezávislost a osobní úspěch“ je nežádoucí „bílý individualismus“.
Woke culture na zlatém podnose
Republikánský kandidát tím dostal od demokratů dárek na zlatém podnose. Byl by hloupý, kdyby toho nevyužil. Hlasování mělo rázem nový burcující náboj. Braňme naše děti před „woke culture“ progresivní levice.
Po ekonomice a pandemii se vzdělání stalo ve Virginii třetím nejdůležitějším tématem kampaně. Pro celou čtvrtinu voličů pak podle průzkumu pro agenturu AP dokonce tématem prioritním. A právě v této skupině pak osm z každých deseti lidí odevzdalo svůj hlas republikánovi.
Situace mobilizovala republikánskou základnu, která se dostavila k urnám ve znatelně silnějším zastoupení než demokraté. Ještě v loňských prezidentských volbách to přitom bylo naopak. A hlavně: demokraté utrpěli porážku v řadách, které nejen ve Virginii pokládají za svoji jistotu.
Mezi bílými, vysokoškolsky vzdělanými voliči Biden loni ve Virginii vyhrál o 11 procentních bodů. Teď se vyslovili - těsně, ale většinově - pro republikána. Na předměstích, kde Biden loni vyhrál o 24 bodů, se zase nyní hlasy rovnoměrně rozložily mezi oba konkurenční kandidáty.
Nejde ale jen o Virginii a jen o vzdělávání. V New Jersey, kde Biden loni zvítězil o 16 procentních bodů, dosavadní demokratický guvernér v úterý obhájil úřad jen s odřenýma ušima, o necelé procento. Jeho republikánský soupeř přitom nepřestával připomínat, co demokraté říkávají o učebních osnovách nebo takzvané kritické rasové teorii.
Místo policie veřejná bezpečnost
V Minneapolisu zase voliči v úterý odmítli iniciativu několika radních, kteří chtěli rozpustit policii a nahradit ji „oddělením veřejné bezpečnosti“. Dosavadní starosta Jacob Frey, který byl také proti, pak ve volebním klání přesvědčivě zvítězil. Rovněž v Seattlu a v New Yorku se do čela radnic dostali středoví kandidáti, kteří odmítají redukci policejních sborů.
Nový newyorský starosta Eric Adams, bývalý šéf policie v Brooklynu, s tímto postojem už v červenci vyhrál demokratické primárky. Když kromě jiného porazil kandidátku, která navrhovala „transformaci“ policie a výrazné snížení jejího rozpočtu. A která za sebou měla veřejnou podporu progresivní levice v čele s její ikonou, kongresmankou Alexandrií Ocasio-Cortezovou.
Z mnohých hodnocení, kterými úterní volby komentují američtí novináři, ocitujme výstižný text politického analytika Geralda Seiba z deníku Wall Street Journal. „Nejpodstatnější poučení jsou ta nejjednodušší. Ve svém souhrnu úterní výsledky ukazují, na co demokraté doplácejí: Ztratili kontrolu nad dvěma tématy, která jsou pro voliče bytostně důležitá - vzdělávání a bezpečnost. V éře, kdy kulturní války často přebíjejí politické debaty a motivují voliče, jde o nová hraniční témata. Pro republikány jsou teď výhodou, progresivní křídlo demokratů je na nich bito.“
Seib následně uvažuje, jak se strana zařídí do budoucna, zda se dokáže v těchto věcech posunout více do středu. V zásadě shodně přemýšlí i jeho kolega z listu Washington Post Dan Balz. Upozorňuje, co potvrdilo šetření ve Virginii: Že většina voličů považuje současnou demokratickou stranu za příliš levicovou. „Ale nebyla to jen Virginie nebo New Jersey, napříč zemí se ukázalo, že podle voličů strana míří moc doleva, její progresivní křídlo ukazuje svaly.“ Sám za sebe pak Balz dodává, že nechtějí-li demokraté jít vstříc dalším problémům, „potřebují se přeskupit“.
Hispánci volí Trumpa
Shodou okolností den po úterních volbách pobýval v Praze americký filozof a politolog Francis Fukuyama. Během přednášky a následné debaty v Centru transatlantických vztahů pražského CEVRO Institutu upozornil na zajímavou spojitost mezi loňskými prezidentskými volbami a tím, co se v úterý odehrálo ve Virginii.
Donald Trump loni sice prohrál, ale konkrétně u Afroameričanů a především Hispánců si - navzdory veškerým výpadům vůči těmto skupinám - ve srovnání s rokem 2016 výrazně polepšil. „Mnozí tito lidé nevolili nutně Trumpa a jeho nacionalistickou verzi konzervatismu, ale hlasovali proti levici. Proti progresivnímu pojetí politiky skupinových identit, proti hypercitlivosti v politické korektnosti, proti všem těm kulturním věcem, které v současnosti tvoří velkou část demokratické agendy,“ míní Fukuyama.
Že na tom něco bude, odhalily právě volby ve Virginii. Republikánský kandidát tam u Hispánců vyhrál, podle průzkumů agentury AP získal 55 procent jejich hlasů. Demokraté přitom dosud počítali s tím, že jak bude růst zastoupení rasových a etnických menšin v americké společnosti, budou jim automaticky přibývat voliči. Zatímco republikánům bude jejich základna stárnout a odcházet, až se někdy kolem roku 2045 stanou bílí Američané menšinou.
Ale co když se nejen Hispánci, ale třeba i američtí Asiaté od Demokratické strany postupně odkloní? I Fukuyama upozorňuje na to, o čem v amerických novinách píší výše citovaní komentátoři. „Otázkou je, zda se Demokratická strana dokáže přizpůsobit. Přestat akcentovat kulturní témata a vrátit se k problémům, jako je ekonomická nerovnost.“
Pokud se tak nestane, neměli by si být demokraté výhledově vůbec jisti, že budou mít Hispánce a další stále na své straně. Podle Fukuyamy by to naopak mohl být klíč pro republikány, jak se i v proměnlivé americké demografii - pro ně zdánlivě nevýhodné - dlouhodobě udržet u moci.
