Letí to. Od doby, kdy německá kancléřka Angela Merkelová vyslovila onu proslulou a hojně karikovanou větu "wir schaffen das" - "dokážeme to", uplynulo už pět roků. Na německých hranicích se tehdy schylovalo k humanitární katastrofě, jíž vstřícné gesto kancléřky zabránilo. Při prvním půlkulatém výročí se tedy přirozeně všichni ptají, jestli to Němci opravdu dokázali. A co zlého i dobrého tato "Willkommenkultur" přinesla.
Stále se najdou lidé (a je jich dost nejen v Německu), kteří tehdejší kancléřčino rozhodnutí považují za zločin. Za porušení pravidel Evropské unie, ba dokonce za útok na samotné základy Evropy, protože ta by se měla bránit přílivu lidí z jiných kultur, jejichž hodnoty nejsou s těmi evropskými slučitelné.
Podle jiných zase může Merkelová za velké napětí ve vztahu k přistěhovaleckým komunitám. To je každodenní smutnou realitou, jak dokazuje nárůst pravicového extremismu živeného nenávistí ke všem, kteří se odlišují barvou kůže, jazykem, zvyklostmi nebo náboženstvím. A jak dokazuje také několik vražedných atentátů z rukou šílených cizinců a radikálních islamistů, přičemž řadě dalších útoků ještě tajné služby zamezily. Soužití uprchlíků a místních je tedy v Německu opravdu všelijaké, jen ne barvotiskově lehké.
Napjatá situace má ale i svůj líc. Tvoří jej stovky příběhů o úspěšné integraci. O syrských a iráckých dětech, které mohly vystudovat školu. O tisícovkách nových podnikatelů, kteří si našli místo na trhu. O desítkách tisíc lidí, kteří se naučili německy tak, že mohou v hostitelské zemi v klidu pracovat a žít. O 360 tisících lidí, kteří do Německa před pěti lety utekli a našli si tu stálou práci. A o stovkách tisíc těch, kteří procházejí školením či rekvalifikací.
To všechno jsou zkušenostní i statistické přímé důkazy, že Německo to dokázalo. To nejdůležitější se ale skrývá úplně jinde, což je mimo jiné velmi dobře patrné na postoji, jaký dnes Evropané zaujímají k dění v Bělorusku.
Naše a jejich práva
Tady si je Evropa jistá, protože Evropané mluví k Evropanům. Bělorusové by podle drtivé většiny Němců, ale i Francouzů a jiných obyvatel kontinentu, měli dostat šanci na svobodný život. Země v 90. letech propásla příležitost k radikální proměně a dnes by si zasloužila novou, míní Evropané. Argumentují přitom lidskými právy. Což jsou ovšem přesně ty hodnoty, o kterých za uprchlické vlny z jihu mlčeli, protože se báli kulturních střetů.
Angela Merkelová byla jedním z mála lidí, kteří o nich mluvit nepřestávali ani tehdy, když uprchlíci nebyli "jako my", když nepatřili k evropskému kulturnímu okruhu.
Kancléřka tak rozporovala, že by naše hodnoty měly kulturní omezení - že by je zkrátka jednou bylo možné zastávat a jindy opustit, protože se změnil "kontext".
Je ovšem pravda, že politické rány, které kvůli svému "wir schaffen das" utržila, ji nakonec přivedly k pragmatickým rozhodnutím, při nichž na tyto evropské hodnoty příliš nemyslela. Třeba když prosadila dohodu s tureckým prezidentem Erdoganem o faktickém zadržování uprchlíků na území Turecka. Německo jej raději štědře financovalo, než aby si pustilo domů další migrační vlnu.
Přesto stojí za ocenění, že před pěti lety lidé (i proklamované a rychle vyprazdňované hodnoty) tu šanci dostali. Jakkoliv idealistické nadšení, zaznamenané na slavných selfies kancléřky s uprchlíky na hranicích, dávno vyprchalo.
Silnější Německo
Pro Německo to bylo zároveň potvrzení globální pozice, kterou by rádo zastávalo. Nejen jako jeden ze tří největších vývozců světa, ale i jako relevantní politická síla, byť pořád jako tahoun Evropské unie, a nikoli čistě samo za sebe.
Globální zájmy hospodářské se musely nutně projevit i v proměně společenské. Německá ekonomika působí celosvětově už dlouho, což se podepsalo i na proměně způsobu, jakým dnes Němci myslí. Mají blíž ke světoobčanství a zodpovědnosti za osud planety, jehož součástí je i osud rodné hroudy. A tak je pochopitelné, že svět - a to nejen při pomoci uprchlíkům - také vstoupil do Německa, kde se najednou to domácí musí osvědčovat v konkurenci s jiným. Tento trend zatím nezastavila ani koronakrize, spíše ještě umocnila vědomí, že bez globálního záběru se Německo na mapě světa rychle ztratí.
Pět let po kritizovaném otevření hranic uprchlíkům se tak naplňují slova Angely Merkelové. I když trochu jiným způsobem, než si většina představovala. Zato však ve všech souvislostech, v nichž tehdy o přijímání migrantů kancléřka mluvila. "Německo je silná země. A motiv, s kterým se do této věci vrháme, musí být: Tolik jsme toho dokázali - dokážeme to!" Migrační krize Německo nezabila, vyšlo z ní silnější. Je to ale síla integrační, nemusíme se jí bát.
