Je to už takový trapný český evergreen. Vlády v klidnějších časech vždy spěchají seškrtat výdaje na obranu, aby pak narychlo vymýšlely, jak je vyztužit, když někde začne přituhovat. Poučení si z toho ale neodnesla dosud žádná - jakmile bezprostřední ohrožení pomine, škrtí se peníze pro armádu bez rozmyslu zase.
V přímém přenosu to už stihl předvést i kabinet Petra Fialy (ODS). Navzdory slibu, že bude plnit spojenecký závazek a navýší obranný rozpočet na úroveň dvou procent hrubého domácího produktu, sebral armádě hned po svém nástupu přes pět miliard. Až brutální ruský útok na Ukrajinu přiměl novou vládu k úvahám, že by peníze vojákům nakonec snad přece jen mohla nechat.
Obrazně řečeno: žijeme ve světě, kde pořád hoří, vydržování hasičů ale považujeme za zbytečný luxus. Sotva nám ovšem spadne první trám na hlavu, sháníme se po nich a doufáme v pomoc od sousedů, kteří si je platí. Vlastní armádu zanedbáváme v drzém přesvědčení, že zadnice nám nakonec zachrání ty spojenecké.
Obranný průmysl přitom nefunguje jako továrna na výrobu šroubků, k níž jej za svého premiérování v devadesátých letech přirovnával Václav Klaus (ODS). Už jen postavit český bitevník L-159 trvá dva roky. Podobné je to s dalším klíčovým armádním vybavením a samozřejmě především s přípravou a formováním špičkových profesionálů.
"Schopných odborníků jsme se neprozřetelně zbavili a od té doby se z toho sekce vyzbrojování nemůže vzpamatovat. Těžko za ně hledáme náhradu," přiznal autorovi těchto řádků vysoký funkcionář ministerstva obrany. Praxe "jednou přidáme, jednou ubereme" tak už stihla v české armádě změnit i ty nejlepší plány v cár papíru.
Alespoň si opravte silnice
Jen díky lidem, kteří měli a mají odvahu v tomto "systému" nerezignovat, je dnes české vojsko alespoň v některých oblastech (letectvo, speciální síly, chemici) schopno srovnání s vyspělými armádami NATO.
Pouze naiva si může myslet, že tohle vše válkychtivé vedení Kremlu dlouhodobě nesleduje a nebere v úvahu. Budeme donekonečna zkoušet trpělivost Američanů, kteří ze svých kapes platí tři čtvrtiny aliančních nákladů a opakovaně jsou díky tomu schopní hasit válečné požáry na starém kontinentě?
Někdejší velitel amerických sil v Evropě Ben Hodges před časem překvapil českou generalitu i obranné plánovače prohlášením: "Ptáte se, co bychom od vás očekávali? Především kvalitní a tedy i propustné silnice, tunely, mosty, železnice, abychom vám mohli přijet rychle na pomoc." Podle Hodgese ani v tomto ohledu nemáme splněno. Generál tak diplomaticky vyjádřil, co si vlastně myslí o schopnostech Čechů (nebo přesněji o odhodlání zdejších politiků) bránit se případnému napadení.
Pro dokreslení úrovně českého obranného plánování jeden z mnoha "detailů". Po více než sedmileté a vrcholně trapné tahanici o zakázku na pásová bojová vozidla ministerstvo obrany oznámilo, že ani jeden ze tří výrobců, které oslovilo, není schopen dodat obrněnce, jaký by dostál našim požadavkům.
Na první pohled to vypadá jako špatný vtip nebo rozmařilost českých vojáků, kteří si vymýšlejí něco, co na planetě nikdo nenabízí. V reálu ale prostě jen bylo nad síly aktuálních ministerských nákupčích celý tendr zvládnout.
I kdyby tedy pětikoalice do roku 2025 opravdu dostála svému slibu a na obranu začala vynakládat dvě procenta HDP (což by v dnešních číslech představovalo zhruba 140 miliard), vnucuje se otázka, nakolik efektivně je vlastně resort schopen s takovými penězi nakládat. Když se plánovači zatím - velmi mírně řečeno - nijak nepředvedli.
Efekt Churchill
Je ovšem třeba uznat, že k vojenské i humanitární pomoci Ukrajině se v posledních dnech vláda postavila téměř vzorově. Platí-li, že každá krize a válka prověřují schopnosti politiků, můžeme to při dobré vůli vnímat jako opatrný příslib lepšího příštího.
Winston Churchill se ostatně k řezu v britském válečném námořnictvu také odhodlal až po značných ztrátách. Pak ale penzionoval většinu admirálů a nahradil je kapitány obchodního námořnictva, které víc než naleštěná paluba zajímala cena lidských životů, svěřených lodí i nákladu, který vždy museli dovézt do přístavu - a podle toho se chovali. Výsledek? Porážky se překlopily ve vítězství.
VIDEO: Z Putinových slov o jaderné pohotovosti mrazí. Nikdo nechce zničit planetu, říká Mikulecký.
