Dle předvolebního výzkumu, který pro Aktuálně.cz připravila agentura Behavio, věří v premiérovu slušnost a poctivost nejen minimum Čechů jako takových, ale dokonce i minimum těch, kdo uvažují o volbě ANO. Přesto Andreje Babiše stále mají za nejlepšího kandidáta na post předsedy vlády. Jak je to možné? Nejspíš si myslí, že o jeho přečinech a střetech zájmů se již všeobecně ví všechno - a ve srovnání s ostatními alespoň oplývá rázností, efektivitou a dalšími žádanými vlastnostmi.
Jenže kauza Pandora Papers nyní ukazuje, že si nikdo nikdy nemůže být jist, kam až je Babiš ochoten zajít. Server Investigace.cz ve spolupráci se zahraničními kolegy zjistil, že před lety propral přes daňové ráje v přepočtu skoro 400 milionů korun.
Vedle toho celá kauza Čapí hnízdo rázem působí jako bezmála kavalírský delikt. Tentokrát jde o velmi komplikovanou změť nepřehledných finančních operací, která zajímá světová média i americké či francouzské orgány - a v níž český premiér figuruje vedle jmen korupčníků z nejrůznějších diktatur.
Daňové ráje? Nikdy! Tedy někdy…
Popis Babišových transakcí je tak složitý, až je vlastně jednoduchý. Přes nastrčené firmy v daňových rájích se tak dlouho přeposílají stovky milionů, až se jejich původ podaří anonymizovat, takže mohou být přesunuty do nějaké hodnověrné lokality - v našem konkrétním případě Spojených států. A jde se na nákupy! Babišově rodině při nich padl do oka zámeček na francouzském Azurovém pobřeží.
Už jen tato historka je absolutně neslučitelná s posty ministra financí a předsedy vlády, které šéf hnutí ANO postupně zastával. Jako bonus k tomu připomeňme jeho časté výkřiky, že je Čech (respektive Slovák) jak poleno, takže by ho nikdy nenapadlo schovávat peníze kdesi v exotických končinách, jako to dělá zákeřná konkurence.
Na celé kauze je ovšem nejpozoruhodnější to, co se s penězi dělo, když se je Andreji Babišovi podařilo vyprat: Sám sobě je porůznu složitě půjčoval k nákupu nemovitostí, jejichž soupis se pak ocitl ve vlastnictví impéria Agrofert.
Logicky tak vyvstává otázka, proč vlastně zpětně včleňoval do své byznysové říše stovky milionů, které předtím tak pracně ulíval mimo ni. Aby se na ni dalo odpovědět, je třeba si připomenout genezi premiérova dnešního bohatství.
Až do počátku tisíciletí všem tvrdil, že v Agrofertu je jen zaměstnancem. To se změnilo v roce 2004, kdy se najednou stal jeho jediným vlastníkem, aniž by bylo jasné, jak a z čeho vyplatil všechny ostatní. Každopádně od té doby řeší podobný rébus, jako každý velkopodnikatel v Česku: Jak dostat z firmy peníze na osobní konto, a neplatit přitom patnáctiprocentní daň z dividend.
Není samozřejmě náhodné, že se ji po svém nástupu na ministerstvo financí pokoušel zrušit. Serveru Seznam Zprávy v roce 2016 řekl: „My přemýšlíme nad tím, jak podnikatele přimět, aby zisky nevyváděli do zahraničí. A klíčem je daň z dividend, protože kdyby si je chtěli podnikatelé vyplatit, musí je zdanit patnácti procenty. Takže perspektivně, pokud ještě budu u toho, tak například ve volebním programu si dovedu představit, že bychom navrhli tuto daň snížit, nebo zcela zrušit.“
No nekupte to za korunu
Snad žádný jiný z českých prvoligových kapitalistů nevyvinul takové úsilí, aby stát při vyvádění zisku obešel, jako právě Andrej Babiš. Výmluvně to ilustruje například historie potíží, do kterých se dostal kvůli takzvaným korunovým dluhopisům, jež ho nakonec stály místo správce státní kasy ve vládě Bohuslava Sobotky. Připomeňme si ji.
Dnešní premiér v roce 2012 nakoupil balíky jednokorunových dluhopisů svého vlastního podniku. Proč? Protože se v takovém případě berně z každého z nich zaokrouhlovala dolů, tedy na nulu. To se sice následně změnilo, nijak to už ale zpětně nepostihlo desítky milionů, které díky tomuto fíglu dál každoročně přitékají Andreji Babišovi na konto. Pro spravedlnost budiž řečeno, že instrumentu sice ani zdaleka nevyužil jako jediný, málokdo jiný ovšem zašel dále.
Před volbami 2017 se na veřejnosti objevilo také několik analýz, které se snažily zachytit, jakým způsobem Babiš před vstupem do politiky využil firmy Imoba, aby pomocí složitých transakcí s využitím daňových rájů obral stát o stovky milionů. Komplikovaná operace se podařila: Agrofert firmu ve finále odkoupil, kruh se uzavřel a "bojovník proti korupci" se tak dostal k jejím penězům bez nutnosti platit daň z dividend.
Když se nyní na veřejnosti objevila kauza Pandora Papers, není možné se ubránit vzpomínce na Babišovy předešlé machinace, protože její kontury je nápadně připomínají. Jen zatím nevíme, proč drůbežárny ve vlastnictví Agrofertu pro svůj rozvoj tak nutně potřebovaly francouzský zámeček - zda bylo v plánu do něj umístit inovativní linku na toustový chleba či něco jiného. A nevíme také zatím, o kolik přesně v důsledku této operace stát znovu přišel na berních.
Muž neslučitelný se svým úřadem
Že by tato kauza nějak zásadněji ovlivnila volby, není pravděpodobné. Andrej Babiš má hroší kůži, po níž už steklo mnohé. A jeho příznivci evidentně dál podléhají útěšné iluzi, že když už liška v kurníku zadávila tolik slepic, nemůže mít přece pořád chuť na další.
Přesto tentokrát nejde jen o jednoho z mnoha kostlivců, které na předsedu vlády pravidelně vypadávají ze skříně. Ostuda, kterou země utrpěla, je nyní kolosální. Nezbývá než doufat, že pohled na všechny ty texty ve Washington Post, Le Monde či The Guardian by ho snad mohly pohnout k myšlence, že i kdyby jeho hnutí dostalo po volbách znovu šanci obsadit premiérské křeslo, bude pro úplně všechny lepší, když v něm usedne někdo, koho netíží tak velké oplétačky se zákonem.
